Edin Džeko

bosenský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia

Edin Džeko
Remove ads

Edin Džeko (* 17. března 1986 Sarajevo, Jugoslávie, dnešní Bosna a Hercegovina) je bosenský fotbalový útočník působící v tureckém fotbalovém klubu Fenerbahçe. Během kariéry se etabloval mezi nejlepšími světovými útočníky.[1][3] Je považován za jednoho z nejlepších fotbalistů Bosny a Hercegoviny v dějinách.[4]

Stručná fakta Osobní informace, Datum narození ...

Profesionálním fotbalistou se stal v bosenském klubu Željezničar, odkud odešel do českého FK Teplice. Po sezóně 2006/07 stanul jako druhý nejlepší střelec v české lize a v důsledku toho přestoupil do Wolfsburgu. Ve své druhé sezóně v německé Bundeslize slavil zisk mistrovského titulu, když se stal součástí obávaného útoku po boku brazilského útočníka Grafiteho. V následující sezóně mu za 22 gólů náleželo první místo v žebříčku ligových střelců. V době dalšího přestupu byl historicky nejlepším střelcem v klubové historii. Roku 2011 zamířil do Anglie k Manchesteru City a v sezóně 2011/12 pomohl vyhrát anglickou Premier League, když v dramatickém závěrečném kole přispěl gólem k výhře 3:2, zaručující klubu titul po 44 letech, a ještě navíc na úkor městského rivala. Mistrovský titul oslavil i v sezóně 2013/14. V roce 2015 spojil klubovou kariéru s AS Řím, hrajícím italskou ligovou soutěž Serii A. Jejím nejlepším střelcem se stal v sezóně 2016/17, kdy vstřelil 29 gólů. V další sezóně se spoluhráči dosáhl semifinále Ligy mistrů UEFA, což byl nejlepší výsledek římského klubu v Evropě po více než 30 letech. AS Řím opustil jakožto třetí nejlepší střelec klubové historie. V roce 2021 posílil Inter Milán, jiný italský klub. S ním opanoval italský pohár a italský superpohár.

Účastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde jeho rodná země vystupovala poprvé.[5] Po světovém šampionátu převzal kapitánskou pásku. Je historicky nejlepším střelcem bosenské fotbalové reprezentace a jejím prvním hráčem se 100 a více starty.[6] Třikrát získal ocenění Idol Nacije (v překladu Idol národa), což je cena udělovaná fotbalistovi roku v Bosně a Hercegovině. Získal ji za roky 2009, 2010 a sezónu 2011/12.[7]

Remove ads

Klubová kariéra

V letech 1996 až 2005 působil v klubu FK Željezničar Sarajevo, kde si ho všiml český trenér Jiří Plíšek, který Željezničar vedl v sezoně 2004/05.[8] Ten přivedl talentovaného útočníka do České republiky. V létě 2005 Džeko podepsal čtyřletou smlouvu se severočeským klubem FK Teplice. Hned se však neobjevil v prvoligovém „áčku“, nejdříve putoval na hostování do FK Ústí nad Labem, kde opět hrál pod trenérem Plíškem. V 15 zápasech druhé ligy vstřelil 6 gólů a v zimní přestávce se vrátil do Teplic.

Na jaře 2006 debutoval v české nejvyšší soutěži, ve 13 zápasech dal 3 branky, což vzbudilo pozornost například německého klubu Energie Cottbus, avšak z přestupu sešlo.[9] V následující sezoně 2006/07 se už stal nejlepším střelcem svého týmu, když se trefil třináctkrát, díky čemuž si vysloužil ocenění pro nejlepšího cizince v lize.[10] Jeho výkony rovněž nezůstaly u zahraničních klubů bez odezvy. V létě 2007 přestoupil z Teplic do bundesligového Wolfsburgu za cca 4 miliony € (112 milionů korun).[11][12]

Wolfsburg

Thumb
Edin Džeko oslavující titul v německé lize (2009)

Na začátku srpna 2008 započala německá fotbalová sezóna. Džeko vstřelil první dva góly v přípravě proti SV Leiferde z nižší ligové soutěže a Wolfsburg bez obtíží vyhrál 10:0.[13] První ligový start v základní sestavě mu trenér dopřál 22. září v zápase s Energií Cottbus (Chotěbuz) a Džeko tento debut využil k tomu, aby se jedním gólem po 22 minutách podílel na výhře 2:1 venku.[14] Dne 1. prosince byl vyslán na hřiště ve druhém poločasu za stavu 0:2 s Eintrachtem Frankfurt a jedním gólem pomohl k domácí remíze 2:2 a záchraně bodu.[15] Pod vedením trenéra Felixe Magatha si mužstvo z Dolního Saska pátým místem v konečné ligové tabulce sezóny 2007/08 zaručilo účast v Poháru UEFA. Džeko k tomu přispěl osmi góly a sedmi asistencemi.[16]

Autoritativní Magath nechal své svěřence podstupovat značnou fyzickou přípravu a v jeho fyzickém fotbalovém pojetí Džeko uspěl. Nastupoval po boku brazilského útočníka Grafiteho, které oba podporoval jiný bosenský fotbalista, tvůrce hry Zvjezdan Misimović.[16] Ačkoli se začátkem března Wolfsburg poroučel z domácího poháru po vyřazení Werderem Brémy (porážka 2:5), stačilo Džekových šest gólů na to, aby se stal nejlepším střelcem tohoto poháru.[1][17] Oba hrotoví útočníci byli zodpovědní za dvě třetiny gólů a zatímco Džeko nastřádal 26 gólů, Grafite si 28 góly zaručil střeleckou „korunu“. Dvojice dohromady nastřílela 54 gólů a překonala 53 gólů tandemu Bayernu Mnichov ve složení Gerd Müller—Uli Hoeneß ze sezóny 1971/72.[1] Džekova potence se ukázala především na jaře 2009, ve druhé části ligové sezóny vyšel střelecky naprázdno jen ve čtyřech zápasech a disponoval průměrem jednoho gólu na 101 minut.[16] Wolfsburg vybojoval první titul své klubové historie, když 23. května v posledním 34. kole zdolal 5:1 Werder i díky Džekově gólu. Dotahující se Bayern Mnichov skončil druhý s mankem v podobě dvou bodů a také proto, že Wolfsburgu o měsíc dříve podlehl 1:5. Pod touto dubnovou výhrou se Džeko podepsal dvěma góly.[18][16] V hlasování o nejlepšího hráče roku německé ligy ocenili Džeka jeho kolegové z řad ligových fotbalistů.[19]

V březnu 2010 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Dolního Saska za rok 2010, když získal přibližně polovinu ze 214 hlasů.[20] V sezóně 2009/10 se stal s 22 góly nejlepším střelcem německé Bundesligy.[21] Německý svaz profesionálních fotbalistů jej zvolil nejlepším útočníkem sezóny.[22] Dne 28. srpna 2010 se Džeko stal nejlepším ligovým střelcem Wolfsburgu, když s 59 góly během 96 zápasů překonal argentinského útočníka Diega Klimowicze, jenž skóroval 57krát ve 149 zápasech.[23]

Manchester City

V lednu 2011 přestoupil do Manchesteru City za 27 milionů £ (32 milionů €), přičemž na přestupu vydělaly díky programu solidarity Mezinárodní fotbalové federace FIFA i oba severočeské kluby Teplice a Ústí nad Labem (Teplice 6 mil. Kč, Ústí nad Labem 2 mil. Kč).[24] Anglický klub a bosenský hráč se dohodli na čtyřapůlleté smlouvě.[25] Částka vynaložená za jeho služby jej učinila šestým nejdražším přestupem směrem do Premier League.[26] Pro klub z Manchesteru představoval druhý nejdražší nákup po Robinhovi příchozímu v létě 2009.[27] Kromě jiného došlo k překonání přestupu Elvira Baljiće do Realu Madrid z roku 1999, do té doby nejdražšího fotbalisty původem z bývalé Jugoslávie.[28] Útočník v tu chvíli poněkud postrádal zápasovou praxi, neboť v Německu se přes zimu nehrálo.[26]

Sezóna 2010/11

Pod trenérem Robertem Mancinim debutoval v zápase proti Wolverhamptonu 15. ledna 2011, kde si připsal asistenci u gólu Yaya Tourého. Utkání skončilo vítězstvím Manchesteru City 4:3.[29] Když nastoupil v zápase FA Cupu 30. ledna na hřišti Notts County, podařilo se mu vstřelit vyrovnávací gól na konečných 1:1.[30] Později, 20. února, se podílel na odvetné výhře 5:0 a postupu – to nahrával na gól Carlose Téveze, který mu asistenci posléze oplatil.[31] Čtyři dny na to se trefil dvakrát proti Arisu Soluň v Evropské lize a pomohl postupu do osmifinále.[32] Ve venkovním zápase 25. dubna proti Blackburnu vstřelil jediný a tedy vítězný gól, jeho první v anglické lize.[33] Do finále o Pohár FA 14. května nezasáhl a jen z lavičky náhradníků pozoroval vítězství 1:0 proti Stoke City, která klubu přisoudilo vůbec první trofej od roku 1976.[34] V závěrečném kole 22. května bojovali Citizens o Ligu mistrů a dostali se do vedení 1:0. Džeko vešel na hřiště Boltonu jako střídající „žolík“ a druhým gólem zápasu zaručil venkovní výhru 2:0, která klubu zaručila nejprestižnější evropskou soutěž pro další sezónu. Třetí místo bylo pro Manchester City nejlepším umístěním od roku 1977.[35]

Sezóna 2011/12

Thumb
Edin Džeko ve dresu Manchesteru City (18. července 2011)

Střelecká fazóna v srpnu na začátku nové ligové sezóny mu vynesla jeho první (a jedinou) cenu pro nejlepšího hráče měsíce v Premier League.[36] Upozornil na sebe zejména čtyřmi góly vsítěnými na konci srpna do branky Tottenhamu při venkovní výhře 5:1.[37] Před ním se v klubu čtyřmi góly v soutěžním klání ještě nikdo neblýskl.[1]

V ligovém zápase Manchesteru City 16. ledna 2012 padl jediný gól, a to po Džekově hlavičce do branky Wiganu. Vítězný gól tímto zaručil udržení první příčky tři body před pronásledovatelem z druhé části města Manchester.[38] Při domácí výhře 3:0 nad Blackburnem 25. února se prosadil hlavou, když navyšoval vedení na 3:0 jako střídající hráč.[39] Od února se střelecky trápil a prohloubil obavy reprezentačního trenéra Safeta Sušiće ohledně Džekova herního vytížení, ve dresu Citizens totiž dostávali přednost jiní hvězdní útočníci Sergio Agüero, Mario Balotelli a Carlos Tévez. Mezi údajnými zájemci o útočníkovy služby byly týmy Juventus a Bayern Mnichov.[40] V posledním kole 13. května na domácí půdě proti Queens Park Rangers prohrávali Citizens v základní hrací době 1:2, ve druhé minutě nastavení však srovnal Džeko, který posléze asistoval vítěznému gólu Agüera na 3:2 v páté minutě nastavení. Manchester City se bodově dotáhl na městského rivala United a díky lepší gólové bilanci získal mistrovský titul na jeho úkor a poprvé po 44 letech.[41]

Sezóna 2012/13

Thumb
Edin Džeko se spoluhráči Sergiem Agüerem a Davidem Silvou

Obhajobu zahájili Citizens výhrou 3:2 nad Southamptonem 19. srpna 2012, na které se jedním gólem podílel i Džeko.[42] V základní skupině Ligy mistrů po sedmi minutách pobytu na hřišti otevřel v 68. minutě skóre zápasu na stadionu Realu Madrid, anglický tým ale dvakrát vedení promrhal a nakonec 2:3 prohrál. Úvodní zápas v tzv. „skupině smrti“ v bodový zisk nevyústil.[43] Nechtěnou, ale důležitou roli gólového „žolíka“ potvrdil opět proti Tottenhamu 11. listopadu, kdy vítězným gólem upravil skóre na 2:1.[44]

Skupinovou fázi Ligy mistrů zakončil tým na posledním čtvrtém místě, a na jaře si proto v Evropě již nezahrál. Jakkoliv byl Džeko nejproduktivnějším střelcem týmu se 14 góly, za nejlepšími střelci Premier League Robinem van Persiem (26 gólů) nebo Luisem Suárezem (23 gólů) zaostával.[45] Druhé místo v ligové tabulce 11 bodů za Manchesterem United doplnila nečekaná prohra ve finále FA Cupu s Wiganem.[46]

Sezóna 2013/14

Prvním ligovým soupeřem výběru nového trenéra Manuela Pellegriniho byl 19. srpna 2013 Newcastle United. Rodák z Chile jej nasadil do základní sestavy a Džeko se odměnil vynikajícím výkonem, který doprovodil asistencí na gól Davida Silvy. Na soupeřovu branku vystřelil osmkrát, vícekrát než v jakémkoliv zápase uplynulé sezóny.[47] Gólově se prosadil v příštím zápase hraném 25. srpna, kdy Citizens prohráli 2:3 s Cardiffem.[48] Dne 17. září pomohl vyhrát 3:0 úvodní zápas skupiny Ligy mistrů proti Viktorii Plzeň, kdy zaznamenal gól.[49] Proti Plzni vpravil balón do sítě i v listopadovém zápase na stadionu Etihad. Anglický klub ze skupiny postoupil do osmifinále.[50] Dne 30. října rozhodl prodlužované osmifinále ligového poháru (Capital One Cup) proti Newcastlu – nejprve nacentroval na gól Álvara Negreda a poté poupravil výsledek na konečných 2:0.[51] Svým 50. gólem v anglické lize rozhodl 28. prosince o výhře 1:0 nad Crystal Palace, díky které Citizens udrželi sérii domácích ligových výher trvající od začátku sezóny.[52]

V základní sestavě nastoupil k pohárovému finále o ligový pohár se Sunderlandem, který manchesterský celek získal potřetí a poprvé od roku 1976.[53]

Manchesterské derby, které bylo na programu 25. března 2014, odstartoval v základní jedenáctce a gól vstřelil po 43 vteřinách. Šlo o nejrychlejší gól hostujících na stadionu Old Trafford v dějinách Premier League. Manchester City přehrálo Manchester United 3:0, Džeko přidal ještě druhý gól.[54] Dvakrát vpravil míč do sítě 3. května při střetnutí s Evertonem.[55] Stal se hybnou silou útoku, jenž postrádal zraněné útočníky Agüera, Negreda a Jovetiće, což dále prokázal například 7. května v předposledním 37. kole při výhře 4:0 nad Aston VIllou. To zaznamenal v domácím prostředí dva góly.[56] Závěrečná výhra znamenala druhý mistrovský titul během tří let.

Sezóna 2014/15

Na úvod ligové sezóny 2014/15 byl v prvním kole proti Newcastle United nominován do základní sestavy a připsal si asistenci na gólu Davida Silvy. Citizens i díky němu vyhráli 2:0.[57] Několik dní nato podepsal s klubem smlouvu na další čtyři roky.[58] Džeko se musel popasovat s konkurencí, klub totiž posílili útočníci Wilfried Bony nebo Stevan Jovetić.[59] Manchesterské mužstvo navíc často užívalo rozestavení s jediným útočníkem podporovaným ofenzivním záložníkem jako byl David Silva.[59] Na konci září vstřelil dva góly Sheffieldu Wednesday při výhře 7:0, čímž Citizens postoupili do osmifinále ligového poháru (EFL Cup).[60] O tři dny později dal dva góly týmu Hull City, tentokráte v ligovém utkání při výhře 4:2.[61] Proti Newcastle United 21. února 2015 ukončil jedním gólem své střelecké trápení trvající 15 zápasů, přičemž jeho tým vyhrál 5:0.[62] Proti Liverpoolu zaznamenal gól, ale jeho tým znovu prohrál, a to výsledkem 1:2.[63] Další Džekovy výkony byly podprůměrné, což dokazovalo například utkání proti Crystal Palace, kde Citizens prohráli 1:2.[64] Jen čtyři přesně zásahy proti soupeřům v lize ohrožovaly jeho budoucnost v klubu. Trenér Manuel Pellegrini mu svěřil místo v základní sestavě jen 11krát, přičemž Džeka v průběhu druhého poločasu mnohdy vystřídal.[59]

AS Řím

Thumb
Edin Džeko za AS Řím proti Šachtaru Doněck (únor 2018)

Dne 12. srpna 2015 bylo oznámeno Džekovo jednoroční hostování v italském klubu AS Řím. Římané za něj zaplatili necelé 3 miliony liber a dalších necelých 8 milionů liber měli zaplatit v případě, že by si útočníka nechali natrvalo.[65] Klauzule byla aktivována 1. října téhož roku.[66]

Sezóna 2015/16

Premiérou v novém působišti bylo pro Džeka ligové utkání Serie A na hřišti Hellasu Verona 22. srpna 2015.[67] Následovalo druhé ligové kolo, to se římské mužstvo 30. srpna představilo na domácím stadionu Stadio Olimpico proti obhájci mistrovského titulu – Juventusu. Po gólu svého reprezentačního spoluhráče Miralema Pjaniće zvyšoval Džeko vedení na 2:0, soupeř jen korigoval konečný výsledek 2:1 gólem Paula Dybaly.[68] Na konci září si v utkání proti Carpi natrhl vaz v pravém koleně,[69] avšak během října se již dal do pořádku. Po první ligové porážce na konci října na půdě Interu Milán v 11. kole čelil Džeko městskému rivalovi Laziu. Derby della Capitale se odehrálo 8. listopadu, Džeko v něm navázal na trefu proti Hellasu. Již v 10. minutě proměnil penaltu nařízenou po faulu na něho a pomohl k výhře 2:0.[70] Jak poznamenal bosenský fotbalový expert Saša Ibrulj, nelehké začátky angažmá v italské lize kontrastovaly s dobrou formou v národním týmu, pro který byl nadále klíčovým hráčem. V listopadové baráži o Euro 2016 proti Irsku však prožil zklamání.[71] Proti druholigové Spezii odehrál 16. prosince celé osmifinálové pohárové utkání v rámci Coppa Italia, ve kterém Spezia vyhrála 4:2 na penalty. Byl to Džeko, který stejně jako před ním Pjanić neproměnil.[72] Proti Janovu obdržel 20. prosince červenou kartu pro urážky na adresu rozhodčího. Musel si tak odpykat trest po dobu dvou zápasů.[73]

Pro úvodní osmifinále Ligy mistrů s Realem Madrid byl ponechán mimo základní sestavu, do utkání hraného 17. února 2016 zasáhl jako střídající. Nezabránil však domácí prohře 0:2 a tento výsledek se opakoval i v odvetě.[74] Dne 21. února vstřelil první a poslední pátý gól v utkání 26. kola, kdy AS Řím porazilo 5:0 Fiorentinu.[75] Další římské derby ozdobil gólem na 2:0, tento ligový zápas se uskutečnil 3. dubna a skončil výhrou 4:1.[76] Za sezónu 2015/16 vstřelil 10 gólů za 39 zápasů napříč soutěžemi, navzdory zájmu Sunderlandu a Beşiktaşe ale zůstal v AS Řím.[77] První sezónu byl kritizován, k tomu navíc srovnáván se stále hrající klubovou legendou Francescem Tottim, před fanoušky se ho však zastal trenér Luciano Spalletti.[78]

Sezóna 2016/17

Společně s Mohamedem Salahem zařídil Džeko výhru 4:0 nad Udinese hned v úvodním kole Serie A.[79] Proti Interu Milán na začátku října (7. kolo) před vlastními diváky vstřelil jeden ze dvou gólů týmu při výhře 2:1 a s pěti góly v osmi zápasech napravoval svoji reputaci za první sezónu.[80] Příští kolo Serie A přineslo souboj o průběžné druhé místo mezi domácí Neapolí a Římem. Džeko dovedl tým k venkovní výhře 3:1, a to dvěma góly.[81] V následujícím kole se Džeko a spol. udrželi na dosah prvnímu Juventusu výhrou 4:1 nad Palermem.[82] Proti Sassuolu se dvěma góly podílel na výhře 3:1 a dal vzpomenout na klubovou legendu Gabriela Batistutu, který měl – stejně jako nyní Džeko – po 10 kolech na kontě 10 gólů v italské lize. Batistuta v sezóně 2000/01 dotáhl Giallorossi k titulu.[83] Ve skupinovém zápase Evropské ligy proti Viktorii Plzeň vstřelil hattrick a zajistil mužstvu postup do jarní části.[84]

V prvním zápase šestnáctifinále Evropské ligy na hřišti Villarrealu v polovině února 2017 Džeko pomohl uštědřit soupeři porážku 4:0, vstřelil tří góly ve druhé půli. Stal se prvním hráčem od roku 2001, který zde na stadionu El Madrigal zaznamenal hattrick, naposledy se to roku 2001 podařilo Patricku Kluivertovi z Barcelony.[85] Následně byl u další čtyřgólové výhry, když se jedním gólem podílel na výhře 4:1 proti Turínu FC ve 25. kole Serie A.[86] V kole následujícím pomohl Římanům vyhrát 3:1 na půdě milánského Interu. Džeko asistoval gólům Nainggolana a Perottiho.[87] První den v dubnu dvěma góly zařídil tříbodový zisk nad Empoli, čímž se Římané dále drali k vedoucí dvojici Juventus a Neapol.[88] Džeko se tímto zapsal do klubové historie Giallorossi, stal se totiž prvním hráčem, který v jedné sezóně dosáhl 33 gólů. To se nepodařilo ani Rodolfu Volkovi v sezóně 1930/31 a ani Francescu Tottimu v sezóně 2006/07, neboť tito dva zaznamenali „pouze“ 32 gólů.[89] Džekova střelecká forma na Scudetto nestačila, jeho 29 gólů v italské lize však znamenalo zisk koruny střelců (Capocannoniere) a dorovnal počin Rodolfa Volka (29 gólů v italské lize, sezóna 1930/31) v klubové historii. Mimo jiné se stal prvním fotbalistou z Bosny a Hercegoviny, kterému se podařilo italskou korunu střelců uzmout.[90]

Sezóna 2017/18

Po úvodní výhře nad Atalantou nastoupil Džeko do ligového utkání druhého kola, ve kterém AS Řím 26. srpna 2017 hrálo s Interem Milán. Otevřel sice skóre, jenže soupeř otočil a zvítězil 3:1.[91] Následně se Džeko dvakrát trefil do sítě Hellasu Verona při výhře 3:0,[92] dva góly zaznamenal i 20. září při výhře 4:0 proti Beneventu.[93] Ve střílení gólů pokračoval o tři dny později, kdy jednou skóroval, a navrch asistoval u gólu svého ofenzivního partnera El Shaarawyho při výhře 3:1 nad Udinese Calcio.[94] Dne 27. září ve druhém utkání skupiny Ligy mistrů pomohl jedním gólem vyhrát 2:1 na hřišti Karabachu.[95] Na hřišti AC Milán pomohl 1. října vyhrát 2:0 prvním gólem.[96] Záhy byl serverem WhoScored vyhlášen hráčem měsíce září v italské lize.[97]

Dne 18. října vpravil ve třetím skupinovém utkání Ligy mistrů dva góly do sítě Chelsea, na jejíž půdě AS Řím remizovalo 3:3.[98] Časopis France Football jej 9. října zařadil mezi 30 fotbalistů a zároveň adeptů na prestižní ocenění Zlatý míč.[99] Dne 1. prosince vstřelil první ze tří gólů Římanů při vítězství 3:1 nad S.P.A.L.[100] Do konce roku nastoupil v základní sestavě po boku uzdraveného Patrika Schicka, nové ofenzivní posily, ale oba fotbalisté si v duelu proti Cagliari příliš nerozuměli a dokonce se v jednom případě v pokutovém území srazili.[101] V dalším kole proti Juventusu neodvrátil venkovní porážku 0:1 a znovu potvrdil výpadek formy ve srovnání s gólovou potencí na začátku sezóny.[102] V hlasování o Zlatý míč za rok 2017 skončil na 28. místě.[103]

Džeko zaskóroval 6. ledna 2018 proti Atalantě, Giallorossi ale před domácími diváky prohráli.[104] Proti janovské Sampdorii se 24. ledna dočkal při remíze 1:1 dalšího svého gólu. V této době probíhala klubová jednání o jeho prodeji do Chelsea, anglický londýnský klub se ovšem s útočníkem nedohodl.[105] Vítězným gólem rozhodl osmifinále Ligy mistrů se Šachtarem Doněck a pomohl k postupu do prvního čtvrtfinále v této soutěži od roku 2008.[106] Proti vedoucí Neapoli zaznamenal 3. března góly dva a pomohl vyhrát 4:2. Stal se tak prvním fotbalistou, který dosáhl 50 gólů ve třech z pěti velkých fotbalových lig, zahrnujících Německo, Anglii, Itálii, Španělsko a Francii.[107]

Na Camp Nou v prvním ze dvou čtvrtfinále s Barcelonou 4. dubna snižoval na 1:3, tým z Říma nakonec prohrál 1:4.[108] Odveta se konala 10. dubna a Džeko se stal klíčovým při cestě za postupem. Byl to on, kdo otevřel skóre, z jím vybojované penalty zvyšoval na 2:0 Daniele De Rossi a třetí gól vstřelil Kostas Manolas. AS Řím díky pravidlu venkovních gólů poprvé postoupilo do semifinále.[109] V semifinále 24. dubna na hřišti Liverpoolu svým gólem snižoval na 1:5 v zápase prohraném poměrem 2:5.[110] Domácí odveta skončila výhrou 4:2, čemuž Džeko znovu přispěl gólem, na finále to však nestačilo.[111] Mezitím vstřelil 28. dubna dva góly do branky Chieva při výhře 4:1, která AS Řím přiblížila kvalifikaci do Ligy mistrů i pro další sezónu.[112] Úspěchem proti Sassuolu v závěrečném ligovém kole si klub zajistil třetí místo v tabulce a tím i kvalifikaci do elitní evropské soutěže.[113]

Rodák ze Sarajeva tak sezónu zakončil s bilancí 49 zápasů/24 gólů, z toho 8 gólů zaznamenal v Lize mistrů UEFA, kde si mimo to připsal 5 asistencí.[114] Mezi ligovými střelci se umístil na děleném šestém místě se 16 góly.[115]

Sezóna 2018/19

Thumb
Edin Džeko proti CSKA Moskva (7. listopadu 2018)

Džeko otevřel gólový účet již v prvním utkání Serie A sezóny 2018/19, a to na stadionu v Turíně dne 19. srpna 2018. Ve druhém poločase k němu doputoval balón od debutanta Justina Kluiverta a Džeko z voleje přesně vystřelil. Římské mužstvo díky jeho gólu porazilo 1:0 Turín FC.[116]

Proti Plzni ve skupinovém utkání Ligy mistrů UEFA zaznamenal tři góly a hattrickem pomohl vyhrát 5:0 druhé římské vystoupení sezóny na evropské scéně.[117] Další utkání v této soutěži dne 23. října rozhodl dvěma góly proti CSKA Moskva. Výhru 3:0 nad ruským týmem podpořil asistencí na gól Cengize Ündera.[118] V listopadu měl na svém kontě pouhé dva ligové góly a přiměl trenéra Eusebia Di Francesca posadit jej mezi náhradníky.[119] Svalové zranění na konci listopadu ho připravilo o několik utkání, včetně toho proti Realu Madrid.[120]

V lednovém 21. kole italské ligy se prosadil dvěma góly proti Atalantě a pomohl k remíze 3:3.[121] Ve 36. kole čelil Juventusu a v 79. minutě asistoval u gólu kapitána Alessandra Florenziho, sám pak ve třetí minutě nastavení pojistil vedení, když zvýšil na konečných 2:0.[122] V posledním 38. kole už byly naděje na Ligu mistrů jen v teoretické rovině. Proti Parmě vyšel Džeko střelecky naprázdno, AS Řím přesto vyhrálo 2:1. Římský klub obsadil nakonec šesté místo.[123] Džeko měl namířeno do Interu Milán,[124] přestup se ale nakonec neuskutečnil.

Sezóna 2019/20

Na úvod sezóny 2019/20 si Džeko připsal po jednom gólu a po jedné asistenci proti Janovu, zápas skončil nerozhodně 3:3.[125] Již 33letý Džeko hrál nadále důležitou roli v týmu Paula Fonsecy, který měl v plánu užívat Džekových fyzických dispozic ve prospěch dalších hráčů v útoku, jakými byli Nicolò Zaniolo, Justin Kluivert nebo Cengiz Ünder.[125] Navzdory zájmu Interu Milán zůstal v Římě a podepsal novou smlouvu.[126]

V září se Džeko představil ve skupině v Evropské lize a gólem pomohl vyhrát 4:0 nad Başakşehirem.[127] O tři dny později odehrál Džeko utkání v Bologni a v 93. minutě dal po centru Lorenza Pellegriniho hlavou vítězný gól na 2:1.[128] Na začátku října proti Cagliari vedl tým při absenci Alessandra Florenziho jako kapitán a jedním gólem pomohl k remíze 1:1 na domácí půdě, protože si ale poranil lícní kost, měl týmu po nějakou dobu chybět.[129][130] Džeko byl nucen podrobit se operaci a po několik utkání nosil ochrannou masku, která podle jeho vlastních slov částečně omezovala jeho schopnost vidět dění na hřišti. Přesto na konci října proti AC Milán z hlavičky otevřel skóre a pomohl doma vyhrát 2:1.[131] Proti SPALu 15. prosince 2019 odehrál své 200. utkání za AS Řím (nakonec výhra 3:1).[132]

Na konci července 2020 zaznamenal svůj 350. gól profesionální kariéry.[133] V lize dohrávané po nucené koronavirové přestávce překonal defenzívu Turínu FC při výhře 3:2 v předposledním 37. kole.[134]

Sezóna 2020/21

V domácím prostředí proti Beneventu 18. října 2020 přispěl dvěma góly k výhře 5:2.[135] Na půdě Boloni v ligovém zápase 13. prosince zvyšoval po 10 minutách vedení na 2:0, konečné skóre činilo 5:1.[136] Džeko vstřelil 111. gól ve dresu AS Řím a v žebříčku nejlepších střelců se posunul na dělené třetí místo po bok Amedea Amadeie. Před ním byli pouze klubové legendy Francesco Totti a Roberto Pruzzo. Jelikož jsou všichni tři jmenovaní Italové, stal se Džeko nejlepším střelcem z ciziny.[137]

Neshody s trenérem Paulem Fonsecou vyústily v jeho opomenutí v nominaci na dva lednové zápasy, kapitánská paska přešla k Lorenzu Pellegrinimu.[138] Zatímco na podzim se v 15 zápasech v lize trefil bosenský útočník sedmkrát, na jaře se již neprosadil vůbec. V únoru pomohl postupu v šestnáctifinále Evropské ligy přes Bragu, v obou vyhraných zápasech vstřelil po jednom gólu.[139][140] Závěr ligové sezóny přinesl remízu 2:2 na hřišti Spezie. Džeko asistoval u vyrovnávacího gólu Henricha Mchitarjana na 2:2, přestože odehrál jen závěrečných 30 minut tohoto duelu. Celek z Říma si zajistil sedmé místo zaručující Evropskou konferenční ligu UEFA, novou soutěž evropských pohárů.[141] Evropskou ligu AS Řím neovládlo, ale Džeko náležel mezi 23 fotbalistů vybraných v této soutěži do nejlepší soupisky sezóny.[142]

Inter Milán

Džekův přestup z AS Řím do mistrovského Interu Milán byl potvrzen 14. srpna 2021. Bosenský fotbalista v Miláně podepsal smlouvu na další dva roky. Stal se náhradou za odešlého útočníka Romela Lukaka.[143] Při svém ligovém debutu se gólově prosadil – 21. srpna dal gól Janovu a pomohl vyhrát 4:0 úvodní kolo Serie A. Šlo zároveň o jeho 300. zápas v italské lize.[144] Za obhajobou kráčel Inter neporažen v úvodních sedmi zápasech Serie A, během této zápasové porce vstřelil Džeko šest gólů a dorovnal někdejší klubový počin brazilského útočníka Ronalda ze sezóny 1997/98.[145]

Dne 12. ledna 2022 si v Miláně zahrál zápas italského superpoháru Supercoppa italiana, ve kterém Inter Milán zvítězil nad Juventusem 2:1 v prodloužení.[146] Mužstvo živilo šanci na double postupem do finále v domácím poháru Coppa Italia. V něm stanul Džeko jako osamocený hrotový útočník v základní sestavě a čelil fotbalistům Juventusu. Odehrál 63 minut, pak jej vystřídal Joaquín Correa. Inter v prodloužení strhl finále na svoji stranu a vyhrál 4:2.[147] Naděje Interu na obhajobu byly živeny ještě v závěrečném 38. kole, ovšem AC Milán svůj zápas zvládl a prvenství uhájil s dvoubodovým náskokem.[148]

V sezóně 2022/23 dostávali přednost navrátilec Lukaku a Joaquín Correa. Oba zraněné zastoupil Džeko 8. října 2022, kdy se dvěma góly podepsal pod ligovou výhrou 2:1 na půdě Sassuola. První z jím vstřelených gólů byl jeho 100. gólem v rámci italské ligy.[149]

Fenerbahçe

Dne 22. června 2023 byl oznámen jeho odchod do tureckého klubu Fenerbahçe, se kterým se hráč domluvil na dvouleté smlouvě.[150]

Remove ads

Reprezentační kariéra

Thumb
Edin Džeko v přátelském zápase Bosny a Hercegoviny s Rakouskem (31. březen 2015)

Džeko hrával za různé bosenské mládežnické výběry (U19, U21).

Ve výběru „jedenadvacítek“ pod vedením Ibrahima Zukanoviće nastoupil v srpnu a září 2006 k duelům proti Arménii a Norsku, gólově se prosadil proti Arménii.[151] Národní tým přes tyto soupeře postoupil do kvalifikačního play-off o Mistrovství Evropy pořádané v roce 2007 Nizozemskem, byl ovšem vyřazen českým výběrem.[152]

Dne 2. června 2007 se poprvé objevil v seniorské reprezentaci v zápase proti Turecku. Pro hráče to byl památný zápas, neboť vstřelil gól na 2:2 (Bosna a Hercegovina vyhrála nakonec 3:2).[11][153] V kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 2010 vstřelil 9 gólů, což z něj společně s anglickým reprezentantem Waynem Rooneym dělalo druhého nejlepšího střelce kvalifikace (oba skončili za desetigólovým řeckým útočníkem Theofanisem Gekasem).[154] Třetinu těchto gólů zaznamenal proti Belgii ve dvojutkání v březnu a dubnu 2009 a právě tehdy si vysloužil přezdívku „Bosenský diamant“, jak jej nazval bosenský sportovní komentátor Marjan Mijajlović.[155] V listopadu téhož roku čelil Džeko v baráži Portugalsku a dostal se do několika gólových příležitostí, obě střetnutí však skončila soupeřovou výhrou 1:0.[156][157]

Při prvním kvalifikačním zápase při cestě na Euro 2012 ze 3. září 2010 proti Lucembursku vstřelil třetí z gólů při venkovní výhře 3:0.[158] Bosna a Hercegovina živila naději na přímý postup i v závěrečném zápase s Francií 11. října 2011. Právě Džeko poslal svoji zemi do vedení 1:0, ovšem soupeř na vlastní půdě srovnal na konečných 1:1 kontroverzní proměněnou penaltou.[159] O měsíc později se odehrálo první utkání play-off, kdy Džeko čelil se spoluhráči Portugalsku. Vzdor formě na klubové scéně nebyl Džeko výrazný, a tak se 11. listopadu 2011 zrodila v domácím prostředí remíza 0:0.[160] A o čtyři dny později prohrál národní tým i s Džekem v sestavě odvetu 2:6, na šampionát tudíž nezavítal.[161]

Dne 31. května 2012 (resp. 1. června 2012 ve 03,00 středoevropského času) vsítil Edin Džeko gól v přátelském utkání proti Mexiku na neutrální půdě stadionu Soldier Field v Chicagu. Ve 29. minutě srovnával na 1:1, Mexiko nakonec vyhrálo gólem Javiera Hernándeze Balcázara v nastavení (93. minuta) 2:1.[162]

Dne 7. září 2012 vstřelil Džeko hattrick v prvním kvalifikačním utkání na Mistrovství světa 2014 ve Vaduzu proti domácímu Lichtenštejnsku, zápas skončil vítězstvím hostů 8:1.[163] Do utkání vkročil s 21 góly za reprezentaci a ztrácel tak jediný gól na gólového rekordmana Elvira Boliće, jehož v utkání překonal.[164] O čtyři dny později pomohl vyhrát výsledkem 4:1 i druhý zápas nad Lotyšskem, ve kterém si kromě gólu připsal dvě asistence.[165] Dvěma góly podpořil úspěšnou snahu o zdolání Řecka a 22. března 2013 pomohl vyhrát doma 3:1.[166] I v pátém utkání z deseti hájila Bosna a Hercegovina neporazitelnost.[167] Celkem v kvalifikaci nastřílel 10 gólů, čímž výrazně přispěl k historicky prvnímu postupu Bosny a Hercegoviny na mundial (a stal se nejlepším kanonýrem skupiny a druhým nejlepším střelcem celé evropské kvalifikace za 11gólovým Robinem van Persie z Nizozemska).[5]

Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[168] Na začátku května byl jmenován v nominaci 23 fotbalistů trenéra Safeta Sušiće.[169] Měl být středobodem útoku, jemuž napomáhala forma ze závěru sezóny, premianti na světovém mistrovství ale disponovali dalšími dovednými fotbalisty, jakými byli Miralem Pjanić, Emir Spahić nebo Vedad Ibišević.[170] Bosenský expert Saša Ibrulj jej ve článku v The Guardian označil za případné největší zklamání – Džeko měl doplatit na svou pozici největší hvězdy v případě, že národní tým nepostoupí ze skupin.[171] Zahrál si v obou přátelských kláních před mistrovstvím – proti Pobřeží slonoviny vstřelil při výhře 2:1 oba góly a o tři dny později proti Mexiku neskóroval, přesto národní tým zvítězil jednogólovým rozdílem.[172][173]

Mistrovství pro národní tým začalo utkáním s Argentinou 16. června na stadionu Maracana. Favorit porazil Bosnu a Hercegovinu výsledkem 2:1 zásluhou Lionela Messiho. Utkání odehrál Džeko celé, byl to jeho pozdější partner v útoku Ibišević, který svým gólem snížil.[174] Balkánské mužstvo potřebovalo utkání s Nigérií vyhrát a duel pořádaný 22. června zahájilo útočně. Postranní rozhodčí kvůli ofsajdovému postavení Džeka neuznal jeho gól, opakované záběry však ukázaly, že Džekovo načasování bylo v pořádku. Ani další Pjanićovy přihrávky nedokázal gólově využít, zatímco Peter Odemwingie poslal do vedení soupeře. V nastaveném čase Džekovu střelu odklonil brankář Vincent Enyeama k tyči. Porážka 0:1 znamenala pro tým Safeta Sušiće vyřazení.[175] Proti Íránu otevřel 25. června skóre v později vítězném utkání (výsledek 3:1), které asijskému soupeři zabránilo v postupu. Bosna a Hercegovina tak obsadila se 3 body nepostupové třetí místo v základní skupině F.[176]

První kvalifikační výhra v kampani o Euro 2016 nadešla 28. března 2015. Džeko se blýskl hattrickem,[177] svým druhým v národním týmu. V listopadu stejného roku čelil ve dvojutkání hráčům Irska, playoff o závěrečný evropský turnaj však skončilo vyřazením.[71]

V listopadu 2016 sehrál proti Řecku kvalifikační utkání o Mistrovství světa 2018. Deset minut před koncem základní hrací doby strhl Džeko trenýrky Kyriakose Papadopoulose, který se snažil získat míč z Džekova zajetí. Bosenský útočník, již se žlutou kartou na kontě, byl vyloučen, Řecko v závěru srovnalo na 1:1.[178] Na metu 50 gólů dosáhl jako první bosenský reprezentant 28. března 2017 v přátelském klání proti Albánii, v němž pomohl vyhrát 2:1.[179][180]

Když 28. března 2017 vsítil gól proti Albánii, stal se prvním fotbalistou země, který nastřádal 50 gólů.[181]

Při kvalifikační výhře 2:1 nad Arménií z 23. března 2019 při cestě na Euro 2020 odehrál 100. zápas v národním týmu.[6]

V anketě o nejlepšího bosenského hráče desetiletí se umístil první, kdy získal polovinu všech hlasů. Hlasujícími byli fanoušci na oficiálních reprezentačních webových stránkách, výsledek byl oznámen 1. ledna 2020.[182]

Liga národů UEFA 2018/19

Premiérový ročník Ligy národů UEFA zahájila reprezentace již pod novým trenérem Robertem Prosinečkim a navzdory tomu, že si vypracovala pět střeleckých příležitostí oproti soupeřovým 26, odvážela si z Belfastu 8. září 2018 výhru 2:1 nad Severním Irskem. Džeko k tomu přispěl asistencí, kdy po jeho centru otevřel skóre Haris Duljević.[183] O tři dny později pomohl svým gólem vyhrát 1:0 domácí duel s Rakouskem. Reprezentačním rekordmanem v počtu startů (95) se stal překonáním Emira Spahiće (94).[184] Dne 15. října dvěma góly zařídil nad Severním Irskem třetí výhru v rámci Ligy národů.[185] Závěrečná listopadová remíza s Rakouskem vyústila v postup do vyššího patra mezi elitní skupinu.[186]

Liga národů UEFA 2020/21

Druhý ročník Ligy národů UEFA zahájila Bosna a Hercegovina dne 4. září 2020 remízou 1:1 v Itálii, při níž Džeko otevíral skóre.[187] Národní tým se v elitní skupině neudržel, zbylé dva ze šesti klání Džeko kvůli covidu-19 neodehrál.[188]

Liga národů UEFA 2022/23

Bosna a Hercegovina načala třetí ročník Ligy národů UEFA 4. června 2022 remízovým utkáním s Finskem, proti kterému si v základní sestavě hrající Džeko připsal asistenci u jediného bosenského gólu Smaila Prevljaka v nastaveném čase.[189] Po výhře nad Rumunskem a remíze s Černou horou přivítala Bosna a Hercegovina 14. června Finsko a vyhrála 3:2. První gól utkání padl z penalty po faulu na Džeka, samotný útočník pak vstřelil zbylé dva góly svého týmu. Reprezentace neprohrála ani čtvrté utkání po sobě a ve skupině „B“ se vpravila do čela.[190]

Reprezentační góly

Góly Edina Džeka za A-tým reprezentace Bosny a Hercegoviny
Další informace Datum, Stadion ...
  1. [P 1]
    Během zápasu Edin Džeko vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.
Remove ads

Fotbalová charakteristika

Během angažmá v ligách západní Evropy se stal jedním z nejlepších útočníků na světě.[1][3] V raném období své kariéry byl přeobsazen ze zálohy do útoku, kde využívá fyzických dispozicí včetně své výšky (194 cm).[3] Zpočátku jej nepovažovali za talentovaného fotbalistu, byl přirovnáván k hráčům jako Peter Crouch, těžících z vysoké postavy. Až později se vyvinul, také díky zkušenostem ze záložní role, v cílového útočníka (anglicky target man).[221][222] Je obratný a pohyblivý,[3] podle trenéra Luciana Spallettiho na svoji výšku rovněž rychlý.[1] Na rozdíl od jiných úspěšných balkánských fotbalistů s vytříbenou technikou (např. Hasan Salihamidžić) má Džeko jiné přednosti,[222] přesto někteří experti včetně Spallettiho komentují jeho technickou zdatnost jako dobrou.[1] Podle serveru WhoScored.com náleží mezi jeho přednosti schopnost udržet balón, dále pak vzdušné souboje a zakončování.[223]

V Manchesteru City se mu dařilo více pod Robertem Mancinim než pod Manuelem Pellegrinim. Mancini o něm prohlásil: „Edin je vysoký, silný a hodně gólů střílí hlavou“ a dále pak „Ale umí také hrát po zemi, oběma nohama.“[221] Pod Pellegrinim se stal „supernáhradníkem“ (anglicky super-sub), který přichází jako „žolík“ v závěru zápasu a umí střetnutí rozhodnout také díky svým kvalitám, které jsou odlišné od útočníků hrajících v základní sestavě.[224] Sám fotbalista ale označení super-sub odmítl.[225]

Biografie

Edin Džeko se narodil 17. března 1986 v Sarajevu v Bosně a Hercegovině do bosňácké rodiny.[11] Má otce Midhata, matku Belmu a sestru Merimu. Tvrdí, že jej rodina během jeho fotbalové kariéry vždy podporovala, zejména otec, který jej v mládí brával na tréninky Željezničaru. Otec v Bosně a Hercegovině hrával rovněž profesionálně. Džeko mluví plynně 5 jazyky: bosensky, česky, německy, anglicky a italsky.[226][227]

Jeho oblíbeným klubem bylo italské AC Milán, kde hrával jeho fotbalový vzor Andrij Ševčenko. Doma v Sarajevu měl na zdi jeho dres s číslem 7.[228]

V listopadu 2009 se stal Edin Džeko prvním bosenským vyslancem UNICEF. Navštívil několik škol v chudých oblastech Bosny a Hercegoviny a pomáhal dětem s traumatizujícími zkušenostmi z války nebo jinými obtížemi.[229]

V září 2018 dokončil studium v oboru sportovního managementu na fakultě Sportu a vzdělávání v Sarajevu.[230]

Edin Džeko je muslim.[231] Je bratrancem Emira Spahiće, bývalého kapitána reprezentace Bosny a Hercegoviny.[232]

V roce 2012 navázal vztah s modelkou a herečkou Amrou Silajdžić (* 1984), se kterou se 31. března 2014 oženil.[1] Ta do vztahu přivedla Sofii, svoji dceru z prvního manželství. Bosenskému páru se 2. února 2016 narodila dcera Una.[233] Syn Dani se dvojici narodil 9. září 2017.[234] Jejich třetí společný potomek, dcera Dalia, se narodila 12. září 2020.[235]

Remove ads

Kariérní statistiky

Klubové

Aktuální k 20220515a15. května 2022[236]

Další informace Klub, Sezóna ...
  1. [P 1]
    Zápasy v Poháru UEFA.
  2. [P 2]
    Zápasy v Poháru Intertoto.
  3. [P 3]
    Šest zápasů a čtyři góly v Lize mistrů UEFA, šest zápasů a jeden gól v Evropské lize UEFA.
  4. [P 4]
    Zápasy v Evropské lize UEFA.
  5. [P 5]
    Pět zápasů v Lize mistrů UEFA, tři zápasy a jeden gól v Evropské lize UEFA.
  6. [P 6]
    Zápasy v FA Community Shield.
  7. [P 7]
    Zápasy v Lize mistrů UEFA.
  8. [P 8]
    Dva zápasy v Lize mistrů UEFA, osm zápasů a osm gólů v Evropské lize UEFA.
  9. [P 9]
    Zápasy v Supercoppa italiana.


Reprezentační

Aktuální k 20220614a14. června 2022[237]

Další informace Národní tým, Rok ...
Remove ads

Úspěchy

Thumb
Edin Džeko během oslavné jízdy po vítězství Manchesteru City v FA Cupu v roce 2011

Klubové

VfL Wolfsburg
Manchester City
Inter Milán

Individuální

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads