Hermann von Loebl

Hermann svobodný pán von Loebl (29. prosince 1835 Drohobyč – 12. března 1907 Lvov) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr pro haličské záležitosti v první vládě Paula Gautsche a moravský místodržící.

Hermann von Loebl
Ministr pro haličské záležitosti
Ve funkci: 16. prosince 1897 – 5. března 1898
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Paul Gautsch
Předchůdce	Edward Rittner
Nástupce	Adam Jędrzejowicz
Doživotní člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci: 17. března 1898 – 12. března 1907
Panovník	František Josef I.
Tajný rada
Ve funkci: 1889 – 12. března 1907
Panovník	František Josef I.
11. moravský místodržitel
Ve funkci: 1888 – 1893
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Bedřich Ervín z Schönbornu
Nástupce	Alois von Spens-Booden
Narození	18. prosince 1835 nebo 29. prosince 1835 Drohobyč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	11. března 1907 (ve věku 71 let) nebo 12. března 1907 (ve věku 71 let) Lvov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Lyčakivský hřbitov
Titul	1905 baron
Choť	Bedřiška Leśniewiczová
Alma mater	Lvovská univerzita
Profese	státní úředník a politik
Ocenění	Řád železné koruny
Commons	Hermann Loebl
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Byl synem Antona Loebla, státního úředníka v Haliči. Vystudoval právo na Lvovské univerzitě a od roku 1857 pracoval ve státních službách. Svou kariéru začal jako konceptní praktikant u haličského místodržitelství ve Lvově, v Haliči poté působil u několika okresních úřadů, v roce 1871 se stal okresním hejtmanem v Czortkowě ve východní Haliči. V roce 1873 ho Agenor Gołuchowski povolal zpět do Lvova na haličské místodržitelství, kde byl referentem zemské školní rady a šéfem prezidiální kanceláře. V letech 1883–1888 byl viceprezidentem haličského místodržitelství. V letech 1888–1893 zastával post místodržitele na Moravě.^[1]

Po odchodu z Brna žil několik let v soukromí, ale od roku 1896 byl členem říšského soudu ve Vídni. Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem pro haličské záležitosti. Funkci zastával v období 16. prosince 1897 – 5. března 1898.^[2] Po pádu Gautschovy vlády odešel do soukromí a v roce 1898 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.^[1]

V roce 1887 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1893 získal titul barona. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny a Leopoldova řádu. Ve svém rodišti v Drohobyči byl jmenován čestným občanem, během svého působení na Moravě získal čestné občanství v Uherském Hradišti.