Charles Adolphe Wurtz

Charles Adolphe Wurtz (26. listopad 1817, Wolfisheim – 12. květen 1884, Paříž) byl francouzský chemik, profesor na Sorbonně. Věnoval se organické chemii, proslul svým výzkumem organických sloučenin dusíku, uhlovodíků a glykolů.

Charles Adolphe Wurtz
Narození	26. listopadu 1817 Štrasburk
Úmrtí	12. května 1884 (ve věku 66 let) Paříž
Alma mater	Jean Sturm Gymnasium (do 1834) Univerzita Gießen Štrasburská univerzita
Pracoviště	Lékařská fakulta Štrasburské univerzity (od 1839) Institut national agronomique (1850–1852) Lékařská fakulta v Paříži
Obory	chemie a lékařství
Ocenění	Jeckerova cena (1864) zahraniční člen Královské společnosti (1864) Cena Faradayovy docentury (1879) Copleyho medaile (1881) velkodůstojník Řádu čestné legie … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl asistentem Jean-Baptiste-André Dumase na École de Medicine, a posléze, od roku 1875, jako první v historii vedl na Sorbonně katedru chemie.

Je objevitelem aminů, glykolu, ethylenoxidu a aldolizace. Syntetizoval kyselinu mléčnou a uhlovodík. Amin objevil roku 1848 při alkalické hydrolýze alkylisokyanátu. Plynné produkty pokusu nejprve pokládal za amoniak, a to až do chvíle, kdy produkt ethylisokyanátu náhodně začal hořet jasným plamenem. Protože amoniak je nehořlavý, Wurtz pochopil, že objevil novou zásadu.

Roku 1855 navrhl způsob výroby uhlovodíků ze sodíku a alkylhalogenidu. Studium glycerolu jej přivedlo ke glykolům, syntetizoval přitom mnoho významných látek, včetně cholinu. V roce 1867, spolu s Augustem Kekulém, objevil fenol. Vypracoval též způsob přípravy homologů benzenu.

Při explozi během pokusu se zahříváním sodíku s chloridem fosforitým se vážně zranil v obličeji, přesto v bádání neustal. Byl velmi oblíbeným pedagogem, zval studenty do laboratoře a demonstroval mnoho pouček pokusy. Dokonce někdy v laboratoři i zpíval – v mládí byl vášnivým ochotníkem. Na bádání měl čas i prostředky, neboť byl dobře finančně zabezpečen, jakožto manžel dcery bankéře Oppermanna.

Podobně jako jeho učitel Dumas se věnoval politické činnosti, od roku 1881 zasedal ve francouzském Senátu.

Wurtz zemřel v Paříži v roce 1884, pravděpodobně na následky komplikací spojených s cukrovkou. Pohřben byl na hřbitově Père Lachaise.

Ocenění

Wurtzova socha ve Štrasburku

• V roce 1886 zhotovil medailér Alphée Dubois (1831–1905) medaili s Wurtzovým portrétem, jejíž kopie je vystavena v Musée Carnavalet.
• Od roku 1893 nese jeho jméno ulice v pařížském 13. obvodě.
• Počátkem 20. let 20. století byla na jeho počest před protestantským kostelem Saint-Pierre-le-Jeune ve Štrasburku, v blízkosti jeho rodného domu, vztyčena bronzová socha.
• V 80. letech 20. století byla v rodné obci Wolfisheim jeho jménem pojmenována ulice.
• Jeho jméno nese i minerál wurtzit, poprvé popsaný francouzským chemikem a mineralogem Charlesem Friedelem v roce 1861. Ten jej pojmenoval po svém učiteli.
• V roce 1883 byl Wurtz zvolen členem American Academy of Arts and Sciences^[1] a National Academy of Sciences.

Je jedním ze 72 vědců, jejichž jméno je zvěčněno na Eifellově věži v Paříži.^[2][3]

Dílo

• Histoire chimique de la bile à l’état sain et à l’état pathologique (1839)
• De la production de la chaleur dans les êtres organisés (1847)
• Mémoire sur les ammoniaques composés (1850)
• Leçons de philosophie chimique (1864)
• Leçons de Chimie professées (1864)
• Traité élémentaire de chimie médicale (1864–65; 2. vyd. 1868-75)
• Leçons élémentaires de chimie moderne (1866, 6. vyd. 1892)
• Histoire des doctrines chimiques depuis Lavoisier jusqu’à nos jours (1868)
• La théorie atomique (1878)
• Traité de chimie biologique (1884)
• Introduction à l'étude de la chimie (1885)