Gunnar Nordahl
švédský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Gunnar Nordahl (19. říjen 1921, Hörnefors, Švédsko – 15. září 1995, Alghero, Itálie) byl švédský fotbalový útočník a později i trenér.
Je považován za jednoho z nejlepších hrotových útočníků v historii fotbalu a zaujímá 46. pozici ve speciálním žebříčku nejlepších fotbalistů 20. století vydané IFFHS[1]. S 225 góly je také nejlepším zahraničním střelcem a celkově třetí v Italské lize a 221 góly je nejlepším střelcem v historii Milána.
Držel 66 let rekord v počtu gólů (35) v sezóně Italské lize (překonán 36 góly Higuaína v sezoně 2015/16)[2]. Také se stal pětkrát nejlepším střelcem Italské lize, což je rekord a také čtyřikrát ve Švédské lize. Spolu s Platinim je držitelem rekordu, kdy se stal nejlepším střelcem v Italské lize třikrát za sebou.
Remove ads
Fotbalová kariéra
Klubová
Ve Švédsku
Vyrůstal ve skromných podmínkách a spolu se svými bratry Bertilem a Knutem nastupoval za místní klub. Netrvalo dlouho a bylo jasné, že se z něj stane špičkový fotbalista. Za slávou se odstěhoval do průmyslového města Degerfors, kde odehrál za tři roky v nejvyšší lize 77 zápasů a vstřelil 58 branek. Pak jej koupil Norrköping, se kterým vyhrál čtyři tituly (1944/45, 1945/46, 1946/47, 1947/48) a zaznamenal 92 branek v 93 zápasech. V lednu 1949 se rozhodl že podepíše profesionální smlouvu s italským Milanem. Švédská fotbalová asociace se jej rozhodla vyloučit ze svých řad kvůli neloajálnímu chování, protože ve Švédsku platily tvrdé zákony, v jejichž rámci hráči museli hrát na čistě amatérské úrovni. Proto byl naoko zaměstnán jako hasič a navíc bral peníze od klubu. Jednalo se o velmi tvrdé a pochybné rozhodnutí, které znamenalo velkou ztrátu švédské reprezentaci. Stačí si uvědomit, že do té doby nastřílel 43 branek ve 33 zápasech.
V Itálii
První utkání za Rossoneri odehrál 27. ledna 1949 proti Pro Patrie (3:2) a hned vstřelil branku. Do konce sezony je vstřelil ještě 15 a obsadil s týmem 3. místo v lize. V následující sezoně vstřelil rekordních 35 branek z 37 zápasů a vyhrál tabulku střelců. Díky triu Gre-No-Li obsadil klub 2. místo. Titulu v lize se dočkal v sezoně 1950/51, ve které vstřelil 34 branek a opět se stal králem střelců. Další titul dosáhl v sezoně 1954/55 a další koruny střelců vyhrál ještě třikrát (1952/53, 1953/54, 1954/55). V barvách Rossoneri odehrál celkem 268 utkání a celkem vstřelil 221 branek, což nejvíce v historii klubu a nejhorší umístění v lize bylo 3. místo ve třech sezonách.
Po 8 sezonách u Rossoneri odešel v roce 1956 do Říma kde odehrál dvě sezony, kde vstřelil 15 branek. V druhé sezoně hrál jen ve čtyřech utkání a od 12. kola se stal jejím trenérem.
Reprezentační
Za Švédskou reprezentaci odehrál první zápas ve 20 letech 28. června 1943 proti Dánsku (3:0), kde vstřelil i branku. Zahrál si na OH 1948, kde vstřelil sedm branek ze čtyř utkání a byl hlavním dílkem ke zlatým medailím. Celkem odehrál 33 utkání a vstřelil 43 branek.
Remove ads
Po kariéře
Již od roku 1957 se stal trenérem a byl jím do roku 1980 když vedl celkem osm klubů, jenže žádný velký úspěch nezaznamenal. V roce 1995 zemřel na infarkt v Algheru na Sardinii.
Statistiky
Klubové
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Úspěchy
Klubové
Národní
- vítěz švédské ligy (4x)
Norrköping: 1944/45, 1945/46, 1946/47, 1947/48
vítěz italské ligy (2x)
- vítěz švédského poháru (1x)
Norrköping: 1945
Kontinentální
vítěz latinského poháru (2x)
Milán: 1951, 1956
Reprezentační
- 1× na OH (1948 – zlato)
Individuální
- 1× švédský fotbalista roku (1947)[8]
- 4× nejlepší střelec švédské ligy (1942/43 (16 branek), 1944/45 (27), 1945/46 (25), 1947/48 (18)
- 5x nejlepší střelec italské ligy (1949/50 (35 branek), 1950/51 (34), 1952/53 (26), 1953/54 (23), 1954/55 (27)
- 1× nejlepší střelec na OH (1948 (7 branek)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads