Aeronomy of Ice in the Mesosphere

Aeronomy of Ice in the Mesosphere (AIM, Explorer 90) je americká vědecká družice provozovaná agenturou NASA, zaměřená na studium polárních mezosférických oblaků. Družice byla vynesena 25. dubna 2007 raketou Pegasus-XL, odpálenou z letadla Lockheed L-1011.

AIM
AIM na oběžné dráze, představa umělce
Jiné názvy	Explorer 90 Aeronomy of Ice in the Mesosphere
COSPAR	2007-015A
Katalogové číslo	31304
Start	25. dubna 2007
Kosmodrom	Vandenberg Air Force Base
Nosná raketa	Pegasus-XL
Typ oběžné dráhy	Polární dráha
Stav objektu	neaktivní
Trvání mise	15 let a 322 dní
Konec mise	20230313a13. března 2023[1]
Provozovatel	Hampton University
Výrobce	Orbital Sciences Corporation
Druh	vědecká družice
Program	Program Explorer a Small Explorer program
Hmotnost	200 kg
Šířka	109,2 cm
Výška	139,7 cm
Parametry dráhy
Apogeum 600 km Perigeum 583 km Sklon dráhy 97,8 ° Doba oběhu 96,5 minut Aktuální pozice heavens-above.com
Přístroje
Nese přístroje	Solar Occultation for Ice Experiment, Cloud Imaging and Particle Size Experiment a Cosmic Dust Experiment
Oficiální web	http://aim.hamptonu.edu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polární mezosférické oblaky se vyskytují ve výšce zhruba 80 kilometrů nad povrchem, tedy mnohem výše než jiné druhy mraků. Družice AIM pomáhá určit, jaké faktory (teplota, vodní páry a prachové částice) mohou vést k formování tohoto typů oblaků. Polární mezosférické oblaky jsou poměrně novým jevem a poprvé byly pozorovány v roce 1885.

V březnu 2023 došlo k výpadku funkce baterie družice a od té doby s AIM nebylo navázáno spojení.^[2]

Popis

Družice AIM je 1400 mm vysoká, 1100 mm široká, váží 200 kg a řadí se do série malých explorerů – SMEX. Dodávku elektrické energie zajišťují solární panely o průměrném výkonu 335 W. Vědecké vybavení sestává ze tří přístrojů:

CIPS – Cloud Imaging and Particle Size je kamerový systém se čtyřmi samostatnými kamerami, které umožňují pozorovat oblaka. Díky různům úhlům kamer, je možno určit výšku, ve které se oblak nachází a dále je možno určit velikost ledových částic, které mraky tvoří.

CDE – Cosmic Dust Experiment je detektor částic kosmického prachu, které vstupují do vyšších vrstev atmosféry. Přístroj obsahuje 14 detektorů z polyvinylidenfluoridu, které vydávají elektrický puls, jsou-li zasaženy vysokorychlostní částicí (více než 1 km/s). Naměřená data umožní vědcům určit úlohu částic kosmického prachu při formaci polárních mezosférických oblaků. CDE je téměř totožný s detektorem SDC (Student Dust Counter) na sondě New Horizons.

SOFIE – Solar Occultation for Ice Experiment je diferenční absorpční radiometr, který zkoumá vertikální strukturu oblaků a vlastnosti částic, jimiž jsou tvořeny. Detektor měří obsahy vody, oxidů dusíku, ozónu, metanu, oxidu uhličitého a teplotu oblaků.

• 
  Přístroj CIPS
• 
  Přístroj CDE
• 
  Přístroj SOFIE
• 
  Příprava družice v čisté místnosti před startem