Antonio Angelillo
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Antonio Valentín Angelillo (5. září 1937 Buenos Aires, Argentina – 5. leden 2018 Siena, Itálie) byl argentinsko italský fotbalový útočník i trenér.
Remove ads
Kariéra
Hráčská
Klubová
V roce 1955 odešel do Racingu, kde hrál jeden rok a poté jej koupil Boca Juniors necelé dva roky. Díky vítězství na MJA 1957 se dostal do povědomí evropských klubů. Nakonec ho získal italský Inter. V první sezoně vstřelil 16 branek a v sezoně 1958/59 se stal s 33 brankami nejlepším střelcem ligy, čímž vytvořil rekord (pro 18 týmu)[1] a celkem s 38 góly také vyrovnal sezónní rekord vstřelených gólů s dresu Nerazzurri (do té doby výsadou pouze Meazzy).[2] V klubu zůstal čtyři sezony ve kterých vstřelil 77 branek a nebýt špatného vztahu s trenérem Herrerou, zůstal by déle[3].
Byl tak prodán do Říma, kde hned vyhrál |Veletržní pohár, který se dohrával již v nové sezoně. V klubu hrál většinou v roli záložníka, ale i tak odehrál za čtyři sezony 106 ligových utkání ve kterých vstřelil 27 branek. Do sbírky vítězství ještě získal domácí pohár (1963/64).
V létě 1965 se rozhodl odejít do Milána. Zde odehrál průměrnou sezónu (11 zápasů a 1 gól), také proto, že ho fanoušci Rossoneri neměli rádi kvůli hraní v Interu. Po jedné odehrané sezoně odešel k nováčkovi v lize Lecca. Jenže ve 22 zápasech dal jediný gól a tým sestoupil do Serie B.
V létě 1967 byl jednou nohou již v Neapoli, jenže v jednou přípravným zápase se zranil a dohoda byla zrušena. Nakonec dostal angažmá opět v Miláně, kde hledali zkušeného útočníka, který hraje jen v případě nouze. I když odehrál pouhé 3 zápasy, kde dokázal vstřelit 1 gól, slavil s klubem vítězství v lize a také Pohár PVP (1967/68). Následující rok hrál v druholigovém Janově. Hráčskou kariéru ukončil v roce 1971 v malém klubu Angelana, kde zastával dvojí roli hráče a trenéra.
Reprezentační
První utkání za Argentinu odehrál 15. srpna 1956 proti Paraguayi (1:0). Byl na MJA 1957 (Copa América), kde vstřelil 8 branek a slavil vítězství na turnaji. Odehrál celkem 11 utkání a vstřelil 11 branek.
Po přestupu do Itálie se dostal do národního týmu Itálie, kde roce 1960 byl povolán na utkání proti Rakousku (1:2). Jedinou branku vstřelil ve druhém a také posledním utkání proti Izraeli (6:0).
Remove ads
Statistiky v Itálii
Remove ads
Úspěchy
Hráčské
Klubové
Národní
vítěz italské ligy (1x)
Milán: 1967/68
vítěz italského poháru (1x)
Řím: 1963/64
Kontinentální
vítěz veletržního poháru (1x)
Řím: 1960/61
vítěz veletržního poháru (1x)
Milán: 1967/68
Reprezentační
- 1× na CA (1957 – zlato)
Individuální
- 1x nejlepší střelec 1. italské ligy (1958/59 – 33 branek)
Trenérské
Klubové
Národní
ASFAR Rabat: 1988/89
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads