Peter Lundgren
švédsky tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Hans Peter Lundgren (29. ledna 1965 Gudmundrå – 22. srpna 2024[1][2]) byl švédský tenisový trenér a profesionální tenista, který se na okruhu pohyboval v letech 1983–1996. V rámci ATP Tour získal tři tituly ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Grandslamové finále si zahrál v mužské čtyřhře Australian Open 1988, kde spolu s Jeremym Batesem nestačili na americký pár Rick Leach a Jim Pugh.
.jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 1985 na 25. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 1990 na 36. místě.
Ve švédském daviscupovém týmu debutoval v roce 1990 prvním kolem Světové skupiny proti Finsku, v němž dopomohl k hladké výhře 5:0 vítězstvím ve čtyřhře po boku Stefana Edberga. V soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře, když byl celkově čtyřikrát nominován do výběru.
V roce 1987 byl vyhlášen tenistou s největším zlepšením na okruhu ATP Tour.
Trpěl cukrovkou 2. typu. V roce 2023 mu byla amputována levá noha.[3] Zemřel 23. srpna 2024 ve věku devětapadesáti let.[4]
Remove ads
Tenisová kariéra
Lundgren patřil ke druhé generaci švédských tenistů otevřené éry spolu s Matsem Wilanderem, Stefanem Edbergem, Joakimem Nyströmem, Andersem Järrydem, Henrikem Sundströmem, Hansem Simonssonem a Kentem Carlssonem, kteří vstoupili do profesionálního tenisu, jakožto nástupci světové jedničky a legendy Björna Borga. V osmnácti letech opustil Sundsvall a tenisovou kariéru dále rozvíjel ve švédské metropoli Stockholmu.[5]
Sezónu 1984 zakončil na 274. místě žebříčku ATP.[6] Následoval největší meziroční skok o 249 příček, když následující sezónu 1985 završil již na 27. pozici světové klasifikace.[7] Na konci října 1985 vyhrál premiérový turnaj kariéry, když do hlavní soutěže předposledního ročníku Grand Prix v Kolíně nad Rýnem postoupil z kvalifikace. Na cestě do finále si 20letý Švéd poradil s Wojtekem Fibakem, Goranem Prpićem, Jeremym Batesem a Timem Wilkinsonem. V bitvě o titul zdolal indického hráče Rameše Krišnana.[8] Po výhře byl díky podobnosti švédské legendě v talentu a dlouhým vlasům vzýván jako „nový Björn Borg“, který se také stal jeho občasným sparingpartnerem.[9] Na žebříčku dosáhl maxima v prosinci 1985, kdy mu patřila 25. příčka. Ovšem díky zlaté éře švédského tenisu, která vygenerovala silnou generaci hráčů, byl v dané chvíli až sedmým nejlepším švédským mužem,[10] když před ním figurovali Mats Wilander, Stefan Edberg, Anders Järryd, Joakim Nyström, Henrik Sundström a Jan Gunnarsson.[7] Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do osmifinále Wimbledonu 1989, kde ve čtyřech setech nestačil na světovou jedničku Ivana Lendla. Naopak ve čtvrtfinále turnaje SAP Open v San Franciscu československého tenistu zdolal poměrem 6–3, 4–6 a 7–6 a po výhře nad Jimym Pughem si připsal titul.
O zlaté éře prohlásil: „Měli jsme čtrnáct tenistů v první stovce (a nezapomínejte na velikost švédské populace, která tento výkon umocňuje)“.[11] Během své aktivní kariéry zaznamenal vítězství nad světovými jedničkami, jakými byli Ivan Lendl, Mats Wilander, Jim Courier, Thomas Muster a Pete Sampras nebo výhru nad druhým hráčem Michaelem Changem. Nedostatkem byla jeho nevyrovnaná forma, o níž se vyjádřil: „Bylo to trochu jako na houpačce. Když jsem někdy ztratil motivaci, byl jsem schopen nečekaně prohrát s níže postaveným hráčem.“[11] Poslední zápas na okruhu ATP odehrál ve třiceti letech proti Slovákovi Karolu Kučerovi na kodaňském turnaji Copenhagen Open 1995. Následně se stal trenérem.[9]
Remove ads
Trenérská kariéra
Po ukončení aktivní dráhy začal v roce 1996 trénovat Chilana Marcela Ríose, kterému pomohl do první světové desítky. Oba se rozešli poté, co trenér o hráči prohlásil, že „potřebuje víc psychologa než kouče“.[9] Následně byl zaměstnán u Švýcarské tenisové federace, kde se staral o juniory. Jeho svěřencem se stal Roger Federer, jenž v roce 1999 ukončil spolupráci s Australanem Petrem Carterem. Lundgren jej trenérsky vedl mezi lety 2000 až 2003.
Poté převzal koučing ruského hráče Marata Safina, kterému dopomohl k titulu na Australian Open 2005. Dvojice se rozešla v srpnu 2006. Následující měsíc bylo oznámeno, že další dva roky bude působit u britského daviscupového týmu.
Neplacené volno od Britského tenisového svazu dostal v červnu 2007.[12] Během sezóny 2008 se převážně staral o nemocného otce. Později vyjádřil zájem se k britskému družstvu vrátit.[13] V sezóně 2008 navázal spolupráci s Kypřanem Marcosem Baghdatisem a v únoru 2009 se stal koučem bulharské naděje Grigora Dimitrova. Poté vedl švýcarského tenistu Stanislase Wawrinku, než se v září 2011 rozešli.
Remove ads
Finálové účasti na turnajích ATP World Tour
| ||||||||
Dvouhra: 6 (3–3)
Čtyřhra: 10 (3–7)
Vítěz
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads