Dionýsius Heger

P. Dionysius Franz Heger OCist. (17. května 1887 Chyše^[1] – 15. srpna 1945 důl Pluto, Louka u Litvínova) byl česko-německý římskokatolický duchovní, člen cisterciáckého řádu, provizor oseckého kláštera a oběť vysídlení německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce.

Admodum Reverendus Dominus Dionýsius Heger
osobní děkan provizor oseckého kláštera
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Znak
Zasvěcený život
Institut	cisteriáci
Sliby
dočasné	26. září 1909
doživotní	28. září 1912
Svěcení
Kněžské svěcení	13. července 1913 Litoměřice světitel Josef Gross
Osobní údaje
Datum narození	17. května 1887
Místo narození	Chyše, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	15. srpna 1945 (ve věku 58 let)
Místo úmrtí	důl Pluto, Louka u Litvínova, Československo Československo
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	hřbitov v Oseku
Povolání	řádový kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Cisterciácký klášter v Oseku

Rodák Franz Heger z Chyše u Žlutic v západních Čechách jako mladý muž vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku. Dne 23. září 1908 měl obláčku a přijal řádové jméno Dionýsius. Časné sliby složil 26. září 1909 a trvalé sliby 28. září 1912.

V letech 1909–1912 studoval na teologickém učilišti v Litoměřicích, kde také přijal 13. července 1913 kněžské svěcení. Po vysvěcení se vrátil zpět do kláštera v Oseku. V roce 1914 se stal kaplanem v Mariánských Radčicích. Od roku 1915 byl jmenován kaplanem ve farnosti Jeníkov. V letech 1918–1926 byl kaplanem při klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Oseku. Od roku 1927 opět působil v Jeníkově nejdříve jako administrátor a poté jako osobní děkan. V klášteře zastával funkci provizora. Za německé okupace mu bylo zakázáno vyučovat náboženství. Po skončení druhé světové války byl 1. července 1945 spolu s opatem Eberhardem Harzerem zatčen československý úřady.

Byl brutálně vyslýchán s cílem prokázat mu kolaboraci s nacisty. Ač mu nic prokázáno nebylo, bylo rozhodnuto, aby šel spolu s jinými mnichy na nucenou práci v uhelných dolech. Nejprve byl držen v Oseku a poté v Duchcově. Následně byl přemístěn do internačního tábora v Libkovicích. Dne 15. srpna 1945 byl odveden do dolu Pluto v Louce u Litvínova, kde v ten den i zemřel. Podle některých svědectví zřejmě na infarkt myokardu. Jeho tělesné ostatky byly uloženy na oseckém hřbitově.