24. dynastie

24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l.^[1][2] Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.^[3] Hlavním sídlem bylo město Sau v západní části nilské delty.^{[pozn. 1]}

24. dynastie ←  732–720 př. n. l.  →
Geografie
Hlavní město	Sau
Obyvatelstvo
Jazyky	egyptština
Náboženství	egyptské náboženství
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Státní útvary a území
Předcházející 22. dynastie Následující 25. dynastie

Historický vývoj

Mapa ~ 6. stol. př. n. l.

Ruiny starověkého města Sau; Lepsius ~1850

Poražení vládci Osorkon IV, Iuput II. a Peftdžaubast přijímají vazalství od núbijského krále Pianchi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“

Stéla Pasenhor k oslavě úmrtí býka Apise; Sakkára Serapeum

Koncem 23. dynastie pokračovala expanze núbijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Vesetu. Aby zabránila jejich postupu dále k severu do nilské delty, vytvořila se z lokálních vládců koalice Osorkona IV. z Džanetu, Peftdžaubasta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Chemenu a Iuputa II. z Taremu (Leontopolis). Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Núbie Pianchi (747–713 př. n. l.).^[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, núbijský král Pianchi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Džebel Barkal,^{[pozn. 2]} na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Iuputa II. a Peftdžaubasta núbijskému králi Pianchimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Pianchi se stal zakladatelem „núbijské“ 25. dynastie.

Panovníci 24. dynastie

24. dynastie se sídlem v Sau

Král	rodné jméno	trůní jména	doba vlády př. n. l.[5]
Tefnacht	Tafnajt	Šepesesra	740–720 faraon 727–720
Bakenrenef	Bakenrenef	Uahkara	720–715

Tefnachtův nástupce Bakenrenef setrval v Sau, přičemž pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze^[6] symbolů boha Ptaha.^[7] Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis:^[8][9]

Zápis na stéle Padiusir-Pawah v Sakaře[8]
Překlad: Usir-Pawah syn Bakenrenefa společně s Osirisem

Archeologické výzkumy lokality v Sau permanentně pokračují v gesci Durhamské univerzity.^[10]

Poznámky

1. poblíž severního okraj stávajícího egyptského města Sá el-Hagar
2. hora v severním Súdánu