splnit

See also: splniť

Czech

Etymology

From s- +‎ plnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspl̩ɲɪt]

Verb

splnit pf (imperfective plnit or splňovat)

1. (transitive) [with accusative ‘<something>’] to fulfill (object: promise)

   Přijela si splnit sen.

   She came to fulfill a dream.

2. to fulfill, to meet (object: requirement)

Conjugation

Conjugation of splnit

infinitive splnit, splniti active adjective splnivší verbal noun splnění passive adjective splněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person splním splníme — splňme 2nd person splníš splníte splň splňte 3rd person splní splní — — The verb splnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate splnil splnili splněn splněni masculine inanimate splnily splněny feminine splnila splněna neuter splnilo splnila splněno splněna transgressives present past masculine singular — splniv feminine + neuter singular — splnivši plural — splnivše

Antonyms

• nesplnit

Related terms

• splněný
• splnitelný

Further reading

• “splniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “splniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “splnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025