Alessandro Florenzi
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Alessandro Florenzi (* 11. března 1991 Řím) je bývalý italský fotbalový obránce, který hrál za italský národní tým. Za svou kariéru vyhrál titul v italské lize (2021/22), když hrál za Milán.
Remove ads
Přestupy
Kariéra
Klubová
Řím a hostování
Byl odchovancem Říma, za který debutoval v roce 2011, ale sezónu 2011/12 strávil na hostování v Crotone. Po návratu odehrál v dresu Říma přes 200 ligových zápasů a v roce 2019, po odchodu Daniele De Rossiho, se stal novým kapitánem klubu.[3] V lednu 2020 zamířil na hostování do španělské Valencie a v září 2020 do francouzského PSG, se kterým v sezóně 2020/21 vyhrál domácí superpohár a domácí pohár.
Milán
Dne 21. srpna 2021 byl poslán opět na hostování. Novým klubem se mu stal Milán za který debutoval 23. srpna proti Sampdorii (1:0). První branku vstřelil 22. prosince 2021, když proměnil přímý kop do sítě Empoli (2:4). I když se v dubnu 2022 zranil, mohl tak po sezoně slavit s klubem titul v lize. Sezónu zakončil s 30 zápasy a 2 góly ve všech soutěžích.
Po sezoně jej Rossoneri vykoupilo a podepsal smlouvu do roku 2025. Jeho druhá sezóna v Miláně byla z velké části podmíněna vleklým zraněním šlachy v levém stehně, ke kterému došlo v zápase proti Sassuolu (0:0) 30. srpna, což ho na více než šest měsíců vyřadilo ze hry. Na hřiště se vrátil 13. března 2023 proti Salernitaně (1:1). Svou druhou sezónu zakončil pouze 6 zápasy, všechny v lize.
V následující sezóně 2023/24 odehrál celkem 40 utkání a zranění se mu vyhýbalo. Jenže na začátku sezóny 2024/25 se během letního odpočinku zranil a 2. srpna 2024 podstoupil artroskopickou operaci předního zkříženého vazu a opravy laterálního menisku pravého kolena. Svůj jediný zápas sezóny odehrál 24. května, když nastoupil jako střídající hráč v druhé polovině domácího zápasu proti Monze. Po čtyřech letech v klubu, v nichž odehrál celkem 77 zápasů a vstřelil tři góly se rozhodl nepodepsat žádnou smlouvu a tak dne 27. srpna 2025 oznámil svůj konec kariéry.
Reprezentační
Na reprezentační úrovni byl členem italského národního týmu do 21 let, který skončil na druhém místě na Mistrovství Evropy do 21 let 2013, a také reprezentoval Itálii na závěrečných turnajích Euro 2016 a Euro 2020.
V červnu 2021 byl manažerem Robertem Mancinim nominován na závěrečný turnaj Mistrovství Evropy 2020.[4] 11. července Itálie vyhrála turnaj po vyhraném penaltovém rozstřelu proti Anglií po remíze 1:1 v prodloužení na stadionu ve Wembley; během finále vystřídal Emersona Palmieriho druhé polovině prodloužení.[5]
Remove ads
Statistika
Klubová
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační branky
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz italské ligy (1x)
Milán: 2021/22
vítěz francouzského poháru (1x)
PSG: 2020/21
- vítěz francouzského superpoháru (1x)
PSG: 2020
vítěz italského superpoháru (1x)
Milán: 2024
Reprezentační
- 2× účast na ME (2016, 2020 – zlato)
- 1× účast na Finalissima (2022 - stříbro)
- 1× účast na ME U21 (2013)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2020) z podnětu Prezidenta Itálie [13]
Související články
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads