Formule 1 v roce 1969
Sezóna F1 From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sezóna Formule 1 1969 byla 20. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 11. mistrovských a 4 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 1. březnem a 19. říjnem.
Britský jezdec Jackie Stewart, závodící za tým Matra-Ford Cosworth vyhrál více než polovinu závodů a získal svůj první šampionát mezi jezdci.[1] Tovární tým Matra v této sezóně nezávodil, ale soukromý tým Matra International vedený Kenem Tyrrellem pomohl Matře vyhrát Pohár konstruktérů.[2] Oba tituly byly prvními tituly, které vyhrál francouzský konstruktér, a stále zůstávají jedinými tituly, které vyhrál vůz vyrobený ve Francii[pozn. 1] a také vůz přihlášený soukromým týmem.
Remove ads
Týmy a jezdci
- Růžově jsou označeni účastníci Formule 2 při Grand Prix Německa.
Změny před sezónou
- Matra v této sezóně nepůsobila jako tovární tým, místo toho se soustředila na spolupráci s Kenem Tyrrellem. Tým Tyrrell (vstoupil pod Matra International) si ponechal Jackieho Stewarta, ale nahradil Johnnyho Servoz-Gavina továrním jezdcem Jeanem-Pierrem Beltoisem.
- Brabham přešel z motorů Repco na motory Ford-Cosworth DFV, když australská společnost stáhla svou podporu.
- Lotus místo Jackieho Olivera podepsal rakouského jezdce Jochena Rindta. Brit našel působení v BRM. Tam John Surtees doplnil nové jezdecké duo. Surtees předtím jezdil pro Hondu, ale výrobce se ze sportu stáhl.
- Jacky Ickx se přestěhoval do Brabhamu, aby obsadil Rindtovo místo a jeho starý tým, Ferrari, zredukoval své působení na jeden vůz pro Chrise Amona.
- Tato sezóna byla debutovou sezónou legendárního majitele týmu Franka Williamse, který koupil Brabham BT26A a propagoval svého pilota z Formule 2 Pierse Couraga.
Změny během sezóny
- Chris Amon odešel ve druhé polovině sezóny z Ferrari. Italský tým podepsal mexického jezdce Pedra Rodrígueze z BRM.
Remove ads
Kalendář
Změny v kalendáři
- Grand Prix Jihoafrické republiky zůstala zahajovacím závodem sezóny, ale byla přesunuta zpět z ledna na březen.
- Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mont-Tremblant do Mosport Parku.
- Grand Prix Francie byla přesunuta z Rouen-Les-Essarts na Circuit de Charade kvůli obavám o bezpečnost, které byly zjevné při smrtelné nehodě Jo Schlessera při Grand Prix Francie 1968.
- Poté, co se Grand Prix Mexika 1968 konala v listopadu, aby se předešlo střetu s letními olympijskými hrami 1968 v Mexico City, se Grand Prix Mexika konala zpět ve svém obvyklém termínu v říjnu.
Zrušené závody
- Grand Prix Belgie se měla původně konat 8. června, ale Jackie Stewart, silný zastánce bezpečnosti ve Formuli 1, prohlédl okruh a požadoval několik změn. Majitelé okruhu jeho přání nesplnili a jezdci Grand Prix bojkotovali.[3][4]
Remove ads
Změny předpisů
O aerodynamice se mluvilo od minulé sezóny a většina týmů se rozhodla implementovat přední a zadní křídla, kromě spoilerů na přídi, které přišly o něco později. Lotus byl průkopníkem pohyblivých křídel, ovládaných čtvrtým pedálem u jezdcových nohou, a jeho soupeři využili zimní přestávky k implementaci vlastního systému. McLaren například dal svým jezdcům páku vedle levé ruky, aby zploštili zadní křídlo, čímž se zvýšila rychlost na rovince, a připojil brzdový pedál ke křídlu, aby se křídlo automaticky vrátilo do původní polohy a vznikl přítlak v zatáčkách. Tyrrell Matra přišel s elektricky ovládaným zadním křídlem, které automaticky zploštělo zadní křídlo při zařazení pátého rychlostního stupně.[5]
Na začátku sezóny byla křídla umístěna co nejvýše, aby generovala co největší přítlak, a zajištěna na zavěšení vozu, aby tlačila pneumatiky do země. Když však Grand Prix Španělska 1969 zaznamenala několik dramatických havárií, FIA (tehdy známá jako Commission Sportive Internationale nebo CSI) zakázala jakékoli použití křídel. Stále byly povoleny pouze křídla na nose. O tom bylo náhle rozhodnuto po prvním tréninku na Grand Prix Monaka.[6]
Od následujícího závodu byla křídla opět povolena, ale pouze v případě, že neměla žádné pohyblivé části a byla pevně připevněny k odpruženým částem karoserie (tedy ne k zavěšení) a spadala do určité maximální výšky a šířky. Tato pravidla byla zavedena pro Grand Prix Nizozemska a přísně vynucována od Francie.[6][7][8]
Výsledky a pořadí
Grand Prix
Bodový systém
Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Vozy Formule 2 neměly nárok na body do šampionátu. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-6 a čtyři nejlepší výsledky z kol 7-11.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Pořadí jedzců
Vozy Formule 2 obsadily při Grand Prix Německa pozice mezi pátým a desátým místem, ale jezdci, kteří tyto vozy řídili, nezískali žádné body do šampionátu. Body za páté a šesté získali jedenáctý a dvanáctý v závodě Siffert a Beltoise.
Pořadí konstruktérů
- Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.
Remove ads
Nemistrovské závody
Další závody Formule 1 pořádané v roce 1969, které se nepočítávaly do mistrovství světa. Grand Prix Madridu a Gold Cup se konaly souběžně s vozy Formule 5000.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads