Program Explorer

Tento článek je o sérii kosmických letů. O programu pro správu souborů pojednává článek Windows Explorer.

Program Explorer je kosmický program provozovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku.^[1] V rámci programu jsou vypouštěny a provozovány vědecké družice zaměřené na studium Země i vesmírných objektů. První družice Explorer se věnovaly výzkumu nabitých částic v okolí Země, přičemž byly objeveny Van Allenovy radiační pásy. Pozdější typy Explorerů měly různé úkoly a zabývaly se výzkumem magnetosféry, atmosféry, ionosféry, meziplanetárního prostoru, radiového šumu, slunečního větru, gama záření, rentgenového záření atd. Některé družice jsou zařazovány jak do programu Explorer, tak do dalších programů jakými byly IMP (Interplanetary Monitoring Platform) a RAE (Radio Astronomy Explorer), AE (Atmosphere Explorer) a další. Oběžné dráhy jednotlivých družic se lišili podle jejich účelu, některé obíhaly nízké oběžné dráhy některé byly (kvůli minimalizaci rušení ze Země) umisťovány na vysoké oběžné dráhy, blízko dráhy Měsíce. V době studené války byl tento program pevnou součástí prestižního kosmického závodu mezi velmocemi SSSR a USA. Sověti měli souběžně pro výzkum Měsíce program bezpilotních sond Luna a pro výzkum meziplanetárního prostoru zčásti i řadu Sputniků a Kosmosů. Zatím poslední družicí řady Explorer je IRIS, která odstartovala v červnu 2013.

Instalace prvního Exploreru na raketu Juno I

Historie

Explorer 1 byl prvním americkým umělým tělesem na oběžné dráze Země. Podle plánu však mělo toto prvenství připadnout programu Vanguard amerického námořnictva, který byl v roce 1955 k tomuto účelu vybrán. Plán počítal s vypuštěním první umělé družice během Mezinárodního geofyzikálního roku mezi lety 1957-58. Explorer byl tehdy součástí armádního programu Orbiter, který byl řízen Wernherem von Braunem z Army Ballistic Missile Agency (ABMA) v Huntsville v Alabamě.

Když v roce 1957 Sovětský svaz vypustil svůj první satelit Sputnik 1, pokusilo se námořnictvo o totéž se svým Vanguardem. Ten však selhal a explodoval ještě na odpalovací rampě. Šanci tak dostal armádní program Orbiter a družice Explorer. Start prvního Exploreru proběhl 31. ledna 1958 a skončil úspěchem. Program Explorer byl poté převeden pod správu nově vzniklé agentury NASA, která v něm pokračovala a některé své družice a sondy takto označovala.

Podprogramy

SMEX

Družice SAMPEX, první ze série SMEX

Small Explorers je podprogram malých Explorerů, jejichž cena je maximálně 120 milionů dolarů. První z řady SMEX byla mise SAMPEX, která odstartovala v roce 1992. Hmotnost družic SMEX bývá maximálně 300 kg a bývají vynášeny raketami Pegasus.

MIDEX

Wilkinson Microwave Anisotropy Probe, zástupce řady MIDEX

Medium-class Explorers je podprogram v jehož rámci jsou vypouštěny středně velké vědecké družice, jejichž cena se pohybuje do 180 milionů dolarů. MIDEX mívají hmotnost 500 – 1500 kilogramů a na oběžnou dráhu jsou vynášeny raketami Delta II.

UNEX

University-class Explorers jsou malé univerzitní družice, na nichž se NASA podílí maximální finanční účastí do 15 milionů dolarů. Dopravu na oběžnou dráhu mají zajistit nejlevnější možné postupy. První družice SNOE byla vynesena raketou Pegasus XL a zatím poslední CHIPSat byl vynesen společně s jinou družicí na palubě rakety Delta II.

IMP

Družice řady Interplanetary Monitoring Platform

Interplanetary Monitoring Platform byla série Explorerů vypouštěná v letech 1963 až 1973. Cílem těchto družic bylo studium meziplanetárního plazmatu a meziplanetárních magnetických polí. Družice pracovaly v součinnosti s dalšími sondami NASA a v dobách programu Apollo fungovaly jako síť včasného varování před slunečními erupcemi, které by mohly ohrozit kosmické lodi s lidskou posádkou. Družice bývaly umisťovány na vysoké oběžné dráze Země ve výšce blízké oběžné dráze Měsíce.

RAE

Radio Astronomy Explorer byla série dvou Explorerů z let 1968 a 1973, jejichž úkolem byl nízkofrekvenční radioastronomický průzkum. Družice zkoumaly zdroje nízkofrekvenčních zdrojů radiových vln jako je naše Slunce, planety, hvězdy a ostatní galaxie. Sondy disponovaly rozvinutelnými dipólovými anténami o délce 36 metrů a dvěma anténami ve tvaru V o délce 230 metrů. Hmotnost družic byla přibližně 190 kilogramů a byly umístěny na střední oběžné dráze Země ve výšce 5800 kilometrů.

EPE

Příprava Exploreru 12, prvního z řady Energetic Particles Explorer

Energetic Particles Explorer byla série čtyř Explorerů určených ke studiu částic kosmického záření, protonů slunečního větru, meziplanetárních magnetických polí a zemské magnetosféry. Byly vypouštěny v letech 1961 až 1964 pomocí raket Delta, hmotnost se pohybovala od 38 do 46 kilogramů. Jejich oběžné dráhy byly silně eliptické s apogeem až 98 tisíc kilometrů (Explorer 14).

S-55

S-55 byla série Explorerů určená k výzkumu meteoroidů. Družice tvořil poslední stupeň rakety Scout, kolem nějž byly umístěny detekční panely. Celkem byly vypuštěny čtyři tyto družice, první roku 1961 a poslední 1964.

AD

Explorery řady Air Density byly zaměřeny na studium hustoty horních vrstev atmosféry Země. Jednalo se o balóny vybavené vysílačem pro sledování jejich polohy ze Země. Balón byl při startu zabalen v pouzdru a po vynesení na oběžnou dráhu byl nafouknut dusíkem z tlakové lahve. Po nafouknutí měl balón 3,66 metru v průměru. Uvnitř byl rozdělen na samostatné poloviny pomocí hliníkové fólie, která zároveň sloužila jako anténa vysílače. K vynášení sloužily rakety Scout. První start se konal v roce 1960 a poslední v roce 1975.

SOLRAD

Družice Explorer 44, zástupce řady SOLRAD

SOLRAD byla řada družic pro průzkum sluneční radiace. Do programu Explorer byly zařazeny tři z nich, SOLRAD 8, SOLRAD 9, SOLRAD 10. Družice byly vybaveny fotometry pro studium ultrafialové a rentgenové části spektra. Starty se konaly v letech 1965 až 1971 a všechny družice byly vyneseny raketami Scout B.

SAS

Small Astronomy Satellite byla série tří astronomických sond vypuštěná v letech 1970 až 1975. Měly za úkol sledovat objekty v infračervené a ultrafialové části spektra a dále prováděly průzkum zdrojů rentgenového a gama záření. Družice byly vynášeny raketami Scout D a Scout F1.

AE

Atmosphere Explorer byla série tří Explorerů zaměřených na studium zemské termosféry a mechanismů v ní probíhajících jako jsou absorpce ultrafialového záření a další fotochemické procesy. Celkem byly vypuštěny tři družice, první v roce 1973 a poslední dvě v roce 1975. K vynesení byla použity rakety Delta (řady 1900 a 2910). Hmotnost družic byla 658 až 721 kilogramů a obíhaly na eliptických drahách s velmi nízkým perigeem ve výšce pouhých 150 kilometrů.

Přehled sond

1958–1959

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
1[2]	Explorer 1		1. února 1958	1958-001A	Juno I	Studium nabitých částic, objevil Van Allenovy radiační pásy.
2	Explorer 2		5. března 1958	—	Juno I	Mise selhala, když se nepodařilo dosáhnout oběžné dráhy. .
3[3]	Explorer 3		26. března 1958	1958-003A	Juno I	Studium nabitých částic.
4[4]	Explorer 4		26. června 1958	1958-005A	Juno I	Studium nabitých částic.
5	Explorer 5		24. srpna 1958	—	Juno I	Mise selhala, při separaci druhého stupně došlo ke kolizi a družice byla zničena.
7X	S-1		16. července 1959	—	Juno II	Mise selhala, raketa byla z bezpečnostních důvodů zničena obsluhou odpalovací základny.
6[5]	Explorer 6		7. srpna 1959	1959-004A	Thor Able 3	Výzkum magnetosféry
7	Explorer 7		13. října 1959	—	Juno II	Studium nabitých částic.

1960–1969

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
—	S-46		23. března 1960	—	Juno II	Mise selhala, nepodařilo se dosáhnout oběžné dráhy.
8[6]	S-30		3. listopadu 1960	1960-014A	Juno II	Měření a výzkum složení ionosféry.
—	S-56		4. prosince 1960	—	Scout X-1	Mise selhala, nepodařilo se dosáhnout oběžné dráhy.
9[7]	S-56A		2. února 1961	1961-004A	Scout X-1	Měření hustoty atmosféry
—	S-45		25. února 1961	—	Juno II	Výzkum ionosféry, mise selhala při startu.
10[8]	P-14		25. května 1961	1961-010A	Delta-DM19	Výzkum magnetických polí v blízkosti Země.
11[9]	S-15		24. dubna 1961	1961-13A	Juno II	Mapování zdrojů gama záření.
—	S-45A		24. května 1961	—	Juno II	Výzkum ionosféry, mise selhala při startu.
—	S-55		30. května 1961	—	Scout X-1	Výzkum meteoroidů, mise selhala při startu.
12[10]	EPE-A		16. srpna 1961	1961-020A	Delta-DM19	Výzkum nabitých částic.
13[11]	S-55A		25. srpna 1961	1961-022A	Scout X-1	Výzkum meteoroidů. Mise byla částečně neúspěšná, protože se nepodařilo dosáhnout požadované oběžné dráhy a životnost družice tak byla zredukována na pouhé dva dny.
14[12]	EPE-B		2. října 1962	1962-051A	Delta-DM19	Výzkum nabitých částic.
15[13]	EPE-C		27. října 1962	1962-059A	Delta-DM19	Výzkum nabitých částic.
16[14]	S-55B		16. prosince 1962	1962-070A	Scout X-3	Výzkum meteoroidů.
17[15]	AE-A		3. dubna 1963	1963-009A	Delta B	Atmosférický výzkum.
18[16]	IMP-A		27. listopadu 1963	1963-046A	Delta C	Výzkum magnetosféry.
19[17]	AD-A		19. prosince 1963	1963-053A	Scout X-4	Měření hustoty atmosféry.
20[18]	IE-A		25. srpna 1964	1964-051A	Delta B	Výzkum ionosféry.
21[19]	IMP-B		4. října 1964	1964-060A	Delta C	Výzkum magnetosféry.
22[20]	BE-B		10. října 1964	1964-064A	Scout X-4	Výzkum ionosféry.
23[21]	S-55C		6. listopadu 1964	1964-074A	Scout X-4	Výzkum meteoroidů.
24[22]	AD-B		21. listopadu 1964	1964-076A	Scout X-4	Měření hustoty atmosféry.
25[23]	IE-B			1964-076B		Výzkum ionosféry.
26[24]	EPE-D		21. prosince 1964	1964-086A	Delta C	Výzkum nabitých částic.
27[25]	BE-B		29. dubna 1965	1965-032A	Scout X-4	Výzkum magnetosféry.
28[26]	IMP-C		29. května 1964	1965-042A	Delta C	Výzkum magnetosféry.
29[27]	GEOS-1		6. listopadu 1964	1965-089A	Delta E	Geodetický průzkum Země.
30[28]	SOLRAD-8		19. listopadu 1964	1965-093A	Scout X-4	Sledování sluneční radiace.
31[29]	DME-A		29. listopadu 1965	1965-098B	Thor-DM21 Agena-B	Výzkum ionosféry.
32[30]	AE-B		25. květnau 1966	1966-044A	Delta C1	Atmosférický výzkum.
33[31]	IMP-D		1. července 1966	1966-058A	Delta E1	Výzkum magnetosféry.
34[32]	IMP-F		24. května 1967	1967-051A	Delta E1	Výzkum magnetosféry.
35[33]	IMP-E		19. července 1967	1967-070A	Delta E1	Výzkum magnetosféry.
36[34]	GEOS-2		11. ledna 1968	1968-002A	Delta E	Geodetický průzkum Země.
37[35]	SOLRAD-9		5. března 1968	1968-017A	Scout B	Sledování sluneční radiace.
38[36]	RAE-A		4. července 1968	1968-055A	Delta A	Radioastronomie.
39[37]	AD-C		8. srpna 1968	1968-066A	Scout X-4	Měření hustoty atmosféry.
40[23]	IE-C		8. srpna 1968	1964-076B	Scout X-4	Výzkum ionosféry.
41[38]	IMP-G		21. června 1969	1969-053A	Delta E1	Výzkum magnetosféry.

1970–1979

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
42[39]	SAS-A		12. prosince 1970	1970-107A	Scout B	Rentgenová observatoř.
43[40]	IMP-H		13. března 1971	1971-019A	Delta M6	Výzkum magnetosféry.
44[41]	SOLRAD-10		8. července 1971	1971-058A	Scout B	Sledování sluneční radiace.
45[42]	SSS-A		15. listopadu 1971	1971-096A	Scout B	Průzkum magnetosféry.
46[43]	MTS-A		13. srpna 1972	1972-061A	Scout D1	Průzkum meteoroidů.
47[44]	IMP-I		23. září 1972	1972-073A	Delta 1604	Průzkum magnetosféry.
48[45]	SAS-B		15. listopadu 1972	1972-091A	Scout D1	Rentgenová observatoř.
49[46]	RAE-B		10. června 1973	1973-039A	Delta 1913	Radioastronomie.
50[47]	IMP-J		26. října 1973	1973-078A	Delta 1604	Výzkum magnetosféry.
51[48]	AE-C		16. listopadu 1973	1973-101A	Delta 1900	Výzkum atmosféry.
52[49]	Explorer 52		3. června 1974	1974-040A	Delta 1900	Výzkum atmosféry.
53[50]	SAS-CB		7. května 1975	1975-037A	Scout F1	Rentgenová observatoř.
54[51]	AE-D		6. října 1975	1975-096A	Delta 2914	Výzkum magnetosféry.
55[51]	AE-E		20. listopadu 1975	1975-096A	Delta 2914	Výzkum magnetosféry.
—	DADE-A		2. února 1961	—	Scout F1	DADE - Dual Air Density Explorer. Měření hustoty atmosféry
	DADE-B		2. února 1961
56[52]	ISEE		22. října 1977	1977-102A	Delta 2914	Výzkum magnetosféry.
57[53]	IUE-1		26. ledna 1978	1978-012A	Delta 2914	Ultrafialová observatoř.
58[54]	HCMM		26. dubna 1978	1978-041A	Scout D1	Termální mapování Země.
59[55]	ISEE-3		8. prosince 1978	1978-079A	Delta 2914	Výzkum magnetosféry.
60[56]	SAGE		18. února 1979	1979-013A	Scout D1	Výzkum aerosolů a ozonu ve stratosféře.
61[57]	MAGSAT		30. října 1979	1979-094A	Scout G1	Mapování magnetického pole blízko zemského povrchu.

1980–1989

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
62[58]	DE-1		3. srpna 1981	1981-070A	Delta 3913	Výzkum magnetosféry.
63[59]	DE-2			1981-070B
64[60]	SME		6. října 1981	1981-100A	Delta 2910	Atmosférický průzkum.
65[61]	CCE		16. srpna 1984	1984-088A	Delta 3924	Výzkum magnetosféry.
66[62]	COBE		18. listopadu 1989	1989-089A	Delta 3924	Výzkum reliktního záření.

1990–1999

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
67[63]	EUVE		7. června 1992	1992-031A	Delta-6920-10	Ultrafialová observatoř.
68[64]	SAMPEX		3. července 1992	1992-038A	Scout G1	Výzkum magnetosféry.
69[65]	RXTE		30. prosince 1995	1995-074A	Delta-7920-10	Rentgenová observatoř.
70[66]	FAST		21. srpna 1996	1996-049A	Pegasus-XL	Výzkum polární záře a fyziky plazmatu.
71[67]	ACE		25. srpna 1997	1997-045A	Delta-7920-8	Studium složení hmoty pocházející ze sluneční korony a složení hmoty v meziplanetárním a mezihvězdném prostoru.
72[68]	SNOE		25. února 1998	1998-012A	Pegasus-XL	Studentská družice určená ke studiu oxidů dusíku v atmosféře a jejich závislosti na rentgenovém záření.
73[69]	TRACE		1. dubna 1998	1998-020A	Pegasus-XL	Sluneční observatoř.
74[70]	SWAS		5. prosince 1998	1998-071A	Pegasus-XL	Mikrovlnná observatoř.
75[71]	WIRE		4. března 1999	1999-011A	Pegasus-XL	Infračervená observatoř.
76[72]	TERRIERS		18. května 1999	1999-026A	Pegasus-XL	Atmosférický průzkum.
77[73]	FUSE		24. června 1999	1999-035A	Delta 7320-10	Ultrafialová observatoř.

2000–2009

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
78[74]	IMAGE		23. března 2000	2000-017A	Delta 7326	Průzkum dějů v magnetosféře.
79[75]	HETE		9. října 2000	2000-061A	Pegasus-H	Studium gama záblesků.
80[76]	WMAP		30. června 2001	2001-027A	Delta-7425-10C	Mapování reliktního záření.
81[77]	RHESSI		5. února 2002	2002-004A	Pegasus-XL	Studium slunečních erupcí.
82[78]	CHIPSat		13. ledna 2003	2003-002B	Delta-7320-10C	Studium plazmatu v mezihvězdném mediu.
83[79]	GALEX		28. srpna 2003	2003-017A	Pegasus-XL	Studium vývoje galaxií.
84[80]	SWIFT		20. listopadu 2004	2004-047A	Delta-7320-10C	Studium gama záblesků.
85[81]	THEMIS		17. února 2007	2007-004A	Delta-7925-10C	Výzkum magnetosféry.
86[82]				2007-004B
87[83]				2007-004C
88[84]				2007-004D
89[85]				2007-004E
90[86]	AIM		25. dubna 2007	2007-015A	Pegasus-XL	Studium polárních mezosférických oblaků.
91[87]	IBEX		19. října 2008	2008-051A	Pegasus-XL	Studium hranic sluneční soustavy.
92	WISE		14. prosince 2009	2009-071A	Delta 7320-10C	Infračervená observatoř s vysokou citlivostí.

Od roku 2010

Explorer	Jméno	Obrázek	Datum startu	COSPAR	Nosný systém	Cíle
93	NuSTAR (Nuclear Spectroscopic Telescope Array)		13. červen 2012	2012-031A	Pegasus-XL	Studium rentgenového záření.
94	IRIS (Interface Region Imaging Spectrograph)		27. červen 2013	2013-033A	Pegasus-XL	Studium sluneční chromosféry.
95	TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite)		18. března 2018		Falcon 9	Hledání exoplanet tranzistní metodou.