H-IIB
bývalá japonská nosná raketa (2009–2020) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
H-IIB byla středně silná dvoustupňová raketa vyvinutá a provozovaná Japonskou kosmickou agenturou JAXA a společností Mitsubishi Heavy Industries. Byla celkem devětkrát úspěšně použita k vynesení nákladní kosmické lodi H-II Transfer Vehicle (označované také HTV nebo Kōnotori) k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Startovala z vesmírného střediska Tanegašima v jižním Japonsku, letová premiéra se uskutečnila 10. září 2009, derniéra pak 20. května 2020. Její provoz byl ukončen současně s koncem programu HTV, nástupcem na zásobovacích misích k ISS bude raketa H3, která bude vynášet modernizovanou a levnější zásobovací loď HTV-X a jejíž první start je plánován na únor 2022[1].
Remove ads
Vývoj
Systém byl navržen tak, aby převzal metody a komponenty, které již byly ověřeny lety na starším typu rakety H-IIA, a aby tedy výroba nové nosné rakety byla nákladově efektivnější, s menším rizikem a v kratším čase. JAXA měla na starosti předběžný návrh, připravenost pozemního zařízení a vývoj nových technologií pro H-IIB, v nichž má soukromý sektor omezené kompetence, zatímco za výrobu byla zodpovědná společnost Mitsubishi Heavy Industries. Různé zážehové zkoušky probíhaly od března 2008 do července 2009[2][3][4]. Do roku 2009 stál vývojový program H-IIB přibližně 27 miliard jenů[5].
Remove ads
Popis rakety
Nosná raketa H-IIB byla dvoustupňová.
První stupeň byl poháněn dvěma motory LE-7A (namísto jednoho u H-IIA) a používal jako pohonné látky kapalný kyslík a kapalný vodík. Měl čtyři přídavné urychlovací rakety na tuhé pohonné látky (SRB-A3) poháněné polybutadienem (namísto dvou u H-IIA). Měly 15 metrů na výšku a 2,5 metru v průměru. Tělo prvního stupně mělo průměr 5,2 metru (oproti 4 metrům u H-IIA). Také celková délka prvního stupně – 38 metrů –byla oproti H-IIA prodloužena o 1 metr. V důsledku toho se do prvního stupně H-IIB vešlo o 70 % více pohonné hmoty než do prvního stupně H-IIA[6].
Druhý stupeň měl 11 metrů na délku a v průměru 4 metry. Byl poháněn jedním motorem LE-5B, který byl rovněž spaloval vodíkem a kyslíke[6].
Vrcholek sestavy tvořil kryt nákladu o délce 15 metrů a průměru 5,1 metru[6].
Po startu pracovaly dva hlavní motory prvního stupně 352 sekund, z toho zhruba třetinu – 114 sekund – s podporou přídavných motorů. Motor druhého stupně pak hořel 499 sekund[6].
H-IIB byla schopna vynést na geostacionární přenosovou oběžnou dráhu (GTO) užitečné zatížení až 8000 kg[6], oproti užitečnému zatížení 4000–6000 kg u svého předchůdce H-IIA. Výkon na nízkou oběžnou dráhu Země (LEO) byl dostatečný pro přenosovou loď H-II Transfer Vehicle (HTV) o hmotnosti 16 500 kg[7] . .
Celková výška H-IIB dosahovala 56,6 metru v hmotnost 531 000 kg. Svou nosností tak byla srovnatelná například s ruskou raketou Proton-M.
Remove ads
Seznam startů
Všech devět nosičů H-IIB bylo vypuštěno z japonského kosmodromu Tanegašima.
Nástupcem H-IIB, který převezme úkol vynášet do vesmíru nákladní kosmické lodi HTV (v modernizované a levnější verzi HTV-X) na zásobovacích misích k ISS, bude vyvíjená raketa H3. Její první start je plánován na rok 2022.[8]
Starty
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads