omluvit

Czech

Etymology

From o- +‎ mluvit. Compare Polish omówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈomluvɪt]

Verb

omluvit pf (imperfective omlouvat)

1. (transitive) to excuse

   Omluvte mě. ― Excuse me.

2. (reflexive with se) to apologize

Conjugation

Conjugation of omluvit

infinitive omluvit, omluviti active adjective omluvivší verbal noun omluvení passive adjective omluvený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person omluvím omluvíme — omluvme 2nd person omluvíš omluvíte omluv omluvte 3rd person omluví omluví — — The verb omluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate omluvil omluvili omluven omluveni masculine inanimate omluvily omluveny feminine omluvila omluvena neuter omluvilo omluvila omluveno omluvena transgressives present past masculine singular — omluviv feminine + neuter singular — omluvivši plural — omluvivše

Derived terms

• omluva f
• omluvitelný m

Further reading

• “omluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “omluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “omluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025