Hérakleitos
řecký předsókratovský filozof / From Wikipedia, the free encyclopedia
Hérakleitos z Efesu (starořecky Ἡράκλειτος ὁ Ἐφέσιος; cca 540–480 př. n. l.)[1] byl řecký předsókratovský filosof (respektive myslitel, který byl později – v době, kdy už filosofická tradice existovala – zpětně označen za filosofa[1]), rodák z Efesu,[2][3] města na západním pobřeží Malé Asie, kde se dnes rozkládá Turecko. O jeho životě a osobnosti je známo jen velmi málo a velká část informací je pravděpodobně smyšlená.[1] Kvůli osamělému životu, který vedl,[4] a zejména pro nejasný smysl jeho zachovaných filosofických zlomků[5] a opovržlivé poznámky o lidech[6] je již od starověku nazýván „Temný“[7][8] či „Plačící filosof“[9].
Obraz od Johannese Moreelse z počátku 17. století | |
Celé jméno | Hérakleitos |
---|---|
Region | Západní filosofie |
Období | Starověká filosofie |
Narození | cca 540 př. n. l. Efez |
Úmrtí | cca 480 př. n. l. |
Škola/tradice | Ionská škola |
Oblasti zájmu | metafyzika, epistemologie, etika, politika |
Význačné ideje | logos, enantiodromie |
Vliv na | Parmenidés, Platón, Aristotelés, Terence McKenna, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Martin Heidegger, Friedrich Nietzsche |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Z Hérakleitova učení je pro moderního člověka největší inspirací učení o změně jako podstatném rysu vesmíru („Nevstoupíš dvakrát do téže řeky“[10]), učení o logu, nejčastěji vykládaném jako rozum řídící svět, a přesvědčení o významu, jednotě a síle protikladů („Cesta nahoru-dolů, jedna a táž“[11], „Nemoc činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, námaha odpočinek.“[12]).[13]