vozit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɔzɪt]

dělení

• vo-zit

etymologie

Z praslovanského *voziti, což je opětovací sloveso k *vezti, vycházejícímu z indoevropského *u̯eǵh- („jet, vézt“).^[1]

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé
• opětovací ke slovesu vézt

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	vozím	vozíš	vozí	vozíme	vozíte	vozí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	voz	vozme	vozte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vozil	vozila	vozilo	vozili	vozily	vozila
trpné	vožen	vožena	voženo	voženi	voženy	vožena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	voze	vozíc	vozíce

význam

1. (opakovaně) přemísťovat vozidlem
   • Vozila dítě v kočárku.

překlady

1. přemísťovat vozidlem

   • angličtina: transport, carry
   • francouzština: transporter
   • polština: wozić
   • slovenština: voziť

synonyma

1. transportovat, převážet

související

• vůz
• vozík
• vozataj
• povoz