Jaderná elektrárna Temelín
jaderná elektrárna v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Jaderná elektrárna Temelín, obecně často nazývaná Temelín (zkratkou ETE, dříve také JETE nebo JET), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku, jedna ze dvou českých jaderných elektráren. Stojí v katastru obce Temelín v Jihočeském kraji, v okrese České Budějovice. Její výstavba začala v roce 1987, s datem dokončení v roce 2002 však jde o jednu z nejnověji dostavěných jaderných elektráren v Evropě.[2]
| Jaderná elektrárna Temelín | |
|---|---|
 Celkový pohled na elektrárnu | |
| Stát |  Česko |
| Umístění | Temelín |
| Stav | V provozu |
| Začátek výstavby | 1981 (projekt) 1987 (stavba) |
| Zprovoznění | 10. června 2002 |
| Plánovaná životnost | 60-80 let |
| Náklady na výstavbu | 98 mld. Kč |
| Vlastník | ČEZ |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 2 × 1086 MWe |
| Typ reaktorů | VVER-1000 V-320 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2172 MW |
| Roční výroba | 15,86 TWh (v roce 2021)[1] |
| Koeficient využití | 87,1 % |
| Souřadnice | 49°10′55″ s. š., 14°22′53″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elektrárna má instalované dva bloky z původně plánovaných čtyř, každý po rekonstrukci s maximálním elektrickým výkonem 1125 MW (původní výkon 981 MW). V roce 2019 elektrárna vyrobila 15,72 TWh elektrické energie, což bylo o cca 0,1 TWh více než v předešlém roce. V roce 2017 byla výroba rekordních 16,48 TWh, což bylo způsobeno i tím, že se konala pouze jedna odstávka, zatímco v ostatních letech byly odstávky dvě. Temelín je v České republice největším výrobcem elektřiny. Jeho roční bezemisní produkce kryje pětinu domácí spotřeby.[3] Za prvních dvacet let provozu vyrobila Jaderná elektrárna Temelín 254 miliónů MWh elektřiny, což odpovídá téměř čtvrtině spotřeby celé České republiky. Roční produkcí Temelín ušetří přibližně 12 miliónů tun CO2, které by vznikly při výrobě v uhelných elektrárnách.[4]
Ředitelem jaderné elektrárny je od září 2017 Jan Kruml.[5]
Lokalizace Elektrárny Temelín
Elektrárna Temelín se nachází v Jihočeském kraji asi 5 km jižně od města Týn nad Vltavou a 24 km severně od Českých Budějovic u obce Temelín v místech, kde stála vesnice Temelínec. Je vzdálena přibližně 45 až 50 km od hranic s Německem a Rakouskem.[6]
Nadmořská výška Temelína je asi 500 m nad mořem. Vltava je vzdálená přibližně 5 km směrem na východ.[7][8] Elektrárna se nachází na pozemku o rozloze 143 ha (z toho 123 ha je oploceno), který patří společnosti ČEZ. Na pozemku je dost místa i pro případné dostavění elektrárny.[6] Jde konkrétně o parcelu č. 180/1 na katastrálním území Křtěnov, parcelu č. 1053/1 na k.ú. Březí u Týna nad Vltavou, a parcelu parcela č. 1044/3. v k. ú. Temelínec.[9]
Lokalita Temelína byla pro výstavbu jaderné elektrárny vybrána na základě řady bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky poměrně vysoké nadmořské výšce však elektrárna nemůže být ohrožena povodní.
Z ekonomického a energetického hlediska je důležité umístění na jihu státu. Uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a ve Slezsku, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny (to je i jeden z důvodů umístění JE Dukovany na jižní Moravu).
Temelín leží z geologického hlediska na moldanubickém hřbetu, který je do jisté míry pokračováním Lišovského prahu, oblasti v seizmicky klidné a geologicky stabilní,[10] na skalním podloží a mimo geologické zlomy.[11]
Jižní Čechy obecně i okolí Temelína jsou v porovnání s průměrem i jinými oblastmi Česka řídce zalidněny[12] a okolí Temelína je z velké části zalesněno.[6] I přes relativně nižší hustotu zalidnění však kvůli výstavbě elektrárny bylo zbouráno šest obcí.[13] V souvislosti s výstavbou Vodního díla Hněvkovice, které primárně slouží jako zdroj technologické vody pro elektrárnu, pak byly zbourány Jaroslavice, Buzkov, část Purkarce a dvě samoty.
V předběžné fázi se uvažovalo o umístění elektrárny k obci Malovice (plánovaná elektrárna byla označována jako JEMA),[14] která však byla právě kvůli nedostatečné geologické stabilitě zavržena. Později byla zkoumána lokalita Dubenec (v obci Dívčice), která však byla vhodná ke stavbě maximálně dvou bloků. Průzkum prováděla inženýrská organizace Terplan.[15]
Pásmo havarijní připravenosti bylo SÚJB už 5. srpna 1997 stanoveno na 13 km[16] (v určitých místech sahá ještě o trochu dál). Zóna havarijního plánování je rozdělena na vnitřní a vnější část. Vnitřní část, do které patří mj. Dříteň, Temelín, Týn nad Vltavou, Všemyslice tvoří kruh o poloměru 5 km. Vnější část, do které patří mj. Albrechtice nad Vltavou, Dívčice, Mydlovary, Olešník, Protivín, Zliv, tvoří kruh o poloměru 13 km.[17]
Koncem března 2022 byl v ETE vyčleněn prostor pro výstavbu prvního malého modulárního reaktoru v Česku.[18]
Před rokem 1989
Jaderná elektrárna Temelín byla plánována ještě za socialistického Československa jako jedna z hlavních staveb energetického systému Československa a bývalé RVHP. V Československu byla už předtím uvedena do provozu Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice (na Slovensku) a Jaderná elektrárna Dukovany (v Česku), přibližně souběžně s Temelínem se plánovala stavba Jaderné elektrárny Mochovce (na Slovensku).
Výhledově se v Československu rovněž počítalo se stavbou Jaderné elektrárny Blahutovice (zkratka EBLA) na severní Moravě, Jaderné elektrárny Tetov (zkratka JETO) ve středních Čechách, Jaderné elektrárny Kecerovce na východním Slovensku a v delším časovém horizontu i se stavbou jaderné elektrárny označované jako ESEV (elektrárna severní Čechy), která měla nahradit dosluhující uhelné elektrárny.[19]
Investiční záměr na stavbu elektrárny Temelín byl vydán v roce 1979, rozhodnutí o výstavbě 1. a 2. bloku v roce 1980. V roce 1981 byla o výstavbě 1. a 2. bloku uzavřena dohoda mezi Sovětským svazem a Československem a v roce 1982 se rozšířila o 3. a 4. blok. Původně však byly zvažovány jiné lokality než Temelín (viz výš). V listopadu 1986 bylo vydáno stavební povolení a v únoru 1987 začala stavba provozních objektů, přípravné práce však začaly už v roce 1983. V roce 1988 byla dokončena první z původně plánovaných osmi chladicích věží.[20] Podle původních plánů měl být 1. blok elektrárny dokončen v roce 1992, 4. v roce 1997.[21]
Po roce 1989
Po roce 1989 se stavba stala předmětem ostré společenské diskuze. Především z Rakouska se ozývaly silné protesty proti dostavbě elektrárny a v médiích odpůrci jaderné energetiky mj. často zpochybňovali její bezpečnost. Jednou z prvních akcí byla již v prosinci 1989 rozpracovaná kampaň hnutí Greenpeace Stop ČSSRnobyl!, (později ČSFRnobyl), která na základě odborně nezpůsobilé práce Ing. Emila Málka, CSc. z roku 1983 rozvinula teorii o nedostatečné bezpečnosti. Již tehdy ji odborníci z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT zpochybnili a odmítli jako zcela nesmyslnou a vyvrácenou.[22] a příznivci naopak upozorňovali na to, že výroba energie z jádra je ekologičtější (především v souvislosti s ekologicky poničenými částmi severních Čech).
Na doporučení (mj.) Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) se začaly přepracovávat projekty a původní (sovětský resp. ruský) řídicí a kontrolní systém byl nahrazen novým (kontrakt byl v roce 1993 udělen americké společnosti Westinghouse[23]). Stejný systém firma instalovala i u britské jaderné elektrárny Sizewell B.
Zároveň nebylo kvůli společenským změnám zcela jasné, jaká bude energetická potřeba státu po zániku nebo restrukturalizaci řady podniků energeticky náročného těžkého průmyslu. Proti elektrárně se po celou dobu její výstavby stavěla řada českých i zahraničních nevládních protijaderných organizací. V lednu 1990 byly pozastaveny práce na 3. a 4. bloku, v březnu roku 1990 rozhodla federální vláda Mariána Čalfy dostavět jenom 1. a 2. blok. O osudu Temelína jednala 15. června 1992 i vláda Petra Pitharta, která však rozhodnutí v předvolební době přenechala vládě následující, pouze doporučila opatření týkající se financování Temelína a omezení monopolu ČEZ.[24] Dne 10. března 1993 byla dostavba prvního a druhého bloku znovu schválena vládou premiéra Václava Klause.[20] Pro dostavbu hlasovala vláda téměř jednomyslně v poměru 18:0, pouze ministr životního prostředí František Benda se zdržel.[25] Třetí a čtvrtý blok byl zakonzervován v rozsahu kompletně dokončených zemních prací na základové spáře.
Protesty Rakouska po roce 1989
Proti Temelínu v podstatě od začátku brojilo Rakousko. Situace se vyostřila na konci 90. let v souvislosti s přibližujícím se vstupem Česka do EU a vstupem krajně pravicové FPÖ do rakouské vlády (Česko se jako jediné z tzv. kandidátských zemí připojilo k diplomatickému bojkotu Rakouska[26]). FPÖ dokonce požadovala, aby Rakousko v případě spuštění Temelína zablokovalo vstup Česka do EU.[27] Proti Temelínu však vystupovaly (byť méně ostře) všechny významné rakouské strany.[28] 6. května 1999 se v rezoluci k dostavbě Temelína dokonce kriticky vyjádřil Evropský parlament,[29] vláda Česka však 12. května 1999 většinou 11:8 dostavbu Temelína potvrdila.[30] O dostavbu Temelína se dlouhodobě zasazoval především ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, který dokonce získal přezdívku „atomový dědek“.[31] Obdobně získal později ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přezdívku „atomový kníže“ poté, co kritizoval blokády hraničních přechodů Rakouska s Českem.
Ve dnech 14.–21. ledna 2002 se v Rakousku dokonce uskutečnilo tzv. podpisové referendum, ve kterém se celkem 915 220 rakouských občanů (15,53 % oprávněných voličů) vyslovilo pro podmínění vstupu Česka do EU odstavením Temelína.[32][33] Situace se uklidnila po podepsání Melkského protokolu 12. prosince 2000, k jehož sjednání mezi Českem a Rakouskem napomohlo i úsilí Evropské unie, především komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena.[34][35]
V roce 2004 zamítli zastupitelé Jihočeského kraje další rozšíření elektrárny (dostavbu 3. a 4. bloku).[36]
Po kolaudaci Temelína v roce 2006 spory s Rakouskem vypukly znova (viz odstavec Kritika ze strany Rakouska a Bavorska).
Spuštění Temelína a jeho provoz
Palivo pro první blok bylo zavezeno v červenci 2000, reaktor byl poprvé spuštěn 11. října 2000 a 21. prosince 2000 byl první blok poprvé připojen k přenosové soustavě. Zkušební provoz prvního bloku byl zahájen 10. června 2002.
V červnu 2002 bylo zavezeno palivo pro druhý blok a 31. května 2002 byla spuštěna štěpná reakce. K rozvodné síti byl druhý blok poprvé připojen 29. prosince 2002 a jeho zkušební provoz začal 18. dubna 2003.
V pátek 3. listopadu 2006 byl Temelín zkolaudován, v pondělí 6. listopadu rozhodnutí nabylo právní moci.[37]
Celkové investiční náklady na dva bloky o celkovém elektrickém výkonu 2 000 MW dosáhly i z důvodu zcela zásadních úprav projektu v průběhu výstavby 98 mld. Kč (cena do konce září 2004).[38] Stavbu financovala společnost ČEZ pomocí úvěrů, které poskytly dvě bankovní konsorcia: konsorcium bank vedené Citibank (USA) a konsorcium bank vedené bankou Fortis bank (Belgie). Za úvěry se zaručil stát a americká Exim Bank .[39][40]
Odvody na jaderný účet
Za každou vyrobenou megawatthodinu elektřiny odvádí ČEZ 55 korun na tzv. jaderný účet, kde se shromažďují prostředky na uložení vyprodukovaného radioaktivního odpadu a jeho přepracování.[41] ČEZ musí vytvářet i finanční rezervy na budoucí likvidaci elektrárny.[42]
Výrobní ukazatele ETE
| Rok | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 |
| Výroba [TWh] | 1,156 | 5,439 | 12,116 | 12,692 | 10,983 | 12,021 | 12,264 | 12,103 | 13,253 | 13,823 |
| Rok | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 |
| Výroba [TWh] | 13,914 | 15,302 | 15,065 | 14,953 | 14,232 | 12,149 | 16,479 | 15,662 | 15,763 | 15,746 |
| Rok | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | 2025 | 2026 | 2027 | 2028 | 2029 | 2030 |
| Výroba [TWh] | 15,862 | 16,293 | 16,082 | |||||||
Kombinace technologií, dodavatelské firmy
Původní projekt je založen na ruské (sovětské) technologii, řídicí systém je americký. Tato kombinace „západních“ a „východních“ technologií byla důvodem obav o bezpečnost, byla však už vyzkoušena na Jaderné elektrárně Loviisa ve Finsku (viz níže). Mise MAAE v roce 1996 konstatovala, že kombinace západní a východní techniky byly v projektu pečlivě zváženy a podle názoru mise v některých případech kombinace obou technik dokonce vedla ke zvýšení bezpečnosti.[44]
Většina vybavení elektrárny však byla dodána českými firmami (ŠKODA PRAHA – generální dodavatel elektrárny, ŠKODA Jaderné strojírenství Plzeň, Vítkovice, Sigma Lutín).
Bezpečnost
Bezpečnostní opatření v ETE zahrnují celou škálu opatření na řadě úrovní. Bezpečnost zvyšuje to, že řada bezpečnostních systémů je založena na rozdílných fyzikálních a technických principech.
Jedním z nejdůležitějších principů je tzv. princip hloubkové ochrany, který definuje 5 úrovní ochrany a 3 projektových bariér stojících mezi radioaktivním materiálem v palivu a okolním prostředím:
- pokrytí palivových proutků
- tlaková hranice primárního okruhu
- ochranná obálka (kontejnment)
Aktivní bezpečnostní systémy jsou zálohovány dvojnásobně (tj. jsou nainstalovány třikrát).
Předností použitých tlakovodních reaktorů je tzv. inherentní bezpečnost tj. bezpečnost daná fyzikálními zákony. Ta je v Temelíně zajištěna mj. tím, že schopnost vody (působí jako moderátor, tj. umožňuje, aby štěpná reakce vůbec mohla probíhat) umožňovat řetězovou reakci klesá s rostoucí teplotou. Podobnou vlastnost má i uran 238 (tvoří kolem 97 % uranu v palivu, fakticky ale jako palivo nepůsobí, není zdrojem vyráběné energie), který pohlcováním neutronů reakci brzdí. Tato jeho vlastnost vzrůstá s růstem teploty. Při přílišném vzrůstu teploty by se tak reakce sama zastavila.[45][46]
Bezpečnostních systémů využívajících fyzikální zákonitosti obsahuje Temelín celou řadu, např. systém tvořený čtyřmi hydroakumulátory, které by zaplavily aktivní zónu při mimořádných situacích spojených s poklesem tlaku v primárním okruhu, sprchový systém ochranné obálky, systém zajišťující pád souboru absorpčních tyčí do aktivní zóny, což zajistí rychlé odstavení reaktoru atd.[47]
Bezpečnost elektrárny je pod neustálou kontrolou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který má na elektrárně tým komisařů. Bezpečnost elektrárny pravidelně kontrolují mezinárodní mise (WANO, OSART). Elektrárna opakovaně obhajuje titul Bezpečný podnik.
V roce 2020 plánuje ČEZ do modernizace a s ní souvisejícím zvýšením bezpečnosti investovat 1,9 miliardy korun. Od začátku provozu bylo do bezpečnostních a modernizačních opatření investováno již více než 20,5 miliardy korun.[48]
Reaktory
Reaktory jsou v budovách s modrou kopulí. V pravé části areálu je zelená plocha, určená pro další dva bloky
Vlastní reaktory
Jaderná elektrárna Temelín je vybavena dvěma tlakovodními reaktory, každý o tepelném výkonu 3120 MW a elektrickém výkonu připojeného turboalternátoru 1125 MW (VVER-1000, typ V320[49]).
Hmotnost reaktoru bez chladiva je přibližně 800 tun. Chladivo tvoří voda a slabý roztok kyseliny borité. Kyselina boritá, resp. bor 10B pomáhá dlouhodobé regulaci reaktoru. Výkon reaktoru s dobou pobytu paliva totiž mírně klesá, proto po jeho výměně je koncentrace kyseliny, která zpomaluje reakci, větší a postupně se snižuje tak, aby výkon byl konstantní.[50]
Tlakové nádoby
Části vnitřní vestavby reaktoru jsou umístěny v tlakové nádobě. Tlaková nádoba je vysoká 11 m, přičemž její dno je ve výšce 16 m nad úrovní okolního terénu. Vnější průměr je 4,585 m. Stěny válcové části mají tloušťku 193 mm. Nádoba je vyrobena z vysoce kvalitní nízkolegované chrom-nikl-molybden-vanadové oceli a je navržena na tlak 17,6 MPa při teplotě 350 °C, přičemž běžný provozní tlak je 15,7 MPa při teplotách 290–320 °C.
Palivo
Jako palivo slouží oxid uraničitý UO2 s průměrně 4,25 % obohaceného uranu 235. V reaktoru je 92 tun paliva. Aktivní zóna reaktoru je vysoká 3530 mm a má průměr 3160 mm. Je v ní v přesně stanovených pozicích umístěno 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí. Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. Palivový cyklus je čtyřletý (jednou za rok se tedy vyměňuje čtvrtina paliva).
Do roku 2010 dodávala palivo společnost Westinghouse Electric Company. Byly zde problémy s dosednutím palivových článků do spodní polohy a s netěstnostmi palivových článků, protože americká firma měla s ruskými reaktory malé zkušenosti. Potíže byly analyzovány a všechny závady odstraněny, takže poslední rok nebyla zjištěna žádná netěsnost.[51] Na základě výběrového řízení v roce 2006 došlo ke změně dodavatele na dalších 10 let, ruský dodavatel nabídl nižší cenu a byla deklarována jeho bezproblémová spolehlivost s dodávkami.[52] Původně byla možnost postupného přechodu, ale po dohodě ČEZ se SÚJB bylo veškeré palivo v roce 2010 vyměněno za nové palivové soubory ruské společnosti TVEL,[53] které však také měly problémy s netěstnostmi.[51][54]
Po výbuchu muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 byla ruská firma Rosatom vyřazena z tendru na dostavbu. Od roku 2024 bude z bezpečnostních důvodů (viz Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022) palivo místo ruské firmy TVEL opět dodávat firma Westinghouse společně s francouzskou firmou Framatome (stejně jako do jaderné elektrárny Dukovany).[55] Palivové soubory budou vyráběny ve Švédsku stejnou technologií, jako pro elektrárny na Ukrajině. Dodávky jsou smluvně zajištěny na 15 let v ceně v řádu miliard korun.[56]
Parogenerátory a turbogenerátory
K reaktoru jsou připojeny čtyři parogenerátory, každý o výkonu 1470 tun páry za hodinu. Voda přicházející do parogenerátoru má teplotu 320 °C, v parogenerátoru pak předává teplo jiné vodě, vodě sekundárního okruhu, ze které vyrábí sytou páru určenou už pro pohon turbíny a s ní spojeného elektrického generátoru. Vyrobená sytá pára má teplotu 278,5 °C a tlak 6,3 MPa.[47] V turbogenerátoru (skládajícím se z parní turbíny, elektrického generátoru, budiče a pomocného budiče) se pak tepelná energie páry převádí na mechanickou energii pohybu turbíny a ta následně na energii elektrickou.
Parogenerátory jsou dlouhé 14,8 m, jejich vnější průměr je 4,2–4,5 m. Dodala je společnost Vítkovice, a.s.[47]
Hlavní zařízení sekundárního okruhu se nachází ve strojovně. Nejdůležitějším zařízením je turbogenerátor 1125 MW, který se skládá z parní turbíny, elektrického generátoru, budiče a pomocného budiče.
Vyrobená elektřina je pak po zvýšení napětí blokovými transformátory z 24 kV na 400 kV odváděna do rozvodny Kočín.
Dieselgenerátor
Dieselgenerátor (DG), neboli dieselgenerátorová stanice (DGS), je součástí jaderných elektráren (JE). Jedná se o konkrétní vznětový motor s alternátorem. DG vyrábí elektrickou energii primárně pro bezpečnostní systémy JE při ztrátě vlastního a vnějšího napájení. Základní princip výroby elektřiny je shodný s motorgenerátorem se spalovacím motorem.
Kontejnment
Mohutná konstrukce kontejnmentu chrání reaktor a primární okruh před vnějšími vlivy a okolí elektrárny před následky případné havárie. Má průměr 45 m, výšku 38 m a tloušťku stěn 1,2 m, konstrukce kupole je pouze o 10 cm slabší. Jeho vnitřní ocelová výstelka má tloušťku 8 mm.
Uvnitř kontejnmentu je trvale udržován mírný podtlak, který znemožňuje únik menších množství radioaktivity do okolí.[47]
Uvnitř kontejnmentu jsou rovněž umístěny bazény, kde se 10 let uskladňuje použité jaderné palivo před umístěním do skladu použitého paliva v areálu elektrárny.
Chlazení primárního okruhu
Celkový objem chladiva v primárním okruhu je 337 m3. Teplota chladiva na vstupu je asi 290 °C, na výstupu asi 320 °C.
Voda pro chlazení
Voda potřebná k chlazení se odebírá z vltavské nádrže Hněvkovice a zpětně se vypouští do Vltavy v prostoru nádrže Kořensko. Soustava těchto dvou vodních děl se budovala současně s elektrárnou. Elektrárna za plného provozu spotřebovává přibližně 2–3 m3/s.
Čerpadla
Primární okruh je chlazen čtyřmi vertikálními odstředivými čerpadly o výkonu 8 MW umístěnými na studených větvích cirkulačních smyček. Při nominálních parametrech činí průtok jedním čerpadlem 21 200 m3 za hodinu. Výška čerpadel je 11,9 m.[47]
Chladicí věže
Elektrárna má 4 chladicí věže typu Iterson vysoké 154,8 m. Jejich průměr u paty je 130,7 m, povrch vnější stěny činí 44 000 m2. Maximální průtok vody je 17,4 m3·s−1. Chladicí věže elektrárny tvoří dominantu celého okolí a jsou vidět ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.
Vliv chlazení na okolí
Přestože je pára odcházející z chladicích věží zdaleka viditelná, její skutečný vliv na hydrometeorologické okolí je nepatrný – průměrná teplota v okruhu 5 km je vyšší jen o 0,02–0,06 °C a vlhkost vzduchu je jen o 0,006 g/m3 vyšší.
Výroba tepla
Od roku 1998 dodává temelínská elektrárna teplo pro nedaleký Týn nad Vltavou.[57] Přechodem na temelínské teplo zde bylo zrušeno 22 středně velkých uhelných výtopen a tři velké kotelny, město tak aktuálně patří mezi oblasti s nejčistším vzduchem v jižních Čechách.
V roce 2012 ČEZ zažádal o územní rozhodnutí na teplovod z Temelína do Českých Budějovic. Stavba teplovodu byla dokončena a předána do provozu v říjnu 2023.[58][59] Smlouva je uzavřena na dvacet let dodávek. Díky temelínskému teplu nebude muset Teplárna České Budějovice spálit až 80 000 tun uhlí ročně a nevypustí stejný objem oxidu uhličitého. Jde o cca 26 kilometrů dlouhé předizolované potrubí o vnitřním průměru půl metru, které je uložené minimálně 1,3 metru pod zemí. Trasa teplovodu vede z větší části podél silnice II/105 (Týn nad Vltavou – České Budějovice). Stavba prochází přes více katastrálních území (Křtěnov, Březí u Týna nad Vltavou, Knín, Kočín, Olešník, Munice, Hluboká nad Vltavou, Bavorovice, České Vrbné a České Budějovice). Na povrchu, mimo areál temelínské elektrárny, se nacházejí dvě čerpací stanice a tři potrubní mosty, zbývající část teplovodu je umístěna pod zemí. Teplovod by měl přivádět do Českých Budějovic 750 terajoulů tepla ročně.[59]
Úvahy o využití odpadního tepla pro chov ryb
Na konci 80. let, v době, kdy se Temelín začínal stavět, se uvažovalo mj. o využití odpadního tepla pro chov ryb. Podnik Státní rybářství České Budějovice navrhoval tři varianty využití odpadního tepla. Žádný ze záměrů nebyl po roce 1989 realizován.
Kritika opírající se o vývoz elektřiny z Česka a neodstavování uhelných elektráren
Odpůrci jaderných elektráren často poukazovali na to, že Česko vyváží víc elektřiny než Jaderná elektrárna Temelín vyprodukuje (ekologické organizace používají obdobný argument proti uhelným elektrárnám). Tato kritika podle zastánců údajně ignoruje strukturu výroby a vývozu. Podle Zpráv o provozu elektrizační soustavy [60] je však export elektřiny obvykle víceméně stálý, bez ohledu na změny ve výrobě a spotřebě v ČR, podobně jako výroba zdrojů v základním zatížení, mezi něž jaderné elektrárny patří.
Navíc s ohledem na cíle EU i Státní energetickou koncepci ČR, budou v následujících letech postupně odstavovány dožívající uhelné elektrárny. Význam jaderné energetiky, ale i obnovitelných zdrojů tak bude ještě růst.
Před rokem 2000 ČR exportovala poměrně malá množství elektřiny. Zároveň že už v roce 2000, kdy Temelín vyrobil jen malé množství elektřiny, Česko vyváželo přes 10 TWh, což je jen o cca 2 TWh méně než v roce 2006, kdy už vyrobil přes 12,6 TWh elektřiny.[61] Podobné skoky v exportu nastaly v letech 2003, 2004 a 2007. Vývoz elektřiny společnosti ČEZ (té Temelín patří) měl do roku 2008 dlouhodobě spíš klesající tendenci, protože se ČEZ soustředil na pokrytí českého trhu.[62].
Navíc se v souvislosti se zvyšováním spotřeby elektřiny a dožíváním starších elektráren očekávalo, že Česko přestane být vývozcem elektřiny po roce 2015. Protože příprava a výstavba nových zdrojů je dlouhodobý proces, panovaly obavy, že hrozí v krátkodobé a střednědobé budoucnosti nedostatek elektřiny a její další zdražování.[63]
Občas se objevují názory, že nebyly odstaveny uhelné elektrárny, jež měl Temelín nahradit. Neustále se přitom opakuje argument, že v letech 1991 až 1998 ČEZ odstavil 2020 MW uhelných elektráren v rámci programu odsiřování, protože se (nejnověji údajně díky výstavbě nového jaderného zdroje) už nevyplatilo je rekonstruovat. Ve skutečnosti však tyto elektrárny byly zbytečné už v době, kdy byl Temelín ve výstavbě a ČEZ v době, kdy se diskutovalo, zda vůbec Temelín dostavět a spustit, sliboval odstavit odpovídající výkon uhelných elektráren "po spuštění Temelína"[64].
Kritika ze strany Rakouska a Bavorska
Kritiku zpochybňující bezpečnost JE Temelín je slyšet především zpoza hranic, konkrétně v bezprostředně sousedícím Rakousku a Bavorsku, kde u části obyvatel vyvolává obavy z následků případné havárie.[65]
Realitou je, že bezpečnost elektrárny potvrdily hlavně dvě desítky let provozu. Během nich jihočeská elektrárna nezaznamenala žádnou událost, kterou by mezinárodní stupnice INES hodnotila INES 2 a výše (tedy jako nehodu nebo havárii). K událostem, ke kterým v Temelíně dosud došlo byly hodnoceny jako INES 0 (odchylka) nebo INES 1 (anomálie). Nad jadernou bezpečností nepřetržitě dohlíží SÚJB, bezpečnost potvrdily i více než tři desítky mezinárodních misí, navíc ČEZ do posilování bezpečnosti a modernizací ročně investuje v průměru přes miliardu korun.
Společnost ČEZ podala MŽP žádost o posouzení vlivu na životní prostředí 11. 7. 2008, ministerstvo ukončilo zjišťovací řízení 5. 2. 2009.
V říjnu 2011 předal ČEZ zájemcům kvalifikovaným do zadávacího řízení veřejné zakázky Dostavba Jaderné elektrárny Temelín výzvu k podání nabídek včetně zadávací dokumentace.[66]
V červenci 2012 otevřel ČEZ nabídky ve veřejné zakázce na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín za účasti jejich předkladatelů – společností Areva, konsorcia společností Westinghouse Electric Company, LLC a WESTINGHOUSE ELECTRIC ČR a konsorcia společností ŠKODA JS, Atomstrojexport a Gidropress.[67]
V říjnu 2012 oznámil ČEZ společnosti Areva, že nenaplnila v nabídce zákonné požadavky na stavbu dvou bloků v lokalitě Jaderné elektrárny Temelín. Společnost Areva nesplnila ani další definovaná vylučovací kritéria. Jelikož tendr probíhá podle zákona o zadávání veřejných zakázek, její nabídka musela být z dalšího řízení vyloučena.[68]
V roce 2013 bylo navrženo, aby výroba elektřiny fungovala na bázi garantované výkupní ceny.[69]
V roce 2014 firma ČEZ zrušila zadávací řízení na dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, oficiálně protože vláda Bohuslava Sobotky odmítla finančně podporovat rozvoj jaderné energetiky.[70] Neoficiálně protože po anexi Krymu bylo Rusko v nevýhodné pozici (včetně rizikové závislosti na Rusku) a tendr by vyhrála po vyřazení francouzské Arevy jediná zbývající firma v tendru – americký Westinghouse.[71] Americký velvyslanec USA vyjádřil znepokojení.[72] Na Slovensku bylo Rusko z dostavby Jaslovských Bohunic vyloučeno.[72]
Spolek pro dostavbu elektrárny
V červnu 2020[73] vznikl spolek Pro dostavbu JETE.[74] Klade si za cíl podpořit urychlení rozhodnutí o dostavbě elektrárny a při výstavbě využít zejména regionální firmy. Usiluje rovněž o podporu rozvoje jaderné energetiky v České republice. Předsedkyní spolku je komunální politička Ivana Kerlesová.[75] K roku 2020 spolek sdružoval více než 50 členů.[76][77]
Panoramatický pohled na ETE
V bezprostřední blízkosti JE Temelín stojí renesanční zámeček Vysoký Hrádek, který slouží jako Informační centrum temelínské elektrárny. V zámečku se nachází např. moderně vybavený kinosál, mlžná komora, rozsáhlá expozice atd.
V blízkosti elektrárny ornitologové zjistili více než čtyřicet druhů ptáků. Veřejnost se s nimi může seznámit v rámci ptačí stezky v parku kolem Infocentra.
Temelín produkuje vlastní med. Několik včelích úlů je umístěno v parku u Infocentra. Ročně energetici stočí cca 150 kilo medu. Med není v prodeji, slouží jako netradiční dárek.
Od června 2020 mohou vyznavači elektrokol u temelínského Infocentra dobít ekologickou „jadernou“ elektřinu. Dobití je zdarma, kabely zapůjčují energetici na recepci.
Vedle zámeckého parku kolem Infocentra si mohou návštěvníci projít i na jaře 2020 otevřený „vycházkový“ park. Ten energetici vytvořili sanací černé skládky.
Netradičními obyvateli temelínského areálu jsou od výstavby zajíci. S oplocením areálu zde získali 123hektarový domov. Zajíci jsou zde v bezpečí, chybí jim totiž přirození nepřátelé. Aby nedošlo k jejich přemnožení, provedou jednou za několik let myslivci z obce Temelín odchyt do sítí.
Temelínský zámecký park je oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů. První svatba na ostrůvku uprostřed zámeckého rybníčku proběhla 7. 7. 2006. V dubnu 2018 si své ANO řekl jubilejní stý snoubenecký pár.
Poblíž hlavního vchodu a parkoviště ETE je pošta 373 05 Temelín-elektrárna.
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Temelín-1 | VVER-1000/320 | 1030 MW | 1086 MW | 1. 2. 1987 | 21. 12. 2000 | 10. 6. 2002 | 2062 |
| Temelín-2 | VVER-1000/320 | 1030 MW | 1086 MW | 1. 2. 1987 | 29. 12. 2002 | 18. 4. 2003 | 2063 |
| Temelín-3 | APR-1000 | - | 1000–1200 MW | Plánováno | |||
| Temelín-4 | APR-1000 | - | 1000–1200 MW | Plánováno | |||
| Temelín-MMR | ? | ? | Do 300 MW | - | - | Po roce 2034 | |
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
