První nikajský koncil
první ekumenický koncil / From Wikipedia, the free encyclopedia
První nikajský koncil, též nicejský koncil, svolal císař Konstantin v roce 325 do maloasijského města Nikáje (lat. Nicaea). Jedná se o první ekumenický koncil, shromáždění biskupů celé křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny římské říše, římského biskupa Silvestra I. zastupovali delegáti. Název jej odlišuje od méně významného druhého nikajského koncilu. Biskupové z Persie a z jiných míst mimo území římské říše nebyli na koncil pozváni.[1]
První nikajský koncil | |
---|---|
Kdy | 20. května – 25. července 325 |
Uznávají jej | katolická církev, pravoslaví, orientální církve, nestoriánské církve |
Předchozí koncil | -- |
Následující koncil | První konstantinopolský koncil |
Svolal jej | císař Constantinus I. |
Předsedal mu | pravděpodobně Hosius z Córdoby |
Účastníků | tradičně se uvádí počet 318 biskupů; reálně mohlo na sněm do Níkaie přijet asi 250 biskupů |
Diskutované otázky | ariánství, datum Velikonoc, platnost křtu heretiků |
Dokumenty a prohlášení | Nicejské vyznání |
Přehled ekumenických koncilů |
Hlavním věroučným výsledkem koncilu bylo nikajské vyznání víry uznávající Ježíše Krista za plného a pravého Boha a zavržení ariánství. V oblasti liturgie to bylo stanovení jednotného data Velikonoc, nejdůležitějšího křesťanského svátku. A dále to bylo vydání kánonů, prvních koncilních zákonů tvořících základ kanonického práva.
Nikajský koncil řešil zásadní otázky křesťanské společnosti v době po legalizaci tohoto náboženství milánským ediktem roku 313. Vytvořil základ, který přijala a dosud vyznává většina křesťanských církví. Na druhou stranu ariánství nadále koexistovalo a koncil na věroučném základě církev rozdělil na pravověrné a jimi zavržené heretiky, což je konfesijní štěpení na různé církve pro další křesťanské dějiny charakteristické.