Erin Routliffeová
novozélandská tenistka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Erin Routliffeová (* 11. dubna 1995 Auckland) je novozélandská profesionální tenistka, deblová specialistka, která v letech 2009–2017 reprezentovala Kanadu. V létě 2024 byla osm týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stala jako 49. hráčka v pořadí. Do čela vystoupala jako vůbec první novozélandská jednička na žebříčcích ATP a WTA a historicky první jednička z Nového Zélandu od Tonyho Wildinga v roce 1913.[2][3][4]
Na grandslamu zvítězila v ženské čtyřhře US Open 2023 s Gabrielou Dabrowskou. Společně odešly poraženy z finále ženské čtyřhry Wimbledonu 2024. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála deset deblových turnajů včetně Turnaje mistryň 2024. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a patnáct trofejí ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 582. místě a ve čtyřhře v červenci 2024 na 1. místě.[1]
V novozélandském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 tádžickým základním blokem 2. skupiny asijsko-pacifické zóny proti Turkmenistánu, v němž vyhrála dvouhru a s Joannou Carswellovou také čtyřhru. Novozélanďanky zvítězily 3:0 na zápasy. Do září 2025 v soutěži nastoupila k dvaceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 14–7 ve čtyřhře.[6]
Nový Zéland reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Z pozice úřadující světové jedničky nastoupila do čtyřhry s Lulu Sunovou. V úvodním kole však podlehly pozdějším olympijským vítězkám Saře Erraniové a Jasmine Paoliniové z Itálie.
Remove ads
Soukromý život
Narodila se roku 1995 v novozélandském Aucklandu do rodiny mořeplavců Roberta Routliffa a Catherine MacLennanové,[7] během jejich plavby kolem světa.[8] Rodina se z Nového Zélandu do Kanady vrátila po čtyřech letech.[8] V Severní Americe se narodily její dvě sestry Tara a Tess, která se stala stříbrnou medailistkou v plavání na Letních paralampijských hrách 2016 v Riu de Janeiru.[9][10] Do Montréalu se Erin Routliffeová přestěhovala v září 2011, kde se připravovala v Národním tréninkovém centru tenisového svazu do sezóny 2013.
Remove ads
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2010, když na turnaji v kanadském Waterloo dotovaném 25 tisíci dolary zasáhla do čtyřhry. V úvodním kole však s Kanaďankou Evangeline Repicovou podlehly jihoafricko-americkému páru Tegan Edwardsová a Danielle Millsová.[5] V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na srpnovém Rogers Cupu 2012 v Montréalu, do níž obdržela divokou kartu. Na úvod porazila Megan Moultonovou-Levyovou, ale do hlavní soutěže ji nepustila Iveta Benešová z šesté světové desítky.[11]
V letech 2013–2017 hrála univerzitní tenis na Alabamské univerzitě v Tuscaloose, kde vystudovala obor public relations.[7] Debut v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu US Open 2015, do něhož získala s Američankou Mayou Jansenovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na osmé nasazené Američanky Raquel Atawovovou a Abigail Spearsovou. Jednalo se rovněž o její první zápas v hlavní soutěži na túře WTA. Mimo majory zasáhla do prvního turnaje na aucklandském ASB Classic 2018. S Novozélanďankou Paige Mary Houriganovou nezvládly první kolo proti Arantxe Rusové a Sílvii Solerové Espinosové.[11] Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Citi Open 2018 ve Washingtonu, D.C. Po boku Chilanky Alexy Guarachiové v závěrečném utkání prohrály s čínsko-chorvatskou dvojicí Chan Sin-jün a Darijou Jurakovou.[12] Trofej si pak odvezla z debla Palermo Ladies Open 2021. V páru s Belgičankou Kimberley Zimmermannovou ve finále antukového turnaje zdolaly Rusky Natelu Dzalamidzeovou a Kamillu Rachimovovou.[13] Obě pak odešly poraženy z boje o titul na zářijovém BGL Luxembourg Open 2021, kde nestačily na belgické duo Greet Minnenová a Alison Van Uytvancková.[14]
S Kanaďankou Gabrielou Dabrowskou navázala spolupráci na srpnovém Canadian Open 2023. Již na čtvrtém společně odehraném turnaji získaly trofej, když ovládly grandslamové US Open 2023. Do finále postoupily přes Wang Sin-jü a Sie Šu-wej, čímž ukončily 16zápasovou grandslamovou neporazitelnost Sieové. V boji o titul pak zdolaly šampionky z roku 2020, Němku Lauru Siegemundovou s Věrou Zvonarevovou, ve dvou setech. Na majorech tak první finálovou účast proměnila v titul, jenž znamenal čtvrtý kariérní triumf na túře WTA.[15]
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 2 (1–1)
Finále Turnaje mistryň
Čtyřhra: 1 (1–0)
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 22 (10–12)
Remove ads
Finále série WTA 125
Čtyřhra: 2 (0–2)
Remove ads
Tituly na okruhu ITF
Dvouhra (1 titul)
Čtyřhra (15 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads