Artur Desfours-Walderode

Artur hrabě Desfours-Walderode (německy Arthur Vinzenc Maximilian Franz Josef Reichsgraf Desfours-Walderode zu Mont und Athienville und Eckhausen) (21. února 1852 Praha – 27. srpna 1917 Prešpurk) byl rakousko-český šlechtic, zakladatel potštátské větve rodu Desfoursů a amatérský mineralog.

Arthur Desfours-Walderode
Narození	21. února 1852 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	27. srpna 1917 (ve věku 65 let) Prešpurk Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rod	Desfoursové
Manžel/ka	(1876–1886) Michaela Bukůvková z Bukůvky (1851–1940)
Děti	Marie (1880–1963) Zikmund (1882–1936)
Otec	František Desfours-Walderode (1809–1869)
Matka	Marie Anna von Mayersbach (1819–1879)
Příbuzní	sestra: Zdeňka, provdaná z Valdštejna-Vartemberka (1838–1877) bratr: Theodor Desfours-Walderode (1841–1894) sestra: Marie, provdaná Černínová z Chudenic (1850–1923) synovec: Kuno Des Fours Walderode (1879–1956) děd: Josef Desfours-Walderode (1772–1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako nejmladší z pěti dětí hraběte Františka Desfours-Walderode (1809–1869) a jeho manželky Marie Anny von Mayersbach (1819–1879), dcery rytíře Mořic Mayera z Mayersbachu a Františky Lipovské z Lipovice.^[1]

Zámek v Potštátě

Zatímco starší bratr Theodor (1841–1894) zdědil statky v Čechách (Hrubý Rohozec), Artur převzal sekundární rodový fideikomis, který byl dědictvím po rodu Walderode. K majetku patřily statky Potštát a Dřínov s celkovou rozlohou přibližně 4 500 hektarů půdy.^[2] Usadil se na zámku Potštát, který byl předtím upraven v klasicistním stylu jeho otcem.^[3] Krátce po převzetí dědictví nechal provést také novogotické úpravy na zámku Dřínov doložené letopočtem 1875 na věži.^[4] Kromě pozemků a nemovitostí zdědil Artur rozsáhlou mineralogickou sbírku, kterou jeho otec shromažďoval v první polovině 19. století na zámku v Horních Beřkovicích. Převezl ji na své sídlo v Potštátě a po jeho smrti ji spravoval syn Zikmund. Po Zikmundově smrti byla sbírka čítající více než 4500 exemplářů v roce 1938 prodána firmě Baťa.^[5][6]

Kromě mineralogie se hrabě věnoval genealogii a rodové historii. Byl čestným rytířem Maltézského řádu a získal čestné občanství v Potštátě.^[7] Zemřel v Prešpurku v průběhu první světové války ve věku 65 let. Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Potštátě.^[8]

Manželství a potomci

V Dobromilicích se 14. října 1876 oženil s hraběnkou Michaelou Bokůvkovou z Bokůvky (1851–1940).^[9] Manželství nebylo šťastné, Artur měl konfliktní povahu, propadal záchvatům vzteku, fyzicky napadal manželku, děti i služebnictvo. Michaela se naopak několikrát dopustila nevěry. Manželské rozpory řešilo okresní hejtmanství v Hranicích a v roce 1886 došlo k rozvodu.^[10] Z manželství se narodily čtyři děti. Dospělosti se dožila dcera Marie (1880–1963) která byla lékařkou a syn Zikmund. Oba sourozenci zůstali svobodní a bezdětní.

• 1. Josef (19. 9. 1879 Potštát – 20. 9. 1879 tamtéž)^[11]
• 2. MUDr. Marie (18. 7. 1880 Potštát – 13. 3. 1963 tamtéž)^[12]
• 3. Zikmund (3. 3. 1882 Potštát – 6. 9. 1936 tamtéž)^[13]
• 4. Alfred (*/† 7. 5. 1883 Potštát)^[14]

Po Zikmundově smrti zdědil Potštátské panství jeho bratranec Kuno, kterému byly majetky v roce 1945 na základě Benešových dekretů zkonfiskovány.^[15]