From Wikipedia, the free encyclopedia
Ženy tvoří přibližně 5,5 % občanů městského státu Vatikán.
Podle listu Herald Sun v březnu 2011 bylo z celkového počtu 572 občanů vlastnících vatikánský pas pouze 32 žen. Jedna z nich byla jeptiška.[1] Přibližně 30 žen, žijících ve Vatikánu bylo uváděno i v roce 2013[2] a 2018.[3] Většina z nich pocházela z Itálie, dále jsou zmíněny dvě jihoamerické ženy, dvě Polky a tři Švýcarky.[2]
Vatikánské občanství mohou ženy (křtěné římské katoličky) získat zejména skrze sňatek s rezidentem. Od počátku pontifikátu papeže Františka však stoupá počet žen, které jsou samy přímo zaměstnankyněmi Vatikánu nebo Svatého stolce a mohou se stát občankami.[4] Jejich občanství však trvá – stejně jako u mužů – pouze po dobu pobytu (zaměstnání) ve Vatikánu.[2]
Mezi ženami, které měly občanství ve Vatikánu, byla v roce 2011 jedna armádní důstojnice, dvě učitelky (jedna středoškolská, druhá v mateřské škole) a jedna akademička.[2]
Jednou z žen žijících ve Vatikánu, byla též dcera zdejšího elektrikáře, která se později vdala a ztratila tak rezidenční právo. Další ženou trvale žijící ve Vatikánu byla polská překladatelka Magdalena Wolińska-Riedi, manželka jednoho ze švýcarských gardistů.[2]
Od počátku 21. století stoupá podíl žen, pracujících pro Vatikánský městský stát nebo Svatý stolec. Jejich počet pomalu rostl již během pontifikátů papeže Jana Pavla II. a Benedikta XVI., například německá hudebnice Ingrid Stampa se stala jednou z pomocných redaktorek a důvěrnou poradkyní papeže Benedikta XVI.[5][6] Nejvýraznější změny se však odehrávají v době papeže Františka.[7]
21. dubna 2013 deník Daily Telegraph oznámil, že papež František jmenuje více žen na klíčové pozice ve státní správě.[8] V letech 2013 – 2023 se počet zaměstnankyň Vatikánu a Svatého stolce zvýšil z původních 846 na 1165 osob, jež představují 23,4 % všech pracujících.[7][9] Většina žen přitom zastává pozice, vyžadující vyšší kvalifikaci s akademickým titulem.[7]
Roku 2016 byla italská historička umění Barbara Jatta jmenována ředitelkou Vatikánských muzeí.[10][11] Od roku 2019 je zástupkyní ředitele tiskového úřadu Svatého stolce brazilská novinářka Cristiane Murray.[12]
V roce 2021 jmenoval papež italskou řeholnici Allessandru Smerilli do funkce tajemnice Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji[13] a Francouzku Nathalii Becquart na pozici podtajemnice biskupské synody.[14][15] Španělská řeholnice Nuria Calduch-Benages byla v témže roce jmenována tajemnicí Papežské biblické komise, která je součástí Dikasteria pro nauku víry.[16]
Roku 2022 byla argentinská profesorka teologie Emilce Cuda zvolena tajemnicí Papežské komise pro Latinskou Ameriku,[17][18] zatímco italská řeholnice Raffaella Petrini se ujala funkce generální tajemnice Governatorátu státu Vatikán.[7][19]
Papež František také v textu apoštolské konstituce Praedicate Evangelium z roku 2022 umožnil, aby se prefekty dikasterií mohli stát nejen kardinálové a arcibiskupové, ale též laici (a tedy i ženy).[7][20]
Ačkoliv ženy nejsou ve Vatikánu cíleně diskriminované, vzhledem ke zvláštnímu charakteru státu nemají stejná práva jako muži, v minulosti si například nemohly otevřít bankovní účet.[2] Během pontifikátu papežů Jana Pavla II., Benedikta XVI. a Františka se situace začala měnit i v souvislosti s pronikáním žen do státní správy. Ženy však stále nemohou přijímat kněžské nebo biskupské svěcení, nemohou tudíž zastávat některé významné úřady, volit papeže nebo být samy zvoleny. Od roku 2023 zasedá v biskupské synodě pět žen, které mají hlasovací právo a mohou se tak podílet na chodu církve.[21]
Všechny ženy, žijící a pracující ve Vatikánu, musí být – stejně jako muži – katolického vyznání (s výjimkou uprchlíků). Mohou se svobodně vzdělávat a pracovat, a to i na území Itálie, pokud nejsou zaměstnány přímo ve Vatikánu.[2]
Při běžném pohybu po území Vatikánu, při návštěvě baziliky svatého Petra, Sixtinské kaple nebo Vatikánských muzeí nejsou kladeny nároky na zvláštní oděv, pouze se u žen i u mužů očekává decentní oblečení, zakrývající ramena a nohy pod kolena.[2][22]
Formálnější je dress code pro oficiální papežské audience. Vyžadovány jsou dlouhé černé šaty s dlouhými rukávy a pokrývka hlavy, tvořená dlouhým černým závojem. Pouze ženy z několika katolických panovnických rodů (např. královny Španělska či Belgie nebo monacká kněžna) mohou před papeže předstoupit v bílých šatech (tzv. Privilegium bílé).[23]
Vatikán je jedním ze dvou suverénních států, které neumožňují rozvod (druhým jsou Filipíny). Rozluka je přípustná pouze v případě, kdy je předchozí manželství anulováno (prohlášeno za neplatné) při splnění přísných podmínek kanonického práva.[24]
Zákony Vatikánu se řídí kanonickým právem katolické církve,[25] proto je potrat podle kánonu 1397 nepřípustný. Tolerován je pouze nepřímý potrat jako důsledek léčby matky (např. mimoděložní těhotenství, rakovina), kdy smrt plodu, ačkoliv je předvídána, není záměrná. V případě cíleného potratu je uplatňována automatická exkomunikace.[26]
V září 2016 vatikánské úřady schválily vytvoření čistě ženského sdružení Donne in Vaticano (česky Ženy ve Vatikánu).[27] Členkami sdružení jsou současné i bývalé zaměstnankyně Vatikánského městského státu, Svatého stolce a institucí s ním spojených. Zakladatelkou je novinářka Tracey McClureová,[28] v čele sdružení stojí socioložka Margherita Maria Romanelli.[29]
Vatikánský deník L'Osservatore Romano také od května 2012 vydává měsíčník Donne Chiesa Mondo (česky Svět ženské církve), věnující se ženským otázkám.[30]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.