vozidlo

čeština

výslovnost

• IPA: [vɔzɪdlɔ],  vozidlo^{? • info}

dělení

• vo-zid-lo

etymologie

Suffixem -dlo užívaným pro náčiní, nástroj nebo prostředek odvozeno od vozit, jehož ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích a které vzniklo z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“).^[1]

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vozidlo	vozidla
genitiv	vozidla	vozidel
dativ	vozidlu	vozidlům
akuzativ	vozidlo	vozidla
vokativ	vozidlo	vozidla
lokál	vozidlu	vozidlech
instrumentál	vozidlem	vozidly

význam

1. dopravní prostředek pohybující se po souši na kolech, pásech nebo sanicích
   • vozidla městské hromadné dopravy

překlady

1. dopravní prostředek

   • angličtina: vehicle
   • francouzština: véhicule m
   • latina: vectura ž
   • němčina: Fahrzeug s
   • polština: pojazd m
   • ruština: транспортное средство s, средство перевозки s
   • slovenština: vozidlo s

synonyma

1. vůz

související

• vozit, vézt
• vozítko, vozík
• vozovka
• vozidýlko, vozidlový

slovenština

výslovnost

• IPA: [vozɪdlo]

etymologie

Suffixem -dlo užívaným pro náčiní, nástroj odvozeno od voziť, jehož ekvivalenty lze nalézt ve všech slovanských jazycích a které vzniklo z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“)^[1]

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vozidlo	vozidlá
genitiv	vozidla	vozidiel
dativ	vozidlu	vozidlám
akuzativ	vozidlo	vozidlá
lokál	vozidle	vozidlech
instrumentál	vozidlom	vozidlami

význam

1. dopravní prostředek k vožení, většinou se pohybující po kolech, ale i jinak.
   • Vodičské oprávnenie pre motorové vozidlá.
   • Bárka je nemotorné vozidlo.

synonyma

1. voz, (pejorativně) vehikel, (pejorativně) tragač

související

• voziť
• vozovka
• vozík, vozeň
• vozidlový