plnit

See also: plniť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech plniti, from Proto-Slavic *pьlniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpl̩ɲɪt]

Verb

plnit impf (perfective splnit)

1. to fill
2. to fulfill (object: promise)

   Své sliby vždy plní. ― He always fulfills his promises.

3. to fulfill (object: requirement)

Usage notes

• Nouns often used with "plnit": slib, závazek, povinnost, úkol, cíl, plán, program, funkce, kritérium, požadavek, poslání, účel, úloha, role.

Conjugation

Conjugation of plnit

infinitive plnit, plniti active adjective plnící verbal noun plnění passive adjective plněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person plním plníme — plňme 2nd person plníš plníte plň plňte 3rd person plní plní — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive plnit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate plnil plnili plněn plněni masculine inanimate plnily plněny feminine plnila plněna neuter plnilo plnila plněno plněna transgressives present past masculine singular plně — feminine + neuter singular plníc — plural plníce —

Antonyms

• neplnit

Derived terms

• doplnit
• naplnit
• plnění
• plněný
• přeplnit
• splnit
• vyplnit

Further reading

• “plniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025