Albert Lebrun

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Albert Lebrun
Albert Lebrun (1932)
15. prezident Francie
Ve funkci: 10. května 1932 – 11. července 1940
Předchůdce	Paul Doumer
Nástupce	Vincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	29. srpna 1871 Mercy-le-Haut
Úmrtí	6. března 1950 (ve věku 78 let) 16. pařížský obvod
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Mercy-le-Haut
Choť	Marguerite Lebrunová (1902–1947)
Děti	Marie Freysselinard
Příbuzní	Pierre Freysselinard (vnuk)
Alma mater	Polytechnická škola Mines ParisTech
Profese	politik, inženýr a entomolog
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád bílé orlice (1932) rytíř Řádu slona (1933) velkokříž Řádu čestné legie velkokříž Řádu lázně Nejvyšší řád Kristův … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Albert Lebrun
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzdělání

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

Politické působení

V roce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) a ministra pro osvobozená území (1917–1919).^[1] Byl také francouzským zástupcem u Společnosti národů. V roce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, v roce 1925 se stal místopředsedou senátu a v roce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera v roce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.^[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6. února 1934 a nástupu Lidové fronty. V roce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.^[3] Po prohrané bitvě o Francii a okupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal v červenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter v Tyrolsku. Z dostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5. května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek a německého wehrmachtu proti Waffen SS.^[4] Předtím v roce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.