Anders Järryd
Švédský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Anders Järryd (* 13. července 1961 Lidköping) je bývalý švédský profesionální tenista a světová jednička ve čtyřhře, když na čele žebříčku strávil 107 týdnů. Sezóny 1988 a 1989 zakončil jako nejlepší deblový hráč světa. V kariéře, trvající mezi lety 1980–1996, vyhrál osm Grand Slamů v mužské čtyřhře, a to všechny čtyři majory. Na profesionálních okruzích vybojoval osm singlových a padesát devět deblových titulů.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 1985 na 5. místě a ve čtyřhře pak v srpnu téhož roku na 1. místě.
Ve švédském daviscupovém týmu debutoval v roce 1981 prvním kolem Světové skupiny proti Japonsku, v němž vyhrál se Simonssonem čtyřhru. Švédi postoupili po vítězství 5:0 na zápasy. Součástí švédského družstva byl ve „zlaté éře“ reprezentace, během níž se Seveřané v období 1983–1989 probojovali sedmkrát v řadě do finále. Z pozice nejlepšího deblisty týmu, hrál pravidelně čtyřhry.[1]
Součástí vítězného celku, který zvedl nad hlavu salátovou mísu, se stal v Davis Cupu 1984, 1985 a 1987. V letech 1983, 1986, 1988 a 1989 odešel jako poražený finalista. Poslední zápas odehrál v semifinále ročníku 1993 proti Německu, když s Holmem prohráli čtyřhru. Němečtí hráči postoupili po výhře 5:0 na zápasy. V soutěži nastoupil celkem k třiceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 16–3 ve dvouhře a 20–14 ve čtyřhře.[2]
Roku 1961 se narodil v Lidköpingu, ležícím ve švédské jihozápadní provincii Västra Götaland. Za klub Lidköpings AIK hrál také bandy.
Představuje nejstaršího člena úspěšné generace švédských tenistů, kteří se ve světovém tenise začali prosazovat v první polovině 80. let 20. století (vedle Edberga, Wilandera, Pernforse, Nyströma, Lundgrena a Sundströma).[1]
Remove ads
Tenisová kariéra
Letní olympijské hry
Švédsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde se tenis vrátil po několika desetiletích do rodiny olympijských sportů. V mužské dvouhře startoval na divokou kartu jako sedmý nasazený. Vypadl ve třetím kole, když nestačil na Němce Carla-Uwe Steeba poměrem 6–2, 5–7, 3–6 a 5–7. Do mužské čtyřhry nastoupil se Stefanem Edbergem. Po semifinálové prohře se španělským párem Sergio Casal a Emilio Sánchez obdrželi bronzové medaile.
Zúčastnil se také barcelonských Her XXV. olympiády, kde v úvodním kole deblové soutěže po boku Edberga podlehli americké dvojici Jim Courier a Pete Sampras po pěti setech.
Profesionální kariéra
1980–1986
Do profesionálního tenisu vstoupil roku 1980. První deblový titul vybojoval na lineckém turnaji ATP Linz v páru s krajanem Hansem Simonssonem. Následující sezónu 1981, na posledním ročníku linecké události, obhájil titul ve čtyřhře a přidal premiérovou trofej z dvouhry. Ve finále přehrál Španěla Josého Higuerase ve třech setech. V roce 1983 dosáhl na první grandslamové vítězství v mužské čtyřhře, když opět se Simonssonem v rozhodujícím duelu French Open 1983 zdolali pár Mark Edmondson a Sherwood Stewart.
V sezóně 1984 následovaly dva singlové a pět deblových titulů. Po boku krajana Stefana Edberga odešli jako poražení finalisté ze čtyřhry US Open 1984.
Nejlepšího výsledku ve dvouhře Grand Slamu dosáhl ve wimbledonské dvouhře 1985, kde prošel přes Švýcara Heinze Günthardta do semifinále. V něm však po čtyřsetovém průběhu nestačil na 17letého juniora Borise Beckera, který se ziskem titulu stal nejmladším grandslamovým šampionem dvouhry v historii. Body z Wimbledonu znamenaly, že v červenci Järryd vystoupal na své kariérní maximum, když mu patřila 5. příčka. Dobrou formu zužitkoval svými nejlepšími výkony na French Open 1985, kde dosáhl do osmifinále i čtvrtfinálovou účastí na US Open 1985. V srpnu téže sezóny se stal světovou jedničkou ve čtyřhře. Na Turnaji mistrů 1985 si zahrál semifinále singla, v němž opět podlehl Beckerovi. Následující rok zvítězil na finálové akci konkurenční série WCT Finals, když v boji o titul na World Championship Tennis Finals 1986 vrátil předešlé porážky Beckerovi.
1987–1996
V sezóně 1987 mu chyběly dva vítězné zápasy k zisku čistého Grand Slamu z mužské čtyřhry. Na Australian Open 1987 triumfoval s Edbergem, na French Open 1987 s Američanem Robertem Segusem a ze závěrečného US Open 1987 si odvezl trofej opět po boku Edberga. Jediné zaváhání přišlo ve Wimbledonu 1987, když s Edbergem v semifinále nestačili na šestou nasazenou španělskou dvojici Sergio Casal a Emilio Sánchez.
V sezóně 1988 nastoupil do čtyřher s Johnem Fitzgeraldem, s nímž končil jako poražený finalista na French Open 1988 i ve Wimbledonu 1988. Za Švédsko, vyjma olympijských her, startoval také na Světovém poháru družstev 1988, který Seveřané vyhráli. V roce 1989 se dočkal po boku Fitzgeralda deblové trofeje z Wimbledonu 1989, čímž zkompletoval kariérní grandslam.
V sezóně 1991 vyhrál podruhé tři ze čtyř deblových majorů, všechny se stabilním spoluhráčem Fitzgeraldem. Jednalo se o French Open 1994, Wimbledon 1991 a US Open 1991, na němž dobyl svou poslední grandslamovou trofej. Poslední finále na turnaji velké čtyřky si zahrál s Fitzgeraldem na Australian Open 1993, kde skončili na raketách jihoafricko-australské dvojice Danie Visser a Laurie Warder.
Závěrečný titul ve dvouhře zaznamenal na Rotterdam Open 1993 po finálové výhře nad Karlem Nováčkem 6–3 a 7–5. Poslední deblový titul vybojoval na úvodním ročníku petrohradského St. Petersburg Open 1995 s Martinem Dammem, když v rozhodujícím duelu zdolali Jakoba Hlaska s Jevgenijem Kafelnikovem.
Profesionální kariéru završil po šestnácti letech v sezóně 1996 s více než 5 miliony dolary získaných na odměnách.
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 13 (8–5)
Vítěz
Poražený finalista
Remove ads
Finále na profesionálních okruzích
|
Dvouhra: 24 (8–16)
Vítěz
Finalista
Čtyřhra: 91 (59–32)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads