tyn

Možná hledáte týn, Týn nebo tynn.

polština

výslovnost

• IPA: [tɨ̃n]

etymologie

Slovo se dochovalo v místním jménu Tyniec. Pochází ze staroslovanského tynъ (zeď), z něho také české týn, staroruské tynъ (plot, zeď), ruské тын (plot kůlový i pletený), chorvatské tin (stěna), slovinské tin (stěna, ohrada).^[1]

Vzhledem k rodu slova a k počátečním t- nepochybně pochází staroslovanské tynъ z germánštiny, z maskulina *tūna-z. Z něho pochází také staronorské, staroanglické a starosaské tūn (z něho mj. anglické town), starohornoněmecké zūn a novohornoněmecké Zaun.^[1]

Germánské *tūna-z je přejato z keltského dūnum, ale slovanské tynъ je přejato velmi záhy, ještě před změnou ū na y. Z jakého germánského jazyka nebo kdy přibližně není známo.^[1]

Podle Bezlaje a Baudota slovo pochází z předindoevropského substrátu.^[1]

podstatné jméno

• rod mužsko věcný

význam

1. (archaicky) (staropolsky) zeď
2. (archaicky) (staropolsky) plot

související

• Tyniec

slezština

výslovnost

• IPA: [tɨn]

zájmeno

význam

1. ten