plachta

See also: płachta, Plachta, and płachtą

Czech

Czech Wikipedia has an article on:

plachta

Wikipedia ^cs

Etymology

Inherited from Old Czech plachta, from Proto-Slavic *plaxъta.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplaxta]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: plach‧ta

Noun

plachta f (diminutive plachtička or plachetka)

1. sail
2. canvas
3. tarp

Declension

Declension of plachta (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	plachta	plachty
genitive	plachty	plachet
dative	plachtě	plachtám
accusative	plachtu	plachty
vocative	plachto	plachty
locative	plachtě	plachtách
instrumental	plachtou	plachtami

Derived terms

• plachetnice f
• plachetní
• plachtař
• plachtič
• plachtit

Further reading

• “plachta”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plachta”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plachta”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Old Czech

Alternative forms

• płachta (alternative writing)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *plaxъta.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpɫaxta/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈplaxta/

Noun

plachta f

1. sail

Declension

Declension of plachta (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	plachta	plachtě	plachty
genitive	plachty	plachtú	placht
dative	plachtě	plachtama	plachtám
accusative	plachtu	plachtě	plachty
vocative	plachto	plachtě	plachty
locative	plachtě	plachtú	plachtách
instrumental	plachtú	plachtama	plachtami

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

• Czech: plachta

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “plachta”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění