Mackenzie McDonald
americký tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Michael Mackenzie Lowe McDonald (* 16. dubna 1995 Piedmont, Kalifornie) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]
_01.jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 49. místě. Trénovali Jaime Pulgar, Mat Cloer, Wayne Ferreira či Robby Ginepri.[1][2]
V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 taškentským kvalifikačním kolem proti Uzbekistánu, v němž vyhrál úvodní dvouhru nad Sergejem Fominem. Američané zvítězili 4–0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1995 v kalifornském Piedmontu do rodiny obličejového chirurga Michaela McDonalda a Vivian Youngové. Sestra Dana Jonesová se věnovala gymnastice, absolvovala UCLA a stala se dentální hygienistkou.[1]
Tenis začal hrát ve třech letech. První trenérkou se stala bývalá profesionálka Rosie Bareisová, než se mu v jedenácti letech začal věnovat bývalý člen elitní světové desítky Wayne Ferreira. Po maturitě na střední škole v Piedmontu, jíž vystudovala také světová tenisová čtyřka Brad Gilbert, nastoupil roku 2014 na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA). Univerzitu opustil po vstupu mezi profesionály v roce 2016. Za silný úder označil forhend a za preferovaný povrch tvrdý.[1]
V juniorském věku se připravoval v kalifornském komplexu Claremont Hotel and Spa, kde sídlí tenisový klub v Berkeley, než se stal členem střediska amerického tenisového svazu USTA National Campus v Orlandu u Lake Nona.[5]
Remove ads
Tenisová kariéra
V juniorské kategorii postoupil z kvalifikace až do semifinále Australian Open 2012, kde nestačil na Kanaďana Filipa Peliwa.[6] V letech 2014–2016 hrál univerzitní tenis na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V rámci této sportovní kariéry vyhrál v roce 2016 národní akademické mistrovství NCAA ve dvouhře i čtyřhře. V singlovém finále zdolal nejvýše nasazeného Dána Mikaela Torpegaarda z Ohijské státní univerzity. Obě soutěže naposledy před ním ovládl Matias Boeker z Georgie v roce 2001. Vysokou školu však nedokončil, když před závěrečným ročníkem v červnu 2016 oznámil vstup mezi profesionály.[7]
Na okruhu ATP Tour debutoval srpnovým Western & Southern Open 2013 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem přes Nicolase Mahuta a Steva Johnsona. Stal se tak prvním neklasifikovaným hráčem na žebříčku od španělského kvalifikanta Sergia Casala na Miami Masters 1995, jenž zasáhl do dvouhry v sérii Masters.[1] Na úvod však podlehl belgické světové osmdesátce Davidu Goffinovi.[8] První zápas na okruhu ATP, vyjma grandslamu, vyhrál až o pět let později na travnatém Libéma Open 2018 v 's-Hertogenboschi. Přes osmého nasazeného Itala Andrease Seppiho a australského kvalifikanta Alexe Bolta prošel do čtvrtfinále, v němž mu stopku vystavil sedmdesátý druhý muž klasifikace Jérémy Chardy z Francie.[9]
_(48199154536).jpg)
Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu US Open 2016. Jako hráč páté světové stovky obdržel do soutěže divokou kartu. V úvodním kole prohrál pětisetovou bitvu s českým kvalifikantem Janem Šátralem, když nevyužil vedení 2–0 na sety.[10] První vítězný zápas v této kategorii si připsal na Australian Open 2018 po vyřazení švédského kvalifikanta Eliase Ymera. Následně však nenašel recept na třetího nasazeného Bulhara Grigora Dimitrova až po pětisetovém průběhu.[11] Přes Argentince Guida Pellu postoupil do osmifinále Wimbledonu 2018, kde jej přehrál Kanaďan Milos Raonic.[12] Člena elitní světové dvacítky poprvé zdolal na říjnovém Rolex Shanghai Masters 2018. V Šanghaji oplatil porážku světové dvacítce Raonicovi. V sezóně 2018 dvanáctkrát vylepšil své žebříčkové postavení. Celkově se posunul o sto příček výše na listopadové 76. místo.[9][1]
Na Delray Beach Open 2019 se poprvé probojoval do semifinále turnaje ATP a premiérově porazil člena elitní desítky.[13] Mezi poslední osmičkou na něj nestačil čtvrtý hráč světa, Argentinec Juan Martín del Potro. Po zisku úvodní semifinálové sady proti Moldavanu Radu Albotovi z deváté desítky, však utržil debakl ve formě dvou „kanáru“. Nové kariérní maximum, 57. místo, dosáhl v závěru dubna po třetím kole na Barcelona Open Banco Sabadell 2019. Probíhající sezónu však předčasně ukončil po pětisetové prohře s Jošihitem Nišiokou na French Open 2019, když si v pařížské deblové soutěži přivodil zranění pravého hamstringu.[14] V červnu tak podstoupil operaci. Na okruh se vrátil po sedmi měsících lednovou kvalifikací ASB Classic 2020 v Aucklandu, v jejímž druhém kole podlehl Mikaelu Ymerovi.[9][3][1] Do druhého osmifinále na grandslamu prošel během Australian Open 2021, kde zdolal Marca Cecchinata, dvacátého druhého nasazeného Bornu Ćoriće a Jihoafričana Lloyda Harrise. Mezi poslední osmičku jej nepustil čtvrtý nasazený a pozdější finalista Daniil Medveděv.[15]
První finále na okruhu ATP si zahrál na washingtonském Citi Open 2021 z kategorie ATP 500. Na úvod porazil obhájce trofeje Nicka Kyrgiose,[16] poté turnajovou třináctku Benoîta Paireho, Bělorusa Ilju Ivašku a krajana Denise Kudlu. Ani v semifinále jej nezastavil šampion z roku 2015 Kei Nišikori.[17] Až v závěrečném duelu jej zdolala italská turnajová pětka Jannik Sinner po třísetovém průběhu. Bodový zisk mu po dvou letech zajistil návrat do elitní světové stovky, když se posunul o čtyřicet příček výše na 64. místo žebříčku.[18]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 1 (0–1)
Čtyřhra: 3 (1–2)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (5 titulů)
Čtyřhra (7 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads