Callisto
měsíc planety Jupiter / From Wikipedia, the free encyclopedia
Callisto, též Jupiter IV, je měsíc Jupiteru. Náleží k tzv. Galileovým měsícům, objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.[1] Callisto je druhým největším z Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve sluneční soustavě po Jupiterově Ganymedu a Saturnově Titanu. Callisto má průměr 4 820 km, takže dosahuje přibližně 99 % velikosti planety Merkur, ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z Galileových měsíců se střední vzdáleností asi 1 880 000 km.[2] Oproti Io, Europě a Ganymedu se nepodílí na orbitální rezonanci zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev měsíce.[5] Měsíc má s Jupiterem vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Jelikož obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho magnetosféry než v případě vnitřních měsíců.[6]
Callisto | |
---|---|
Callisto na snímku sondy Galileo | |
Identifikátory | |
Typ | měsíc |
Označení | Jupiter IV |
Objeveno | |
Datum | 7. ledna 1610 (Galileo)[1] |
Objevitel | Galileo Galilei Simon Marius |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 1 882 700[2] km |
Výstřednost | 0,007 4[2] |
Periapsida | 1 869 000 km |
Apoapsida | 1 897 000 km[pozn. 1] |
Perioda (oběžná doba) | 16,689 018 4[2] d |
Orbitální rychlost | |
- průměrná | 8,204 km/s |
Sklon dráhy | |
- ke slunečnímu rovníku | 0,192° |
Mateřská hvězda | Jupiter |
Fyzikální charakteristiky | |
Rovníkový průměr | 4820,6 ± 1,5[3] km (0,378 Země) |
Povrch | 7,30×107[pozn. 2] km² (0,143 Země) |
Objem | 7,30×1010[pozn. 3] km³ (0,0541 Země) |
Hmotnost | 1,075 938 ± 0,000 137×1023[3] kg (0,018 Země) |
Průměrná hustota | 1,834 4 ± 0,003 4[3] g/cm³ |
Gravitace na rovníku | 1,235[pozn. 4] m/s² (0,126 G) |
Úniková rychlost | 2,440[pozn. 5] km/s |
Sklon rotační osy | 0[3]° |
Albedo | 0,22 (geometrické)[4] |
Povrchová teplota | |
- minimální | 80[4] K |
- průměrná | 134 K |
- maximální | 165 ± 5 K |
Těleso je tvořeno horninami a ledem v přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83 g/cm3. Spektroskopická měření naznačují, že se na povrchu nachází vodní led, oxid uhličitý, křemičitany a organické látky. Jeho kůra je silná až 150 km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně mělký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované či jen částečně diferencované jádro složené z křemičitanů.[7][8]
Povrch Callisto je silně rozryt impaktními krátery a je tudíž velice starý. Nevykazuje žádné stopy podpovrchových procesů jako je desková tektonika či vulkanismus a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles.[9] Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin.[9] Při pohledu na měsíc z menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu.[4] Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem sublimace, což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky.[10] Absolutní stáří povrchu není známo.
Kolem Callisto se nachází velice slabá atmosféra tvořená oxidem uhličitým[11] a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem[12] a nad ní pak poměrně intenzivní ionosféra.[13] Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou akrecí z disku prachu a plynu, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku.[14] Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150 km a malého kamenitého jádra.[15]
Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální mimozemský život. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v případě sousední Europy.[16] Měsíc zkoumaly sondy Pioneer 10, Pioneer 11, Galileo a Cassini. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy.[17] Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190 °C do −130 °C.