Bořislav
obec v okrese Teplice v Ústeckém kraji From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Obec Bořislav (německy Boreslau) se nachází v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní 407[1] obyvatel.
Remove ads
Části obce
- Bořislav
- Bílka
Historie
Bořislav byla založena na zemské cestě spojující Prahu se Saskem. Stalo se tak nejpozději v polovině 12. století, protože první písemná zmínka o obci pochází už z roku 1169. Tehdy daroval král Vladislav II. Bořislav spolu s dnes již zaniklými Hrbovicemi řádu johanitů, které po návratu z druhé křížové výpravy uvedl do Čech.[4] Zřejmě na začátku 14. století přešla vesnice do majetku kláštera benediktinek v Teplicích, který založila Vladislavova manželka královna Judita.[5] Roku 1352 se vesnice uvádí jako farní, což znamená, že zde neznámo kdy před tím benediktinky zřídily centrum farní správy s kostelem. Z roku 1405 pochází listina, v níž Oldřich a Pešík z Radovesic obdarovali bořislavské kostel, který v té době spravoval farář Mikuláš.[6] Majitel Bořislavi a patron zdejšího kostela, teplický klášter benediktinek, za husitských válek zanikl. Ještě v roce 1434 sice jeho abatyše jmenovala do Bořislavi faráře, v té době ale již konvent sídlil na hradě Střekově.
Po husitských válkách se majitelé klášterního majetku střídali. Roku 1435 ho vlastnil Jakoubek z Vřesovic.[7] Klášterní majetek zůstal co do rozsahu přibližně stejný, dostal se ale natrvalo do rukou světské šlechty. Před třicetiletou válkou se v držení Bořislavi, kde nikdy nevzniklo panské sídlo, postupně páni z Vřesovic, Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Podle urbáře z roku 1561, kdy vesnice patřila Volfovi z Vřesovic, bylo ve vsi patnáct usedlostí.
Od roku 1592 spravoval bořislavskou farnost Michal Longolius, narozený v Kralovicích. Do Bořislavi přišel z Chyše.[8] Longolius byl vzdělaný muž. V roce 1617 vyšel jeho překlad zásadního latinského díla německého luteránského teologa Johanna Arndta Čtyři knihy o pravém křesťanství,[9] o tři roky později následoval překlad německého spisku hvězdáře Paula Nagela Doplněk astronomie.[10] Bořislavský farář byl zámožný; roku 1612 půjčil městu Louny 1 500 míšeňských kop.[11] V době pobělohorské byl vykázán ze země, zemřel ve vyhnanství v roce 1628 v Geisingu.[12]
Po zavraždění Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 získal teplické panství Jan z Aldringenu. Clary-Aldringenové pak byli bořislavskou vrchností až do zrušení poddanství.
Po třicetileté válce hospodařilo v Bořislavi podle berní ruly třináct sedláků, kteří pěstovali obilniny, hlavně žito. Stavení ale byla ve špatném stavu. Sedláci chovali 2–3 krávy, 1–6 prasat a čtyři z nich měli ovce.[13] O sto let později se počet hospodářů v Bořislavi prakticky nezměnil. Tereziánský katastr z roku 1757 jich uvádí čtrnáct. Hospodařili na 240 hektarech, zbývající půda v katastru obce patřila církvi a poddaní na ní robotovali. Obecní les se rozkládal na jednom hektaru,, k obci patřil také rybník a malá chmelnice. Hospodu vrchnost pronajímala. Ve vsi žilo 116 osob.[14] Dne 13. července 1784 vypukl v domě čp. 23 patřící vdově Kerlové požár, při kterém z 31 budov vyhořelo 24 a kromě toho čtyři stodoly.[15]
Zkázu přinesly do vsi i napoleonské války. Ve druhé polovině srpna postupovalo ruské vojsko přes Bořislav směrem k místům, kde proběhla na konci měsíce proběhla bitva u Chlumce (1813). 20. srpna dorazil ruský oddíl do vsi a utábořil se na farských polích. Velitel se štábem se ubytoval na faře. Vojáci rekvírovali krmivo pro koně a povozy, vymáhali potraviny a pálenku. Situace se opakovala, když se přes Bořislav, ležící na císařské silnici vybudované v letech 1803–1808, vracela vítězná vojska do vnitrozemí.[16]
V roce 1833 stálo v Bořislavi 38 obytných budov, v nichž žilo 199 obyvatel. Stála zde nová škola, kterou v roce 1825 nechala postavit claryovská vrchnost (v budově sídlí obecní úřad). Čtyři roky po postavení školy ji navštěvovalo 51 chlapců a 40 dívek kromě Bořislavi ze Žalan, Starosedel (dnes části Žalan), Bílky a Lelova. Ve vsi byl hostinec, kovárna a opodál myslivna.[17]
Po vydání nového obecního zřízení v roce 1849 tvořila Bořislav spolu se Žalany, Starosedly, Lelovem a Bílkou jeden správní celek, v roce 1867 se Žalany s Lelovem oddělily a Bořislav zůstala spojená jen s Bílkou.[18] Podle adresáře teplického politického okresu z roku 1872 byla v obci škola, policejní stanice, dva obchody a cihelna, působil zde obecní lékař a porodní asistentka. Nejbližší poštovní úřad se nalézal v Žalanech. Kvůli absenci starších písemných pramenů je známo jméno prvního starosty až z roku 1872. Byl jím Anton Kerl, v obecním výboru zasedal také lékař Wenzl Hampl.[19] Nejstarším spolkem v Bořislavi jsou hasiči, jejichž vznik se datuje do roku 1878. V roce založení měl třicet členů.
Poslední čtvrtina 19. století přinesla Bořislavi rozvoj po společenské i hospodářské stránce. V 80. letech si zřídili živnosti krejčí, truhlář, dva ševci, nakupovat potraviny bylo možné u pekaře, řezníka a ve dvou obchodech. Společenskému životu všeho druhu sloužily hostince U Bořislavi a U růžové zahrady. Kromě toho byl k dispozici ještě výčep, kde se nalévalo víno a pálenka.[20] Důležitou událostí bylo napojení Bořislavi na železniční síť: 17. prosince 1897 byla zprovozněna celá trať z Lovosic do Teplic. V roce 1912 stavěl v Bořislavi vlak v obou směrech šestkrát a stavěly zde i oba rychlíkové spoje, kterými trvala cesta do Lovosic 31 minut.[21] V roce 1901 byl nákladem 24 000 K, které si obec musela vypůjčit, zřízen obecní vodovod. Voda se sváděla z pramene, který vyvěral na katastru Bílky pod Milešovkou.[22] Rovněž na začátku 20. století, roku 1903, byl v Bořislavi postavený evangelický kostel. V 60. letech 20. století byla zbořena jeho věž a objekt přeměněn na rekreační zařízení.[23]
I po vzniku samostatného státu zůstala obec z národnostního hlediska německá. Při sčítání lidu roku 1921 se ze 459 obyvatel hlásilo k české národnosti jen 20 osob. Naprostá většina obyvatel se – i přes existenci evangelického kostela - hlásila ke katolictví.[24] V té době se rovněž ve vsi rozšířilo ovocnářství. Plody z Bořislavi se prodávaly v Čechách i v cizině.
V letech 1938 až 1945 byla Bořislav v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu.
Po druhé světové válce proběhl i v Bořislavi odsun německého obyvatelstva. Včetně Žalan, Bílky a Lelova bylo vysídleno 236 osob.[25]
Remove ads
Obyvatelstvo
Pamětihodnosti
- U průjezdní silnice stojí barokní kostel svaté Kateřiny vystavěný v roce 1717 na místě starší stavby.
- Krucifix na návsi z roku 1801. U paty kříže klečí sv. Maří Magdalena.
- Sloup s plastikou Piety z roku 1720. Plastika je výdusek originálu.
- Fara, datovaná letopočtem nad portálem do roku 1733. Architektem byl zřejmě Jeroným Costa.
Doprava
Územím obce prochází lokální železnice Lovosice – Teplice se zastávkou Bořislav situovanou na severovýchodním okraji obce. Osobní vlaky zde jezdí ve dvouhodinovém intervalu.
Obec leží na silnici I/8 vedoucí z Prahy do Drážďan a až do roku 2016 byla sužována tranzitní dopravou. Koncem onoho roku byl otevřen úsek 0805 dálnice D8 z Lovosic do Řehlovic, který většinu kamionové dopravy odvedl mimo území obce.
Remove ads
Galerie
Pohled na Bořislav před rokem 1917
Kostel svaté Kateřiny
Fara z roku 1733
Krucifix na návsi
Barokní sloup s Pietou u kostela
Hřbitovní kaple
Evangelický kostel
.jpg)
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads