Gianluca Pagliuca

Gianluca Pagliuca (* 18. prosinec 1966 Bologna, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. V letech 2014 až 2020 působil jako trenér mládeže v Boloni.

Gianluca Pagliuca
V dresu Sampdorie
Osobní informace
Datum narození	18. prosince 1966 (58 let)
Místo narození	Bologna, Itálie
Výška	190 cm
Hmotnost	87 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový brankář
Mládežnické kluby
1984–1986 1986–1987 Bologna Sampdoria
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1987–1994 1994–1999 1999–2006 2006–2007 Sampdoria Inter Bologna Ascoli 1980(-183) 1650(-165) 2480(-310) 0230(-38)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1989 1988–1996 1990–1998 Itálie U21 Itálie (olympijská) Itálie 00100(-1) 00300(-5) 0390(-27)
Úspěchy
Mistrovství světa 1990 Itálie 1994 Itálie 1. italská fotbalová liga 1990/91 Sampdoria Liga mistrů UEFA 1991/92 Sampdoria Pohár UEFA 1996/97 Inter 1997/98 Inter Pohár PVP 1988/89 Sampdoria 1989/90 Sampdoria Superpohár UEFA 1990 Sampdoria
Další informace
Povolání	fotbalista
Děti	Mattia Pagliuca
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejdéle v klubové kariéře působil v Sampdorii, kde získal celkem šest trofejí. Také hrál v Interu, v Boloni a kariéru ukončil v Ascoli v roce 2007 ve věku 40 let. Vyhrál anketu o nejlepšího hráče sezony v italské lize (1996/97, 2004/05) a IFFHS jej zařadila na 16. místo o nejlepšího brankáře mezi lety 1987–2011.^[1]

V letech 1989 až 1998 byl součástí reprezentace, za kterou odehrál 39 zápasů. Byl na třech šampionátech, ale jen na dvou startoval (1994 a 1998). Na MS 1990byl náhradníkem. Byl i na OH (1988, 1996).

Do roku 2016 měl nejvíc odehraných zápasu v nejvyšší lize. Když ukončil kariéru měl na kontě 592 utkání a byl na 2. místě za Maldinim.^[2] Od roku 2021 je členem síně slávy v Interu.^[3]

Klubová kariéra

Sampdoria

V roce 1986 přišel nejprve na hostování a později za 300 milionů lir z Boloně.^[4] Do prvního utkání zasáhl v září 1987, ale stabilní místo v sestavě měl od sezony 1988/89. Byl podporován trenérem Boškovem.^[5] Klubu pomohl dvakrát za sebou vyhrát Italský pohár (1987/88 a 1988/89) a také dvakrát za sebou dostat klub do finále poháru PVP (1988/89 a 1989/90). V prvním finále prohrál s Barcelonou (0:2), ale ve druhém vyhrál v prodl. nad Anderlechtem (2:0).

První titul pro hráče i pro Dorii byl v sezoně 1990/91. Také hrál finále v italském poháru, jenže prohrál s Římem. Vynikající výkony jej zařadilo na 21. místo v anketě o Zlatý míč. Také byl vyhlášen jako šestý nejlepší brankář světa.^[6] V následující sezoně sice neohájil titul, ale vyhrál první italský superpohár a také si zahrál finále LM, ve kterém prohráli opět s Barcelonou (0:1), brankou v prodloužení. Poslední trofej pro Sampdorii získal v poslední sezoně v klubu a to Italský pohár v sezoně 1993/94. Za Dorii odchytal celkem 286 utkání, z toho 198 v lize, což je nejvíc v historii klubu^[7] a inkasoval 257 (183 v serii A) branek.

Inter

Do Nerazzurri odcházel v roce 1994 za 8 miliard lir + hráči Walter Zenga a Riccardo Ferri. Zde působil pět let a za tu dobu získal jen jednu trofej. V každe sezoně byl brankář číslo jedna, ale velkých klubových výsledků neměl. Nejlepšího umístění v lize měl v sezoně 1997/98. to obsadil 2. místo o 5 bodů za Juventusem. V evropských pohárech byl dvakrát za sebou ve finále v poháru UEFA (1996/97, 1997/98). V prvním finále nestačil na německý Schalke 04, ale ve druhém již vyhrál nad Laziem a slavil zisk jediné trofeje v dresu Nerazzurri. Po sezoně 1997/98 se změnil trenér. Přišel Marcello Lippi a ten koupil Peruzziho^[8] a Gianluca raději odešel po celkem 234 (165 v Serii A) utkání pryč.^[9]

Bologna a Ascoli

Do svého mateřského klubu přišel v roce 1999.^[4] S klubem hrál v první sezoně pohár UEFA a v lize udržel čisté konto dlouhých 559 minut v řadě^[10] a pomohl klubu k 11. místu v tabulce. Nejlepší umístění v lize bylo 7. místo v sezoně 2001/02 a naopak nejhorší bylo sestupové 18. místo v sezoně 2004/05. Rok strávil ve druhé lize. Poslední dvě sezony dělal kapitána. Za Boloňu nastoupil do 226 utkání v řadě z 228 možných, čímž stanovil rekord v klubu.

