Alex Michelsen
americký tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Alex Michelsen (* 25. srpna 2004 Laguna Hills, Kalifornie) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
_01.jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2025 na 36. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 90. místě. Trénují ho Jay Leavitt a Eric Diaz.[1]
V juniorském tenise vyhrál wimbledonskou čtyřhru 2022 s krajanem Sebastianem Gorznym.[3] Již v lednovém deblu Australian Open 2022 skončil jako poražený finalista po boku Paraguayce Daniela Valleja.[4]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 2004 v kalifornském Laguna Hills. [1] Tenis začal hrát ve třech letech. Má o tři roky staršího bratra Jakea. Oba rodiče hráli univerzitní tenis. Otec, právník Erik Michelsen, na kalifornské Redlandské univerzitě a matka, pedagožka Sondra Michelsenová, získala v roce 1989 cenu Arthura Ashe za leadership a sportovní chování na Státní univerzitě v San Diegu. Za preferovaný povrch uvedl tvrdý, jako silný úder bekhend a oblíbený turnaj Wimbledon.[5]
V roce 2023 byl přijat na Georgijskou univerzitu v Athens. Během srpna 2023, kdy mu bylo osmnáct let oznámil, že před studiem upřednostnil tenis a stal se profesionálem.[6][5]
Remove ads
Tenisová kariéra
Na grandslamu debutoval čtyřhrou US Open 2022, do níž s krajanem Sebastianem Gorznym obdrželi divokou kartu. Časnou prohru jim přivodili třináctí nasazení Kolumbijci Juan Sebastián Cabal s Robertem Farahem. V listopadu 2022 vybojoval první tituly na okruhu ITF, když triumfoval v singlu i deblu 15tisícového turnaje v michiganském East Lansingu.[7] Během února 2023 se probojoval do premiérového finále challengeru v georgijském Rome. Poražen z něj odešel od devadesátého třetího hráče žebříčku Jordana Thompsona z Austrálie. Již v úvodním kole vyřadil Němce Dominika Koepfera.[7][8]
_06.jpg)
Do dvouhry okruhu ATP Tour poprvé zasáhl na travnatém Mallorca Championships 2023,[5] přestože nezvládl kvalifikační kolo s Jihoafričanem Lloydem Harrisem. Po odstoupení Humberta však získal místo v hlavní soutěži, kde jej v třísetové bitvě zdolal krajan Christopher Eubanks z osmé světové desítky.[9] O dva týdny později, na červencovém turnaji v Chicagu, vyhrál první challenger. Ve čtvrtfinále porazil bývalou světovou čtyřku Keie Nišikoriho a v závěrečném klání dalšího zástupce japonského tenisu, Jutu Šimizeho z třetí stovky klasifikace. V 18 letech se stal nejmladším americkým šampionem challengeru od Stefana Kozlova v roce 2016.[10]
V červenci poprvé postoupil do finále turnaje okruhu ATP Tour. Na travnatém Hall of Fame Open 2023 v Newportu vyřadil pátého nasazeného obhájce trofeje Maxima Cressyho, Australana Jamese Duckwortha, turnajovou čtyřku Mackenzieho McDonalda a čtyřnásobného newportského šampiona Johna Isnera. Zápas o titul proti světové osmatřicítce Adrianu Mannarinovi však prohrál. Na túře ATP přitom nastoupil teprve do druhé dvouhry, v níž si připsal první vítězná utkání. Představoval také nejmladšího Američana ve finále okruhu od 18letého Fritze na Memphis Open 2016.[5] Přesně o rok dříve figuroval na 1 081. místě. Po newportském finále se posunul na nové žebříčkové maximum, 140. příčku.[11]
V grandslamové dvouhře poprvé startoval na US Open 2023 díky divoké kartě. Po výhře nad Španělem Albertem Ramosem-Viñolasem,[12] nenašel recept na dvacáté pátého muže pořadí, Chilana Nicoláse Jarryho, přestože získal úvodní dějství. V listopadu se kvalifikoval na prosincový Next Generation ATP Finals 2023 v Džiddě pro osm nejlepších tenistů sezóny do 21 let.[13] Na turnaji nepostoupil ze čtyřčlenné skupiny, když podlehl všem třem soupeřům. V kvalifikačním kole obnoveného Brisbane International 2024 porazil Argentince Diega Schwartzmana. Vstup do singlové soutěže proti Ugu Humbertovi ale nezvládl.[14] Grandslamové maximum si vylepšil třetím kolem na Australian Open 2024, do něhož zasáhl z pozice devadesátého prvního muže klasifikace. Ve druhé fázi vyřadil světovou třiadvacítku Jiřího Lehečku,[15][16] aby poté soutěž opustil po prohře se světovou šestkou Alexandrem Zverevem.[17][8]
Člena první světové desítky poprvé porazil na únorovém Los Cabos Open 2024, kde ve druhém duelu přehrál devátého v pořadí Alexe de Minaura.[18] Ze čtvrtfinále však odešel poražen od pozdějšího vítěze a světové čtyřicítky Jordana Thompsona po divokém průběhu. Utkání s Australanem ztratil, přestože již vedl 6–0 a 3–0, resp. v rozhodující sadě podával za stavu 5–3 na postup. Celkem nevyužil tři mečboly.[19]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 3 (0–3)
Čtyřhra: 1 (0–1)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (4 tituly)
Čtyřhra (1 titul)
Remove ads
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra juniorů: 2 (1–1)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads