Alphonse Daudet

Alphonse Daudet (13. května 1840 Nîmes – 16. prosince 1897 Paříž) byl francouzský spisovatel, čelný představitel naturalismu a autor divadelních her.

Alphonse Daudet
Rodné jméno	Louis Marie Alphonse Daudet
Narození	13. května 1840 Nîmes
Úmrtí	16. prosince 1897 (ve věku 57 let) Paříž
Příčina úmrtí	syfilis
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Alphonse Daudet
Pseudonym	Piccolo
Povolání	spisovatel, dramatik, básník, romanopisec, autor autobiografie, scenárista, prozaik a povídkář
Žánr	poezie, tale a drama
Témata	translations from Occitan
Významná díla	Tartarin of Tarascon Letters From My Windmill Le petit chose Monsieur Seguin's Last Kid Goat L'Arlésienne
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1870) Cena Jouy (1875) důstojník Řádu čestné legie (1886)
Manžel(ka)	Julie Allard
Děti	Léon, Lucien, Edmée Chauvelot
Rodiče	Vincent Daudet, Adeline Reynaud
Příbuzní	Henri, Ernest, Anna Allard – sourozenci Philippe, Charles, Francois, Claire – vnoučata
Vlivy	Émile Zola Edmond de Goncourt
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v Nîmes v rodině Vincenta Daudeta (1806–1875) obchodníka s hedvábím a Adeline roz. Reynaud (1805–1882). Měl bratry Henriho (1832–1856), Ernesta (1837–1921) a sestru Anne Allard (1848–1936). S manželkou Julií roz. Allard měl syny Léona (1867–1942), Luciena (1878–1946) a dceru Edmée Chauvelot (1886–1937).

Po nepokojích roku 1848 přestal obchod jeho otce prosperovat a roku 1849 se rodina přestěhovala do Lyonu. Již v průběhu studia na gymnáziu projevoval Alphonse Daudet intenzivní zájem o literaturu – svůj první (nedochovaný) román napsal v roce 1855. Po maturitě roku 1856 byl nucen z důvodu nedostatku finančních prostředků pro další studium nastoupit jako pomocný učitel v Alès. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu pro nešťastnou lásku jej rodiče poslali za bratrem Ernestem do Paříže, kde Alphonse Daudet ihned nastoupil dráhu spisovatele. Kromě svého pařížského bytu pobýval často i v blízkém Champrosay, kde brzy zakoupil dům. Od roku 1860 pracoval také jako sekretář knížete z Morny, a to až do jeho smrti v r. 1865; poté se už věnoval výlučně tvůrčí činnosti. 23. ledna 1867 se oženil s Julií Allard, s níž pak prožil mnoho let šťastného manželství a rostoucí literární slávy.

Daudetův mlýn u Fontvieille v Provence

Od roku 1880 trpěl Daudet postupně čím dál více neznámou a nevyléčitelnou nemocí míchy. Přes opakované ozdravné pobyty v Alpách se jeho zdravotní stav dále zhoršoval a během 90. let 19. století jeho literární aktivita postupně slábla. Zemřel náhle na zástavu srdce 16. prosince 1897.

Dílo

• Les Amoureuses, 1858
• La Dernière Idole – divadelní hra , 1862
• Lettres de mon moulin, 1866–1869
• Le Petit Chose, 1868
• L'Arlésienne, 1871 – divadelní hra s hudbou George Bizeta
• Tartarin de Tarascon, 1872
• Contes du lundi, 1873
• Fromont Jeune et Risler Aîné, román, 1874
• Jack, 1876
• Le Nabab, 1877
• Les Rois en exil, 1879
• Numa Roumestan, 1881
• L'Évangéliste, 1883
• Sapho, 1884
• Tartarin sur les Alpes, 1885
• L'Immortel, 1889
• Port-Tarascon, 1890
• La Petite Paroisse, 1895

Česká vydání

• Fromont ml. & Risler st.: román – přeložil Louis Schmidt. Praha: Jan Otto, 1877^[1]
• Králové ve vyhnanství: pařížský román – přeložil Jan Herzer. Praha: V. B. Čech, 1881^[2]
• Nabob: obraz mravů pařížských – přel. J. J. Benešovský-Veselý. Praha: J. Otto, 1882^[3]
• Numa Roumestan: obraz mravů pařížských – přeložil J. J. Benešovský-Veselý. Praha: A. R. Lauermann, 1883^[4]
• Podivuhodná dobrodružství neohroženého Tartarina z Tarasconu. Drobné povídky – přeložil František Rosa. Praha: Alois Hynek, 1884^[5]
• Fromont junior a Risler senior: drama v šesti odděleních – sepsali Alfons Daudet a Adolf Belot; přeložila Eliška Pešková. Praha: V. Knapp, 1891
• Jack: obraz mravú současných – Praha: Národní listy, 1891^[6]
• Krásná Niverňanka: historie staré lodi a jejího mužstva – přeložil Jaromír Borecký. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1893^[7]
• Sapho: (v objetí krásné Pařížanky): obraz pařížských mravů – přeložil Ferdinand Boháček. Praha: I. L. Kober, 1893
• Lydiin hřích – přeložil Václav Hladík. Praha: J. R. Vilímek, 1895
• Rosa a Ninetta: obraz mravů současných – přeložil J. J. Benešovský-Veselý. Praha: J. Otto, 1898^[8]
• Drobeček: historie dítěte – přeložil J. J. Benešovský-Veselý. Praha: J. Otto, 1900^[9]
• Evangelistka: pařížský román – přeložil L. Z. Praha: "Práva lidu", 1900^[10]
• Sapho: hra o pěti jednáních – napsali Alphonse Daudet a Adolphe Belot; obsah převyprávěl Gustav Schmoranz. Praha: Národní divadlo, 1904
• Podpora rodiny: obraz mravů pařížských – přel. J. J. Benešovský-Veselý. J. R. Vilímek, před 1905^[11]
• Tartarin na Alpách – Praha: 1905
• Važte si české školy – [Slovo úvodní mladým čtenářům: A. Černý. Poslední škola: A. Daudet. "Ich bin kein Preusse!": Laura Kieler, přel. J. F. Khun. Z denníku poznaňského učitele: H. Sienkiewicz, přel. V. Kredba.] Praha: František Šimáček, 1906^[12]
• Listy z mého mlýna – přel. Mařka Drechslerová. Praha: Máj, 1907
• Umělecká manželství – přel. Jiřina Knöslová. Praha: Alois Hynek, 1911^[13]
• Tři tiché mše – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 38, úvod František Sekanina, přel. Jarka Nevole, s. 91–99. Praha: J. R. Vilímek, 1912
• Povídky – Praha: Antonín Svěcený, 1912^[14]
• Tartarin z Tarasconu – přeložil Jiří Guth; illustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1915
• Přístav Tarascon: poslední dobrodružství slovutného Tartarina – přeložil Jiří Guth; ilustroval J. Wenig: Praha: Hejda & Tuček, 1916
• Bobeček: příběhy dítěte – Přerov: s. n., 1917
• Sapho: mravy pařížské – přeložil Jiří Guth. Praha: František Topič, 1917^[15]
• Tartarin na Alpách: nová dobrodružství tarasconského hrdiny – přeložil Jiří Guth; illustroval J. Wenig. Praha: Hejda & Tuček, 1917
• Krásná Sidonie: román ze života pařížského – ilustroval Louis Morin; přel. Antonín Macek. Praha: A. Svěcený, 1919
• Listy z mého mlýna – přeložila Marie Sedláčková. Praha: J. Otto, 1920
• Arelatka: obraz ze života o třech jednáních – hudba od M. G. Bizeta; přeložil Jan Herzer. Brno: Národní divadlo, 1928?
• Sapfo: pařížské mravy – přeložil Jaroslav Poch; ilustroval Teodor Pchálek. Praha: Rodinná knihovna, 1930
• Listy z mého mlýna – přel. Josef Menzl; s předmluvou Václava Černého. Praha Melantrich, 1931
• Sapfo – přeložila Eliška Malysová. Praha: Melantrich, 1931
• Sapfo: pařížské mravy – přeložil Miroslav Drápal; studii o autoru napsal Václav Černý. Praha: Rudolf Kmoch, 1946
• Krásná Niverňanka – přeložila Marie Sobotková. Praha: Mladá fronta, 1946
• Tartarin z Tarasconu – přeložil Vilém Pech; obálku navrhl a ilustrace nakreslil Otakar Mrkvička. Praha: SNDK, 1950
• Tartarin v Alpách – přeložila Věra Smetanová; ilustrace Josef Hochman: Praha: Práce, 1951
• Listy z mého mlýna – přeložili J. a R. Pochovi. Praha: SNKLHU, 1953
• Tartarin z Tarasconu – přeložila Eva Musilová; ilustroval Vladimír Tesař. Praha: SNDK, 1968
• Numa Roumestan – přel. Jiří Konůpek. Praha: Lidová demokracie, 1968
• Listy z mého mlýna. Pondělní povídky – přeložil Jaroslav Šonka. Praha: Odeon, 1974
• Krásná Niverňanka a jiné povídky – ilustroval Zdeněk Kudělka; přeložil Jaroslav Šonka; výbor sestavil a doslov napsal Václav Cibula. Praha: Albatros, 1976
• Dopisy z mého mlýna – kresby Miloslav Chlupáč; přeložil Jaroslav Šonka. Praha: Arbor vitae, 2005