Billy Harris (tenista)
britský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Billy Harris (* 25.ledna 1995 Nottingham) je britský profesionální tenista. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[3]
_(52190160832).jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2024 na 101. místě a ve čtyřhře v únoru téhož roku na 265. místě. Trénuje ho otec Geoff Harris.[4][2]
V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2024 ve skupině finálového turnaje proti Finsku, v níž vyhrál dvouhru nad Ottem Virtanenem. Přispěl tak k vítězství Britů 2–1 na zápasy. Do roku 2025 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[5]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1995 v Nottinghamu do rodiny Geoffa a Abigail Harrisových. Oba mladší bratři jsou také sportovně založeni. Joe Harris byl britskou oštěpařskou jedničkou, s osobním maximem 79,53 m,[6] a Tom Harris členem anglické golfové reprezentace do 21 let.[1]
S tenisem začal v Castle Town Tennis Clubu na ostrově Man. Jako dorostenec se na dva roky přestěhoval do Bisham Abbey v hrabství Berkshire, kde rozvíjel tenisovou kariéru, než se vrátil na Man dokončit středoškolské vzdělání. Za nejsilnější úder uvedl bekhend a jako preferovaný povrch trávu.[1]
Remove ads
Tenisová kariéra
První challenger vyhrál během července 2022 ve čtyřhře winnipežského Challenger National Bank s Kanaďanem Kelseym Stevensonem. Ve finále zdolali nejvýše nasazený pár Max Schnur a John-Patrick Smith díky zisku závěrečného supertiebreaku.[7] V březnu 2023 si v této úrovni tenisu poprvé zahrál finále dvouhry, když zavítal na úvodní ročník Challengeru Club Els Gorchs do katalánského Les Franqueses del Vallès. Jako kvalifikant ze čtvrté stovky klasifikace v semifinále vyřadil nejvýše nasazenou světovou devětadevadesátku Maxe Purcella, čímž ukončil jeho 18zápasovou neporazitelnost. V souboji o titul však podlehl francouzské turnajové dvojce Hugu Grenierovi. V duelu rozhodl až tiebreak rozhodující sady.[8][9]
.jpg)
Na okruhu ATP Tour debutoval říjnovým Sofia Open 2023 po průchodu kvalifikací. V úvodu dvouhry porazil jako člen třetí světové stovky obhájce titulu Marca-Andreu Hüslera,[10] než jej zastavil dvacátý osmý muž žebříčku Jan-Lennard Struff.[11] Druhým turnajem na túře ATP se pro něj stal travnatý cinch Championships 2024 v londýnském Queen's Clubu díky divoké kartě od pořadatelů. První čtvrtfinále dosáhl výhrami nad třicátým druhým mužem pořadí Tomásem Martínem Etcheverrym[12], nejvýše postaveným poraženým soupeřem za předchozí kariéru,[13] a nad kvalifikantem Giovannim Mpetshim Perricardem. Jeho cestu soutěží zastavil Ital Lorenzo Musetti.[14] Bodový zisk jej po skončení, 24. června 2024, posunul na žebříčku premiérově do Top 150.[4] Navazující týden vylepšil turnajové maximum na Rothesay International Eastbourne 2024, kde si po výhře nad Flaviem Cobollim zahrál semifinále.[15] V něm byl nad jeho síly australský kvalifikant Max Purcell. Po skončení poprvé figuroval v Top 125 klasifikace.[16]
V hlavní soutěži grandslamu debutoval po zisku divoké karty do singlu Wimbledonu 2024, když v předchozích čtyřech kvalifikacích majorů neuspěl.[17] V úvodním kole však nenašel recept na Španěla Jaumeho Munara.[18][9] Na travnatém Hall of Fame Open 2024 v Newportu vyřadil Kanaďana Gabriela Dialla,[19] ale nestačil na Američana Mackenzieho McDonalda. Do hlavní soutěže série Masters premiérově zasáhl na podzimním Rolex Shanghai Masters 2024, když postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený. V úvodním klání soupeřů z počátku druhé stovky žebříčku, podlehl o pět míst výše postavenému Italu Mattiu Belluccimu.[20][9] Po odstoupení zraněného Drapera se stal mužskou jedničkou britského týmu na australském United Cupu 2025, smíšené soutěži reprezentačních družstev.[21]
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (5 titulů)
Čtyřhra (8 titulů)
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads