Československé legie
jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války a ruské občanské války / From Wikipedia, the free encyclopedia
Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií a dezertovat k nepřátelským vojskům, se kterými pak bojovali proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům loajálním císaři (František Josef I.). Tím se dopustili dezerce a porušení vojenské přísahy panovníkovi,[1] za kterou jim hrozilo nasazení v trestních oddílech (a tím téměř jistá smrt) až trest smrti.[2][pozn. 1] Sami příslušníci legií své vypovězení poslušnosti Rakousku-Uhersku brali jako součást revoluční akce zahraničního odboje s cílem napomoci vzniku samostatného Československa jako nástupnického státu někdejšího Českého království. Jejich nesporné vojenské úspěchy skutečně sehrály při jednáních o vzniku Československa v roce 1918 i později během Pařížské mírové konference zásadní roli.
Účast na první světové válce a ruské občanské válce | |
Znak používaný československými legionáři na pokrývkách hlavy od roku 1918, tzv. sdružený znak legií. | |
Základní info | |
---|---|
Aktivní | 1914–1920 |
Operační území | Rusko, Itálie, Francie |
Velitel | Milan Rastislav Štefánik Radola Gajda Jan Syrový Stanislav Čeček Josef Šnejdárek |
Síla | 71 310 v Rusku 19 476 v Itálii 9 957 ve Francii 46 871 Ostatní celkem: 145 614 |
Spojenci | Rusko Francie Itálie Spojené království Spojené království Rumunsko Rumunsko Srbsko Japonsko Spojené státy americké |
Oponenti | Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Německo bolševici RSFSR |
Konflikty/boje | první světová válka |
Příslušníci legií v Rusku se zúčastnili několika vítězných bitev války včetně bitvy u Zborova a bitvy u Bachmače proti ústředním mocnostem, byli také zapojeni do ruské občanské války vedené proti bolševikům, v jeden čas kontrolovali celou transsibiřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře.
Název československé legie vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska (později zahraniční čs. vojska). Základ těchto vojsk začal vznikat již v roce 1914 z dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v Rusku a Cizinecké legie ve Francii. Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“ (nejednalo se pouze o Čechy a Slováky, ti však měli velkou převahu). Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „rota Nazdar“. Počet českých a slovenských dobrovolníků se postupně navyšoval. Od roku 1917 se tvořily legie také v Itálii. Koncem války měly jednotky československých zahraničních vojsk celkem přes 140 000 příslušníků.[3] Většinu legionářů tvořili Češi; v ruských legiích bylo Slováků 7,4%, v italských 3% a ve francouzských 16%.[1]