omluva

Czech

Etymology

Deverbal from omluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomluva]
• Rhymes: -uva
• Hyphenation: om‧lu‧va

Noun

omluva f (diminutive omluvka)

1. apology (speech by which one asks for forgiveness, by which one justifies an act)
   • 2020, Tomšej Jakub, Diskriminace na pracovišti‎, →ISBN:

     V případu šikany popsaném v předchozí kapitole tak například Okresní soud v Ostravě uložil zaměstnavateli, aby rozeslal všem zaměstnancům fakulty, na níž žalobkyně pracovala, e-mail obsahující omluvu za nerovné zacházení, kterému byla vystavena ze strany vedení katedry, a za nerovné a vulgární zacházení ze strany konkrétního pracovníka (rozsudek sp. zn. 85 C 60/2016).

     In the case of bullying described in the previous chapter, for example, the District Court in Ostrava ordered the employer to send out an e-mail to all employees of the faculty where the plaintiff worked, containing an apology for the unequal treatment to which she was subjected by the management of the department and for the unequal and vulgar treatment by a specific worker (judgment no. 85 C 60/2016).

Declension

Declension of omluva (hard feminine)

	singular	plural
nominative	omluva	omluvy
genitive	omluvy	omluv
dative	omluvě	omluvám
accusative	omluvu	omluvy
vocative	omluvo	omluvy
locative	omluvě	omluvách
instrumental	omluvou	omluvami

Further reading

• “omluva”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “omluva”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “omluva”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989