Paul Gautsch

rakouský politik From Wikipedia, the free encyclopedia

Paul Gautsch
Remove ads

Paul Gautsch svobodný pán von Frankenthurn (26. února 1851 Döbling[1] – 20. dubna 1918 Vídeň[2]) byl rakousko-uherský politik, právník a pedagog. Jako absolvent Vídeňské univerzity vstoupil v roce 1874 do státních služeb a v různých sférách se angažoval ve veřejném životě. Ve dvou funkčních obdobích zastával celkem deset let úřad rakouského ministra školství (1885–1893, 1895–1897) a inicioval řadu reforem.[3] V roce 1890 získal šlechtický titul barona. Měl celoživotně podporu ze strany císaře Františka Josefa a díky tomu byl v krizových politických situacích celkem třikrát jmenován provizorním ministerským předsedou (1897–1898, 1905–1906, 1911).[4]

Stručná fakta Dr. iur., Předseda vlády Předlitavska ...
Remove ads

Životopis

Thumb
Paul Gautsch von Frankenthurn jako ministr školství

Pocházel z rodiny s kořeny na Děčínsku[5] povýšené v roce 1821 do šlechtického stavu. Narodil se jako mladší syn c. k. policejního komisaře Karla Gautsche (1817–1892). Studoval na elitním Theresianu, kde maturoval v roce 1869, poté získal titul doktora práv univerzitě ve Vídni. V roce 1874 vstoupil do státních služeb jako konceptní praktikant na finanční prokuratuře ve Vídni, odkud přešel na ministerstvo školství, kde absolvoval rychlý kariérní postup. V roce 1883 byl s titulem dvorního rady jmenován ředitelem Tereziánské akademie[6], k níž byla v roce 1884 přičleněna i Orientální akademie spadající pod ministerstvo zahraničí.[7] V letech 1885–93 zastával funkci ministra kultu a vyučování v Taaffeho vládě.[8] Zasazoval se o školskou reformu (zřizování reálných škol, státní subvence obcím na budování škol, sociální zajištění učitelů atd). V době jeho ministerství došlo k definitivnímu rozdělení pražské univerzity. Funkci ministra školství opustil v listopadu 1893 s celým Taaffeho kabinetem. Znovu byl na post ministra kultu a vyučování jmenován v Badeniho kabinetu v roce 1895. Po vydání kontroverzních Badeniho jazykových nařízení premiér Badeni odstoupil a Gautsch byl v listopadu 1897 povolán do čela úřednické vlády. Byl konfrontován s ostrými česko-německými spory a v Praze byl nucen vyhlásit výjimečný stav. V únoru 1898 vydal modifikovanou verzi užívání češtiny a němčiny v úředním styku (Gautschova jazyková nařízení), která však neuspokojila ani Čechy, ani Němce a v březnu 1898 na funkci premiéra rezignoval.[9]

Thumb
Baron Paul Gautsch ve funkci předsedy vlády

V letech 1899–1904 zastával funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (Oberster Rechnungsfhof)[10] a k datu 1. ledna 1905 byl podruhé povolán do funkce předsedy vlády. Jako náročný úkol přijal zavedení všeobecného volebního práva. Potřeba volební reformy vyvstala v důsledku ohlasů na revoluci v Rusku (1905) a tlaku rakouské sociální demokracie. Fakticky byla volební reforma uvedena v život až v roce 1907 Beckovou vládou. Gautsch v průběhu jednání rezignoval na post premiéra na začátku května 1906 a znovu převzal funkci prezidenta Nejvyššího účetního dvora (1906–1911).[11] Potřetí byl do funkce předsedy vlády povolán v červnu 1911 po nepokojích ve Vídni a pádu kabinetu Richarda Bienertha, ve funkci setrval jen do listopadu téhož roku.[12][13]

V posledních letech monarchie zůstal aktivní ve veřejném životě především jako kurátor Tereziánské akademie, tento post zastával do roku 1918, kromě toho zastával čestné funkce v několika dalších institucích. Majetkem Tereziánské akademie byl mimo jiné zámek v Novém Jičíně, kde Gautsch často pobýval během honů.[14] Roku 1895 byl jmenován čestným občanem Šenova u Nového Jičína.[15]

Zemřel 20. dubna 1918 ve věku 67 let, pochován byl v rodové hrobce na hřbitově v Bad Vöslau.[16]

Remove ads

Tituly a ocenění

Od narození užíval prostý šlechtický titul s predikátem von Frankenthurn, který rodina získala v roce 1821.[17] Ve funkci ministra školství obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] V roce 1890 byl povýšen do stavu svobodných pánů (povýšení proběhlo osobním dopisem císaře Františka Josefa 28. prosince 1889, formality spojené s vydáním příslušného diplomu a polepšení erb byly dokončeny 20. března 1890).[19] Díky svému dlouholetému působení ve vysokých funkcích získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Jako vedoucí představitel prestižních vzdělávacích institucí obdržel čestný doktorát na třech univerzitách (Krakov, Lvov, Innsbruck).[20] V roce 1895 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[21]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Remove ads

Rodina

Oženil se 12. září 1876 s Helenou Schlumbergerovou von Goldeck (1854–1909), dcerou vídeňského velkoobchodníka Roberta Schlumbergera.[22] Z manželství se narodily tři děti.[23]

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads