zbrojit

čeština

výslovnost

• IPA: [zbrɔjɪt]

dělení

• zbro-jit

sloveso

• nepřechodné
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zbrojím	zbrojíš	zbrojí	zbrojíme	zbrojíte	zbrojí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zbroj	zbrojme	zbrojte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zbrojil	zbrojila	zbrojilo	zbrojili	zbrojily	zbrojila
trpné	zbrojen	zbrojena	zbrojeno	zbrojeni	zbrojeny	zbrojena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	zbroje	zbrojíc	zbrojíce

význam

1. pořizovat si zbraně
2. (odborně) zásobovat železniční hnací vozidlo vodou nebo naftou
   • Ještě do dubna 1973 zajížděly do těšnovského depa zbrojit nymburské parní lokomotivy, poté sloužil vlečkovému provozu již jen úsek z Vysočan na nákladové nádraží na Rohanském ostrově.^[1]

překlady

1. pořizovat si zbraně

   • angličtina: arm
   • francouzština: armer
   • němčina: bewaffnen
   • slovenština: zbrojiť
2. —

synonyma

1. vyzbrojovat, militarizovat
2. —

antonyma

1. odzbrojovat, demilitarizovat
2. —

související

• ozbrojit
• rozbroj
• zbrojení
• zbrojnoš
• zbrojovka