Giovanni Mpetshi Perricard
francouzský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Giovanni Mpetshi Perricard (* 8. července 2003 Lyon) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
_01_(cropped).jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2025 na 29. místě a ve čtyřhře v lednu 2025 na 266. místě. Trénuje ho Emmanuel Planque.[1]
Na juniorském grandslamu vyhrál čtyřhru French Open 2021 s krajanem Arthurem Filsem,[3] jemuž na stejném majoru podlehl v semifinále dvouhry. Po skončení dosáhl maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu v červenci 2021 patřilo 4. místo.[4]
Remove ads
Soukromý život
Pochází z rodiny bývalého fotbalisty Ghislaina Mpetshiho, narozeného v Kinshase, a Sylvie Perricardové. Otec hrál za FC Bourg-Péronnas (2002–2003). S tenisem začal ve čtyřech letech v klubu l'AS Caluire u Lyonu. Poté, co zkoušel basketbal a plavání, rozhodl se v osmi letech definitivně pro tenis.[zdroj?!]
Tenisová kariéra
Na grandslamu debutoval jako devatenáctiletý v singlu French Open 2023 poté, co mu organizátoři udělili divokou kartu. Již v letech 2020 a 2021 nepostoupil na Roland Garros z kvalifikace. Na úvod ročníku 2023 podlehl grandslamovému spoludebutantovi Genaru Albertu Olivierimu z třetí stovky žebříčku. Proti Argentinci ztratil vedení 2–1 na sety.[5] Mimo grandslam si první dvouhru na okruhu ATP Tour zahrál v červnu 2023 po skončení French Open. Po zvládnuté kvalifikaci však na úvod travnatého Libéma Open v 's-Hertogenboschi podlehl Australanu Jordanu Thompsonovi z počátku druhé stovky klasifikace.[6] Na túře ATP pak nestartoval až do říjnového European Open 2023 v Antverpách. Z pozice kvalifikanta prošel poprvé do čtvrtfinále přes Roberta Carballése Baenu a Davida Goffina.[7] V něm jej zastavil pozdější vítěz Alexandr Bublik z Kazachstánu.[8] Bodový zisk jej po skončení 23. října 2023 poprvé posunul do Top 200,[9] kdy mu patřila 194. příčka žebříčku.
_03.jpg)
Do premiérového finále okruhu ATP Tour postoupil na květnovém Lyon Open 2024. Z pozice 117. hráče klasifikace musel získat divokou kartu od pořadatelů. V soutěži postupně vyřadil světovou padesátku Lorenza Sonega, před druhým kolem odstoupil jeho soupeř Nišioka, dále vyřadil kvalifikanta Huga Gastona a v semifinále světovou devatenáctku Alexandra Bublika, znamenající první kariérní výhru nad členem z elitní světové třicítky.[4][10] Ve finále přidal druhé takové vítězství, když zdolal dvacátého devátého muže klasifikace Tomáse Martína Etcheverryho z Argentiny po třísetové bitvě. Během závěrečného tiebreaku přitom odvrátil mečbol. Stal se tak nejníže postaveným šampionem Lyon Open a v probíhající sezóně třetím vítězem dvouhry figurujícím mimo elitní stovku, po Darderim v Córdobě a Berrettinim v Marrákeši. Bodový zisk jej katapultoval do první světové stovky a 27. května 2024 se posunul o padesát jedna míst na 66. příčku.[11][12]
Na úvod travnatého cinch Championships 2024 v londýnském Queen's Clubu porazil čtrnáctého hráče žebříčku Bena Sheltona, než jej před kulisou osmi tisíců diváků centrkurtu vyřadil 162. muž pořadí Billy Harris.[13] V následné klasifikaci, v závěru června 2024, debutoval mezi elitní světovou šedesátkou. První zápasy na grandslamu vyhrál ve Wimbledonu 2024. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. Přestože v ní startoval jako nejvýše nasazený, podlehl v jejím závěru krajanu Maximu Janvierovi. Místo ve wimbledonské dvouhře získal po odstoupení zraněného Davidoviche Fokiny.[14] V úvodním duelu přehrál za 3:21 hodiny světovou jednadvacítku Sebastiana Kordu. V pětisetovém zápase nastřílel 51 es a odvrátil všech jedenáct brejkbolů.[15][4] Nezastavili ho ani Japonec Jošihito Nišioka s Finem Emilem Ruusuvuorim.[16] Během prvních tří utkání zahrál 105 es.[17] Ve Wimbledonu se stal prvním šťastným poraženým osmifinalistou od Dicka Normana v roce 1995.[18] Ve čtvrtém kole mu však v den 21. narozenin stopku vystavil Ital Lorenzo Musetti, přestože ovládl úvodní sadu.[17] V následné klasifikaci ATP poprvé figuroval mezi Top 50, když mu 15.července 2024 patřila 44. pozice.[18] Do série Masters premiérově zasáhl na Cincinnati Open 2024, kde mu časnou porážku přivodil Číňan Čang Č’-čen.[19][20]
Druhou kariérní trofej, a první v úrovni ATP 500, vybojoval na říjnovém Swiss Indoors 2024 v Basileji. Do Švýcarska přicestoval se šňůrou čtyř porážek, z čínských turnajů Chengdu Open, China Open a Shanghai Masters, a antverpského European Open. Basilejskou soutěží prošel bez ztraceného podání. O jediný set přišel ve čtvrtfinále s Denisem Shapovalovem, který ovládl úvodní tiebreak. Sám v každém z pěti zápasů zkrácenou hru vyhrál. Do finále postoupil přes dánskou světovou čtrnáctku Holgera Runeho. V souboji o titul pak zdolal dvacátého třetího muže klasifikace Bena Sheltona. Američana porazil i podruhé, když jej vyřadil i v úvodu londýnského cinch Championships 2024. Na Swiss Indoors se stal jako 50. hráč žebříčku nejníže postaveným šampionem, když překonal nejnižší postavení 44. muže pořadí Jiřího Hřebce z roku 1975. V Basileji rovněž představoval prvního nenasazeného vítěze od Jiřího Nováka z ročníku 2004. Z členů elitní světové padesátky učinil v sezóně 2024 největší pokrok, když mu po skončení – 28. října 2024 – poprvé patřila 31. příčka a do ročníku vstoupil až na 205. místě.[21][22][23]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 2 (2–0)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (5 titulů)
Čtyřhra (3 tituly)
Remove ads
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads