Únor 1948 (též únorový puč[1], v komunistické terminologii a historiografii Vítězný únor[2] či jen Únor[3][4]) je pojmenování komunistického státního převratu v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Po roce 1990[5] jsou únorové události vnímány jako přechod od vnějškové demokracie k totalitě, který vedl k připojení Československa k sovětskému mocenskému bloku, předznamenal následný útlak značné části české a slovenské společnosti a stal se příčinou ekonomického úpadku země a obrovské emigrační vlny obyvatelstva.[6]
Stručná fakta Trvání, Výsledek ...
Zavřít
Stručná fakta Dějiny Česka ...
Dějiny Česka
|
|
|
|
|
|
|
|
|
- Mladší doba železná na území Česka (Bójové)
|
|
- Doba stěhování národů na území Česka
|
- Slovanské osídlení a politické útvary do 9. století
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zavřít
Únorovou vládní krizi odstartovaly nevyřešené politické kauzy a čistky mezi veliteli ve Sboru národní bezpečnosti prováděné ministerstvem vnitra, v jehož čele stál komunistický ministr, Václav Nosek.[7] Na protest podalo 20. února 12 ministrů z Československé strany lidové, Demokratické strany a České strany národně sociální demisi. Jelikož se však k tomuto kroku nepřidali včas další ministři, nedošlo k předčasným volbám, jak předpokládala část nekomunistických politiků.[8] 25. února podlehl prezident Edvard Beneš tlaku Klementa Gottwalda podpořeného ulicí. Přijal demisi ministrů, k nimž přibyli po obsazení sekretariátu Československé sociální demokracie komunistickými Lidovými milicemi dva ministři sociální demokracie (tj. nadpoloviční většiny - 14 z 26), a doplnil vládu kandidáty Klementa Gottwalda.[9][10] Moci se ujala druhá Gottwaldova vláda a komunisty ovládnutý parlament schválil 9. května novou ústavu, která potvrdila změnu poměrů.
V době totality byl 25. únor slaven jako významný den, „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“. Velkolepost oslav nástupu režimu přetrvávala po desetiletí, v roce 1988 oslavy opět vyvrcholily na Staroměstském náměstí ohňostrojem.[5] V omezenější míře je členy Komunistické strany Čech a Moravy každoročně slaven i po roce 1990.