trnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtr̩nɔʊ̯t]

dělení

• tr-nout

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	trnu	trneš	trne	trneme	trnete	trnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	trň	trňme	trňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	trnul	trnula	trnulo	trnuli	trnuly	trnula
trpné	trnut	trnuta	trnuto	trnuti	trnuty	trnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	trna	trnouc	trnouce

význam

1. (část těla) postrádat citlivost resp. působit nepříjemný pocit v důsledku neobvyklých podmínek
   • Když piju ledovou vodu, zuby mi trnou.
   • Nejdřív zoubek trochu trnul.^[1]
2. (trnout + instrumentál) pociťovat instinktivní strach
   • Děti trnuly, když se k nim blížila ježibaba.
3. (trnout + instrumentál, o + akuzativ) pociťovat silné obavy do budoucna
   • Všechny matky trnou o svoje syny ve válce.

překlady

1. postrádat citlivost

   • francouzština: s'engourdir, fourmiller
   • němčina: erstarren
2. pociťovat strach

   • francouzština: frémir, trembler
3. děsit se

   • francouzština: frémir, trembler
   • němčina: zittern

synonyma

1. —
2. třást se, chvět se
3. děsit se

související

• zatrnout
• trnutí