Jeļena Ostapenková
lotyšská tenistka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jeļena Ostapenková (nepřechýleně Ostapenko, * 8. června 1997 Riga) je lotyšská profesionální tenistka. Na grandslamu zvítězila ve dvouhře French Open 2017 a s Ljudmylou Kičenokovou ve čtyřhře US Open 2024. Na juniorce vybojovala titul ve wimbledonské dvouhře 2014.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála devět singlových a jedenáct deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[3]
_(52144317609).jpg)
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v březnu 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2024 na 4. místě. V roce 2022 ji začal trénovat Stanislav Chmarský.[1] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF dosáhla maxima v září 2014, kdy figurovala na 2. příčce.
V lotyšském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2013 základním blokem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž k výhře 3:0 na zápasy pomohla dvěma singlovými vítězstvími. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k třiceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 22–13 ve dvouhře a 15–8 ve čtyřhře.[4]
Na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her 2020 v Tokiu byla s basketbalistou Agnisem Čavarsem vlajkonoškou lotyšské výpravy.[5]
Remove ads
Soukromý život
Otec ukrajinského původu Jevgenijs Ostapenko jako fotbalový brankář chytal za FC Metalurg Záporoží.[6][7] Matka Jeļena Jakovlevová ji trénovala od pěti let až do ledna 2017. Do 12 let se Jeļena Ostapenková intenzivně věnovala také tanci. Hovoří rusky, lotyšsky a anglicky. Poloviční bratr Maxim Ostapenko studoval umění v Los Angeles.[8]
Tenisová kariéra
V juniorské kategorii získala titul ve dvouhře Wimbledonu 2014, když v semifinále přehrála Markétu Vondroušovou a ve finále porazila osmou nasazenou Slovenku Kristínu Schmiedlovou po třísetovém průběhu.[1]
Debutem na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace moskevského Kremlin Cupu 2012, kde na divokou kartu vypadla v úvodní fázi s Olgou Pučkovovou. První ženský turnaj v hlavní soutěži okruhu WTA Tour odehrála na zářijovém Tashkent Open 2014, do kterého obdržela divokou kartu od pořadatelů. V úvodním kole zdolala Šachar Pe'erovou, aby poté nestačila na Rusku Xeniji Pervakovou.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni se premiérovým startem v hlavní soutěži stal Wimbledon 2015, do něhož získala divokou kartu, jakožto úřadující juniorská šampionka turnaje. V roli 147. hráčky žebříčku na úvod překvapivě vyřadila devátou nasazenou Španělku Carlu Suárezovou Navarrovou ve dvou setech. Jednalo se o její první výhru nad členkou elitní světové desítky.[1][9] V druhém kole však ve dvou setech podlehla francouzské tenistce Kristine Mladenovicové.
Podruhé hráčku z Top 10 zastavila ve třetím kole Qatar Total Open 2016, když na její raketě dohrála světová osmička Petra Kvitová. Následně prošla až do finále, kde ji necelý rok starou porážku oplatila Carla Suárezová Navarrová. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na dosavadní kariérní maximum, když poprvé figurovala v první padesátce, a to na 41. pozici.
2017: První grandslamová trofej na French Open a průnik do Top 15
Sezónu rozehrála na ASB Classic v roli sedmé nasazené, kde po výhrách nad Marinou Erakovicovou, Mirjanou Lučićovou Baroniovou a Madison Brengleovou prošla do semifinále, které byla ve třetí sadě proti Lauren Davisové nucena skrečovat pro příznaky onemocnění.
_(36143098646).jpg)
Úvodní major Australian Open pro ni znamenal premiérový postup do třetího kola singlové grandslamové soutěže po vyřazení 31. nasazené hráčky, Kazašky Julie Putincevové. Ve třetí fázi turnaje ztratila během rozhodující sady výhodu dvou prolomených podání a vedení 5–2 na gamy proti tehdejší páté tenistce žebříčku, Češce Karolíně Plíškové. Ani jedním ze svých servisů však nedokázala zápas ukončit a nakonec jej ztratila poměrem her 8–10.[10]
Únorový St. Petesburg Ladies Trophy přinesl rychlé vyřazení od šťastné poražené kvalifikantky Donny Vekićové. Přesto si z Petrohradu odvezla titul, když po boku Alicje Rosolské vyhrály deblovou soutěž.[11] Úvodní fázi nezvládla s Číňankou Wang Čchiang na Dubai Tennis Championships. Na navazujícím Mexican Open se probojovala dp čtvrtfinále, v němž podlehla pozdější ukrajinské šampionce Lesje Curenkové. Na obou březnových velkých turnajích dohrála již v rané fázi. Nejdříve byla vyřazena ve druhém zápase Indian Wells Masters od Dominiky Cibulkové, aby poté dohrála v úvodu Miami Open s americkou kvalifikantkou Brengleovou, která jí oplatila lednovou porážku.[12]
Ve finále dubnového Volvo Car Open v Charlestonu ji za 66 minut zdolala 19letá ruská tenistka Darja Kasatkinová po hladkém dvousetovém průběhu. Po dvou vzájemných výhrách tak utržila první porážku. Jednalo se o první finále dvou teenagerek na okruhu WTA Tour od říjnového Generali Ladies Linz 2009, kde se do závěrečného zápasu probojovaly Wickmayerová s Kvitovou. V následném vydání žebříčku postoupila na 50. místo, sedmnáct příček za osobní maximum.[13] Poté zavítala na halový Porsche Tennis Grand Prix, kde postoupila z kvalifikace. V prvním kole hlavní soutěže však nenašla recept na Coco Vandewegheovou. Přesto si připsala druhý kariérní titul z kategorie WTA Premier, když s Raquel Atawovou triumfovaly ve stuttgartské čtyřhře po finálovém vítězství nad párem Katarina Srebotniková a Abigail Spearsová. Obě spoluhráčky si kromě finanční odměny odvezly jízdní kolo. Další antuková událost, J&T Banka Prague Open, znamenala semifinálovou účast a porážku v této fázi od Češky Kristýny Plíškové.[12]
Šampionka na Roland-Garros
Na French Open 2017 přijížděla jako 47. hráčka žebříčku WTA a jen se čtyřmi vyhranými zápasy na turnajích „velké čtyřky“. Poté, co v prvním kole ztratila úvodní set s Američankou Louisou Chiricovou, zahájila na cestě do finále vítěznou sérii. Po obratu v prvním utkání dovolila jak olympijské vítězce Mónice Puigové tak i Lesje Curenkové uhrát pouze pět gamů, aby ji ve čtvrtém kole nezastavila ani čerstvá vítězka ze Štrasburku a dvacátá třetí nasazená Australanka Samantha Stosurová, s níž dokázala také otočit nepříznivý průběh. Po vyřazení dánské turnajové jedenáctky Caroline Wozniacké postoupila do prvního kariérního semifinále na grandslamu, čímž již potřetí překonala své maximum v rámci turnajů „velké čtyřky“. Stala se také první teenagerkou v této fázi Roland-Garros po deseti letech, když naposledy před ní se to podařilo Aně Ivanovićové roku 2007.[12][14][15]
V den svých 20. narozenin pak v semifinále vyřadila turnajovou třicítku Timeu Bacsinszkou ve třech setech a stala se první nenasazenou finalistkou Roland-Garros od roku 1983 a Mimi Jaušovecové, pátou celkově, stejně jako nejníže postavenou takovou hráčkou od zavedení žebříčku WTA v roce 1975.[16][17] Stala se rovněž prvním lotyšským tenistou v historii, který postoupil do finále dvouhry na grandslamu.[18][19]
V závěrečném duelu zdolala rumunskou světovou čtyřku Simonu Halepovou po třísetovém průběhu, když po ztrátě úvodní sady ve druhé i třetí sadě vždy doháněla nepříznivý vývoj po prohraném podání. Přesto oba sety otočila a na okruhu WTA Tour si připsala premiérovou trofej, znamenající i debutový grandslam. Stala se tak prvním lotyšským tenistou, jenž zvítězil v singlové soutěži Grand Slamu, nejmladší šampionkou Roland-Garros od roku 1997, první nenasazenou vítězkou od roku 1933 a vůbec nejníže postavenou takovou hráčkou od zavedení klasifikace WTA v roce 1975.[20][21][22][23]
Pohár Suzanne Lenglenové přijala od francouzské vítězky z roku 1967 Françoise Dürrové a své pocity vyjádřila slovy: „Pořád tomu nemohu uvěřit, že jsem vítězkou Roland-Garros. Jsem strašně šťastná, slovy to nejde popsat. Byl to pro mě úžasný turnaj. Už jako dítě jsem French Open sledovala, byl to pro mě nejoblíbenější turnaj. Dnes se mi splnil sen.“[20]
Při obhajobě trofeje na French Open 2018 ji v úvodním kole vyřadila šedesátá šestá žena žebříčku Kateryna Kozlovová z Ukrajiny. Soupeřka tak udržela 100% úspěšnost, když navýšila poměr vzájemných zápasů na 3–0. Ostapenková se stala teprve druhou obhájkyní trofeje na Roland Garros, jež nezvládla úvodní utkání. V předchozí historii všech ženských grandslamových turnajů se tato událost stala pětkrát. Lotyšská tenistka tak napodobila Steffi Grafovou (Wimbledon 1994), Jennifer Capriatiovou (Australian Open 2003), Anastasiji Myskinovou (French Open 2005) a Angelique Kerberovou (US Open 2017). Ostapenková po skončení turnaje opustila první světovou desítku.[24]
Remove ads
Trenérské vedení
Dlouhodobě se na její přípravě podílela matka Jelena Jakovljevová, bývalá profesionální tenistka, která vystudovala trenérství v magisterském oboru.[6]
Mezi roky 2016–2017 ji koučovala Španělka Anabel Medinaová Garriguesová,[25] poté David Taylor a v sezónách 2018–2019 Glenn Schaap. V říjnu 2019 se trenérkou stala francouzská wimbledonská šampionka Marion Bartoliová, která ji po sérii neúspěchů dovedla v prvním měsíci spolupráce do dvou finále včetně titulu v Lucemburku.[26] Po špatném vstupu do sezóny 2020, a v souvislosti s těhotenstvím Bartoliové, poprvé ukončily spolupráci během kovidového přerušení sezóny. Jako dočasný trenér ji začal připravovat Thomas Högstedt, který v minulosti vedl také Šarapovovou a Halepovou. Na pokračování spolupráce se však pro sezónu 2021 nedomluvili a Bartoliová se do týmu vrátila po narození dcery na únorovém Qatar Total Open 2021. V roce 2022 oznámila, že ji vede Ukrajinec Stanislav Chmarský.[27]
Finále na Grand Slamu
Ženská dvouhra: 1 (1–0)
Ženská čtyřhra: 4 (1–3)
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Remove ads
Finále na okruhu WTA Tour
Dvouhra: 18 (9–9)
Čtyřhra: 22 (11–11)
Remove ads
Finále na okruhu ITF
Dvouhra: 10 (7–3)
Čtyřhra: 9 (8–1)
Remove ads
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra juniorek: 1 (1–0)
Chronologie výsledků na Grand Slamu
Dvouhra
Ženská čtyřhra
Smíšená čtyřhra
Vysvětlivky
- Ostapenková s Vegou Hernándezem odstoupili před čtvrtfinále Australian Open 2023. Neodehrané utkání tak nebylo započítáno jako prohraný zápas.
Remove ads
Ocenění
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads