Gunnar Gren
švédský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Johan Gunnar Gren (31. říjen 1920, Göteborg – 10. listopad 1991, Göteborg, Švédsko) byl švédský fotbalový záložník a poté i trenér. Byl člen slavného útočného tria přezdívaného Gre-No-Li tvořeného jím, Nordahlem a Liedholmem v italském Miláně i v reprezentaci Švédska.[1]
V roce 1946 byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Švédska a[2] s reprezentací získal stříbrnou medaili na MS 1958.[3] Na tomto turnaji byl federací FIFA zpětně zařazen do all-stars týmu.[4] Získal též zlatou medaili na OH 1948.[5] Celkem za národní tým odehrál 57 utkání, v nichž vstřelil 32 gólů.[6]
Roku 1941 se stal s IFK Göteborg mistrem Švédska, v sezóně 1950/51 s AC Milán mistrem Itálie.[7] Roku 1947 se stal nejlepším střelcem švédské ligy.[8]
Remove ads
Fotbalová kariéra
Klubová
Svou kariéru začal v Gårda, klubu z Göteborgu. V roce 1941 jej koupil IFK Göteborg. Zde vyhrál v lize jeden titul (1941/42). V roce 1949 byl koupen italským Milánem, se kterým vyhrál titul (1950/51) a Latinský pohár (1951). Zde se mu přezdívalo Il Professore. U Rossoneri nastoupil celkem do 137 utkání a vstřelil 38 branek. Po čtyřech letech odešel do Fiorentiny, kde odehrál dvě sezony a poté kariéru v Itálii zakončil v sezoně 1955/56 v Janově. V 36 letech odešel domů do Švédska, kde ještě občas hrál jako hrající trenér do roku 1976.
Reprezentační
První utkání za národní tým odehrál 29. srpna 1940 proti Finsku (3:2). Na OH 1948 hrál po boku s Liedholmem, se kterým tento turnaj vyhrál. Také se zúčastnil MS 1958, kde získal stříbrnou medaili za prohru ve finále s Brazílií.
Poslední utkání odehrál ve věku 37 let a 360 dní 24. června 1958 proti Dánsku (4:4).
.jpg)
Remove ads
Trenérská kariéra
Trenérskou kariéru začal jako hrající trenér v roce 1953, kdy mu Milan svěřil roli hráče-trenéra během zápasů o Latinský pohár. Tým vedl pouze dva zápasy (ve kterých se také rozhodl nastoupit na hřiště), a dokázal dovést Rossoneri do finále. Po této zkušenosti se k trénování vrátil až v roce 1956, kdy odešel z Itálie. Po návratu do Švédska byl najat klubem Örgryte jako hráč-trenér. Tým vedl tři sezóny a podařilo se mu přivést klub zpět do 1. ligy. Později se stal na krátko i trenérem Göteborgu.
V roce 1961 se připojil se k Juventusu. V lednu byl povolán, aby podpořil trenéra Parolu jako technického ředitele[9]. V této roli vyhrál v sezoně 1960/61 titul. Funkci zpočátku zastával i pro následující sezónu, tentokrát po boku nového trenéra Korosteleva, nicméně v září, po pouhých dvou dnech sezony 1961/62, byl nucen náhle opustit tým z osobních důvodů a vrátit se do Švédska[10].
Po návratu do vlasti od té doby trénoval pouze místní týmy. V roce 1963 byl najat klubem GAIS jako hráč-trenér, s klubem dosáhl postupu do 1. ligy. V roce 1965 vedl tým ze 4. ligy Värnamo a opět jako hráč-trenér. Poslední angažmá měl v roce 1976, když vedl Oddevold.
Zemřel v roce 1991 ve věku 71 let na mrtvici. Byl pohřben v Göteborgu.
Remove ads
Statistiky
Klubové
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
3.png){kind=small}
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Úspěchy
Hráčské
Klubové
Národní
- vítěz švédské ligy (1x)
Göteborg: 1941/42
vítěz italské ligy (1x)
Milán: 1950/51
Kontinentální
vítěz latinského poháru (1x)
Milán: 1951
Reprezentační
- 1× na MS (MS 1958 – stříbro)
- 1× na OH (1948 – zlato)
Individuální
- 1× švédský fotbalista roku (1946)[21]
Trenérské
- vítěz italské ligy (1x)
Juventus: 1960/61
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads