Jan Herzer
Profesor, romanista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Herzer (13. listopadu 1850 Josefov u Jaroměře[1] – 13. dubna 1903 Praha-Nové Město[2]) byl český středoškolský profesor, filolog-romanista a propagátor francouzské kultury. V letech 1876–1901 vyučoval na gymnáziu v Praze. Byl autorem učebnic, slovníků a překladů z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho slovníky jsou velmi rozsáhlé: dvousvazkový Slovník francouzsko-český (spoluautor Čeněk Ibl) z let 1894 a 1896 má celkem asi 2000 stran,[3] trojsvazkový Českoněmecký slovník (Böhmischdeutsches Wörterbuch, spoluautor Vojtěch Prach) má asi 3400 stran.[4]
Remove ads
Život
Narodil se 13. listopadu 1850 v Josefově[5] (dnes část Jaroměře) jako syn soustružníka.[1] Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a roku 1871 ukončil studia klasických a románských jazyků na pražské univerzitě.[5] V letech 1871 a 1878 studoval rovněž v Paříži a roku 1872 v Lipsku.[6] Roku 1879 získal titul doktora filozofie.[5]
V roce 1872 nastoupil jako suplent na reálce v Hustopečích u Brna, odkud byl o rok později přeložen do Kroměříže[6] a roku 1876 na první české státní reálné gymnázium v Praze,[7] které sídlilo nejprve ve Spálené, později v Křemencově ulici.[8] Několik let (v literatuře se vyskytují údaje 1883–93,[6] 1884–87[9] a od r. 1885[10]) působil souběžně jako lektor francouzštiny na pražské technice. V roce 1885 byl také jmenován přísežným tlumočníkem francouzštiny při c. k. zemském soudu v Praze.[6]
Byl výborným pedagogem[5] a propagátorem francouzského jazyka a literatury.[9] Jeden ze životopisů ho charakterizoval slovy „zosobněný typ francouzské duše na české půdě“.[9] Věnoval se studiu novofrancouzské literatury, tvorbou učebnic a slovníků i překlady uměleckých děl. Zabýval se ale také němčinou a italštinou.[11] Za jeho nejvýznamnější prací byl považován francouzsko-český slovník, který sestavil společně s Čeňkem Iblem.[12] Viz též sekci Dílo.
1. srpna 1901 odešel na vlastní žádost do penze[5] kvůli vleklé plicní chorobě.[8] Zemřel 13. dubna 1903 ve svém bytě v Praze-Novém Městě čp. 572-II (dnes rohový dům Sokolská 572/45 a Žitná 572/46, Praha 2) na tuberkulózu.[2] Pohřben byl na Olšanech.[5]
Remove ads
Dílo
Byl autorem např. těchto knižně vydaných prací:[13]
- Učebná kniha jazyka francouzského pro školy české (1881 s reedicemi)
- Skladba jazyka francouzského : pro vyšší třídy středních škol českých (1885)
- Cvičebná kniha ku překládání na jazyk francouzský (1886)
- Učebná kniha jazyka německého pro… (řada učebnic vydávaných po roce 1891)
- Slovník francouzsko-český (společně s Čeňkem Iblem), který vycházel nákladem Jana Otty na pokračování v sešitech od r. 1892[14] a pak knižně po r. 1896. Byl považován za Herzerovo nejzáslužnější dílo.[12] Připomínán byl ještě ve 20. letech, i když už s výhradami jako nedostačující pro moderní dobu.[15]
- Učebnice jazyka francouzského pro školy měšťanské (1896)
- Slovník česko-francouzský : kapesní vydání (1898)
- Návod k učební knize jazyka německého pro školy měšťanské (1899)
- Českoněmecký slovník = Böhmischdeutsches Wörterbuch (trojsvazkové dílo, vydáno posmrtně v letech 1909–1916; dostupné online; svazky 2 a 3 upravil Vojtěch Prach)
- Ottův slovníček česko-německý (1902, spoluautor: Josef V. Sterzinger)
Překlady a úpravy:
- Eugène Scribe: Diplomat (1882, v originále Le diplomate, veselohra)
- Alphonse Daudet: Králové ve vyhnanství (1882)
- François René de Chateaubriand: Příhody posledního Abenceraga (1882, v originále Les aventures du dernier Abencerage)
- Victor Hugo: Výbor básní Victora Huga (1884)
- Alphonse Daudet: Arelatka (1885, divadelní hra, v originále L’Arlésienne)
- Adolph Mussafia: Adolfa Mussafiy Mluvnice jazyka vlaského v pravidlech a příkladech (1885)
- Paolo Mantegazza: Psychologie lásky (1891)
- Paolo Mantegazza: Psychologie krásna (1892)
- Paolo Mantegazza: Psychologie záliby (1892-93)
- Paolo Mantegazza: Psychologie ženy (cca 1894)
- Pierre Maël: Tajemství severu (cca 1894)
- Frederick Marryat: Kadetova dobrodružství na moři (1894)
- Marie von Ebner-Eschenbachová: Obecní dítě (1902)
- Auguste Debay: Muž a žena v manželství : přírodopis a lékařské dějiny manželů v nejzvláštnějších podrobnostech (počátek 20. století)
Ve výročních zprávách středních škol uveřejnil studie o Voltairově Henriadě (Kroměříž 1875) a o životě a spisech Jeana Rotroua (Praha 1881).[6] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Hrz.[16] Od roku 1882 byl editorem Francouzské bibliotéky.[6]
Remove ads
Rodina
26. července 1875 se v Hustopečích u Brna oženil s Annou Demelovou (1855-??) z Uherského Ostrohu.[17] Měli syna Břetislava (1877-??), který se vyučil tiskařem, a dceru Olgu (1879-1960).[18]
Rozvedli se 19. září 1885 u soudu na Král. Vinohradech a manželka se o několik let později odstěhovala do Pešti.[18] Jeden z nekrologů to nepřímo zmínil slovy: „Kdo se znal s Herzerem v posledních letech, postřehl jako význačný jeho rys zahořklou skepsi, v niž vyústily jeho nezdary životní.“[11]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads