Angelo Peruzzi

Angelo Peruzzi (* 16. února 1970, Viterbo, Itálie) je bývalý italský fotbalista, který hrál na pozici brankáře. Kariéru ukončil v Laziu Řím, předtím hrál v Interu Milán, Juventusu Turín i AS Řím. Rovněž hrál v italské reprezentaci, s níž vyhrál mistrovství světa.

Angelo Peruzzi
V roce 2019
Osobní informace
Datum narození	16. února 1970 (55 let)
Místo narození	Blera, Itálie
Výška	180 cm
Hmotnost	88 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový brankář
Mládežnické kluby
19??–19?? Řím
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1987–1989 1989–1990 1990–1991 1991–1999 1999–2000 2000–2007 Řím → Verona Řím Juventus Inter Lazio 0130(-16) 0290(-38) 00300(-3) 2080(-192) 0330(-31) 1920(-196)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1989–1992 1992 1995–2006 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 01000(-8) 00200(-1) 0310(-17)
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy U21 1990 Itálie U21 1992 Itálie U21 1. italská fotbalová liga 1994/95 Juventus 1996/97 Juventus 1997/98 Juventus Liga mistrů UEFA 1995/96 Juventus 1996/97 Juventus 1997/98 Juventus Pohár UEFA 1990/91 Řím 1992/93 Juventus 1994/95 Juventus Interkontinentální pohár 1996 Juventus Superpohár UEFA 1996 Juventus
Další informace
Povolání	fotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klubová kariéra

Po působení v AS Řím a Hellas Veroně se roku 1991 upsal turínskému Juventusu, kde se brzy stal brankářskou jedničkou a nahradil tak Stefana Tacconiho. Ve dresu „Juve“ debutoval dne 12. února 1992 v zápase Coppa Italia proti rivalovi Interu Milán. Peruzzi udržel čisté konto, čímž pomohl k výhře 1:0.^[1]

Pomohl k zisku Poháru UEFA v ročníku 1992/93. Juventus se v osmifinále utkal též se Sigmou Olomouc, ve finálovém dvojzápase dvakrát porazil Borussii Dortmund 3:1 a 3:0.

V ročníku 1994/95 jeho výkony pomohly k zisku ligového titulu. V dalším ročníku Serie A 1995/96 se Juventus musel sklonit před novým vítězem ligy v podobě AC Milán. Peruzzi ale sehrál významnou roli při výhře v Lize mistrů. V 21. minutě podržel tým zákrokem proti střele „Kikiho“ Musampy.^[2] Ve finálovém penaltovém rozstřelu vychytal kopy Edgara Davidse a Sonnyho Silooye.^[3]

V ročníku 1996/97 opět Bianconeri vychytal další ligový titul. Ligu mistrů obhajující Juventus dokráčel opět do finále, kde Peruzzi nedokázal zabránit Dortmundu ve výhře nad Bianconeri 3:1.

Roku 1999 opustil Juventus a odešel do konkurenčního Interu, který právě opustil brankář Gianluca Pagliuca. Podepsal čtyřletý kontrakt, přestupová částka činila 9,5 milionu liber.^[4] Peruzzi tu vydržel jen jedinou sezónu, poté přestoupil do Lazia Řím, kde setrval až do konce kariéry a se kterým stihl vyhrát Coppu Italia v sezóně 2003/04.

Poslední klubový zápas odehrál za Lazio Řím 20. května 2007.^[5]

Hráčská statistika

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Obdr. Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1987/88	Řím	Serie A	1	-0	IP	0	-0	-	0	-0	1	-0
1988/89		Serie A	12	-16	IP	7	-11	UEFA	1	-2	20	-29
1989/90	Verona	Serie A	29	-38	IP	1	-1	-	0	-0	30	-39
1990/91	Řím	Serie A	3	-3	IP	0	-0	UEFA	2	-1	5	-4
1991/92	Juventus	Serie A	6	-5	IP	6	-3	-	0	-0	12	-8
1992/93		Serie A	29	-44	IP	6	-8	UEFA	10	-5	45	-57
1993/94		Serie A	32	-23	IP	1	-1	UEFA	6	-4	39	-28
1994/95		Serie A	26	-22	IP	8	-7	UEFA	9	-6	43	-35
1995/96		Serie A	30	-26	IP+IS	0+1	-0	LM	10	-9	41	-35
1996/97		Serie A	29	-19	IP	2	-1	LM+ES+IP	9+2+1	-6+ -2+ -0	43	-28
1997/98		Serie A	31	-25	IP+IS	1+1	-1+ -0	LM	11	-15	44	-41
1998/99		Serie A	25	-28	IP+IS	0+1	-2	LM	8	-6	34	-36
1999/00	Inter	Serie A	33+1[6]	-31+ -1[6]	IP	4	-5	-	0	-0	38	-37
2000/01	Lazio	Serie A	29	-24	IP+IS	0+1	-3	LM	7	-9	37	-36
2001/02		Serie A	27	-30	IP	2	-4	LM	8[7]	-10[7]	37	-44
2002/03		Serie A	30	-28	IP	0	-0	UEFA	6	-6	36	-34
2003/04		Serie A	27	-26	IP	0	-0	LM	7[7]	-7[7]	34	-33
2004/05		Serie A	21	-26	IP+IS	1+1	-2+ -3	UEFA	1	-2	24	-33
2005/06		Serie A	30	-38	IP	0	-0	-	0	-0	30	-38
2006/07		Serie A	28	-24	IP	0	-0	-	0	-0	28	-24
Celkem			479	-477	-	44	-52	-	97	-90	621	-619

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 31 utkání a inkasoval 17 branek. Byl již povolán na OH 1992, ale žádné utkání neodehrál. První utkání za národní tým odehrál ve věku 25 let 25. března 1995 proti Estonsku (4:1).^[8] Trenér Sacchi jej postavil do všech utkání na neúspěšném ME 1996, když vypadli již v základní skupině. Byl i v nominaci na MS 1998, jenže kvůli zranění na šampionát neodcestoval. Po vyléčení se vrátil, ale již přednost dostávali jiní brankáři (Francesco Toldo a Gianluca Buffon). Mohl odcestovat na ME 2000, jenže nepřijal nabídku třetího brankáře.^[9] O čtyři roky později roli třetího brankáře na ME 2004 již přijal, ale opět národní tým končí ve skupině. Posledním turnajem se pro něj stal vítězným. V roce 2006 se stal ve věku 36 let mistrem světa.

Posledním utkání odchytal 8. října 2005 proti Slovinsku (1:0). ^[10]

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1996	1 zápas ve skupině	11. 6.	Rusko	90	0	2:1[11]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Česko	90	0	1:2[12]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	Německo	90	0	0:0[13]
	ME 2004	Neodehrál žádné ze 3 utkání
	MS 2006	Neodehrál žádné ze 7 utkání

Hráčské úspěchy

Klubové

• 3× vítěz italské ligy (1994/95, 1996/97, 1997/98)
• 3× vítěz italského poháru (1990/91, 1994/95, 2003/04)
• 3× vítěz italského superpoháru (1995, 1997, 2000)
• 1× vítěz ligy mistrů UEFA (1995/96)
• 1× vítěz poháru UEFA (1992/93)
• 1× vítěz evropského poháru (1996)
• 1× vítěz interkontinentální poháru (1996)

Reprezentační

• 1× na MS (2006 – zlato)
• 2× na ME (1996, 2004)
• 1× na OH (1992)
• 2× na ME U21 (1990 – bronz, 1992 – zlato)

Individuální

• 1x vítěz ankety Guerin d'oro (1996/97)
• 3x nejlepší brankář v lize (1997, 1998, 2007)
• 2x v All Stars team podle ESM (1996/97, 1997/98)

Vyznamenání

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2006)^[14]

Řád zásluh o Italskou republiku (2006)^[15]