suplikace

čeština

výslovnost

• IPA: [sʊplɪkat͡sɛ]

dělení

• sup-li-ka-ce

etymologie

Z latiny.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	suplikace	suplikace
genitiv	suplikace	suplikací
dativ	suplikaci	suplikacím
akuzativ	suplikaci	suplikace
vokativ	suplikace	suplikace
lokál	suplikaci	suplikacích
instrumentál	suplikací	suplikacemi

význam

1. (zastarale, hovorově) žádost, pokorná prosba, prosebný list

synonyma

1. suplika