V roce 2006, ve 39 letech odešel do Ascoli, která hrála v nejvyšší lize. Dne 17. září 2006, nastoupil do 571 utkání v nejvyšší lize, což byl nový rekord. Tím překonal Zoffa (později jej překonali další 4 hráči).^[11] Do konce sezony ještě přidal další zápasy a zastavil se na čísle 592. Také prodloužil sérii po sobě jdoucích zápasů na 247 utkání. Konec byl ale sestupový. V lize skončil na 19. místě a klub s ním neprodloužil smlouvu. A tak se po celkem 814 (592 v Serii A) utkání, ve 40 letech^[12] ukončil kariéru. V roce 2016 jeho brankářský rekord v utkání překonal Gianluigi Buffon.

Hráčská statistika

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Obdr. Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1987/88	Sampdoria	Serie A	2	-1	IP	5	-4	-	0	-0	7	-5
1988/89		Serie A	33	-25	IP+IS	11+1	-7+ -3	PVP	9	-9	54	-44
1989/90		Serie A	34	-26	IP+IS	4+1	-3+ -2	PVP	9	-4	48	-35
1990/91		Serie A	32	-22	IP	10	-10	PVP+ES	6+2	-6+ -3	50	-41
1991/92		Serie A	34	-31	IP+IS	8+1	-7+ -0	LM	11	-10	54	-48
1992/93		Serie A	29	-39	IP	0	-0	-	0	-0	29	-39
1993/94		Serie A	34	-39	IP	10	-6	-	0	-0	44	-45
1994/95	Inter	Serie A	34	-34	IP	7	-5	UEFA	2	-1	43	-40
1995/96		Serie A	34	-30	IP	6	-6	UEFA	2	-2	42	-38
1996/97		Serie A	34	-35	IP	7	-6	UEFA	12	-8	53	-49
1997/98		Serie A	34	-26	IP	4	-8	UEFA	11	-8	49	-42
1998/99		Serie A	29	-40	IP	6+2[13]	-8+ -4[13]	LM	10[14]	-9[14]	47	-61
1999/00	Bologna	Serie A	32	-39	IP	3	-5	UEFA	6	-7	41	-51
2000/01		Serie A	34	-53	IP	2	-3	-	0	-0	36	-56
2001/02		Serie A	34	-40	IP	0	-0	-	0	-0	34	-40
2002/03		Serie A	34	-47	IP	0	-0	Int.	6	-7	40	-54
2003/04		Serie A	34	-53	IP	0	-0	-	0	-0	34	-53
2004/05		Serie A	38+2[13]	-36+ -2[13]	IP	0	-0	-	0	-0	40	-38
2005/06		Serie B	42	-42	IP	2	-1	-	0	-0	44	-43
2006/07	Ascoli	Serie A	23	-38	IP	2	-1	-	0	-0	25	-39
Celkem			636	-698	-	92	-89	-	86	-74	814	-861

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 39 utkání a inkasoval 27 branek. Byl již povolán na OH 1988. Byl i nominován na domácí šampionát v roce 1990, ale žádné utkání neodehrál.^[15] První utkání za národní tým odehrál 16. června 1991 proti SSSR (3:2).^[16] Až příchodem nového trenéra Sacchiho se dostával častěji do branky a pro trenéra byl brankářem číslo jedna. Zúčastnil se šampionátu v roce 1994,^[17] kde ve druhém utkání ve skupině dostal v 21. minutě hry červenou kartu.^[18] Po dvou zápasovém distanci chytal až do finále, kde prohrál v penaltovém rozstřelu.

Po šampionátu byl nadále jedničkou, ale od roku 1995 se jeho reprezentování změnilo. Dostávali možnost chytat jiní. Byl povolán na OH 1996, kde odchytal všechna utkání a také se dostal na šampionát v roce 1998.^[19] Trenér Maldini na něj sázel a odchytal všechna utkání, ale více než na čtvrtfinále nedosáhl. Poté již za národní tým nenastoupil.

Statistika na velkých turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	OH 1988	Neodehrál žádné ze 4 utkání
	MS 1990	Neodehrál žádné ze 7 utkání
	MS 1994	1 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	0:1[20]
		2 zápas ve skupině	23. 6.	Norsko	21	0	1:0[21]
		Čtvrtfinále	9. 7.	Španělsko	90	0	2:1[22]
		Semifinále	13. 7.	Bulharsko	90	0	2:1[23]
		Finále	17. 7.	Brazílie	120	0	0:0 (2:3) na pen.[24]
	OH 1996	1 zápas ve skupině	21. 7.	Mexiko	90	0	0:1[25]
		2 zápas ve skupině	23. 7.	Ghana	90	0	2:3[26]
		3 zápas ve skupině	25. 7.	Jižžní Korea	90	0	2:1[27]
	MS 1998	1 zápas ve skupině	11. 6.	Chile	90	0	2:2[28]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	Kamerun	90	0	3:0[29]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Rakousko	90	0	2:1[30]
		Čtvrtfinále	27. 6.	Norsko	90	0	1:0[31]
		Čtvrtfinále	3. 7.	Francie	120	0	0:0 (3:4) na pen.[32]

Hráčské úspěchy

Klubové

• 1× vítěz italské ligy (1990/91)
• 3× vítěz italského poháru (1987/88, 1988/89, 1993/94)
• 1× vítěz italského superpoháru (1989)
• 1× vítěz poháru PVP (1989/90)
• 1× vítěz poháru UEFA (1997/98)

Reprezentační

• 3× na MS (1990 – bronz, 1994 – stříbro, 1998)
• 2× na OH (1988, 1996)

Individuální

• 2x vítěz ankety Guerin d'oro (1996/97, 2004/05)
• člen síně slávy v Interu (2021)

Vyznamenání

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)^[33]