Ivan Ljavinec

Ivan Ljavinec (18. dubna 1923 Volovec – 9. prosince 2012 Žernůvka^[2]) byl čelný představitel české řeckokatolické církve a skryté církve. Od roku 1969 byl v Praze farářem obnovené řeckokatolické církve, s dnem osamostatnění České republiky se stal biskupským vikářem nově zřízeného řeckokatolického vikariátu. Po zřízení českého apoštolského exarchátu řeckokatolické církve 13. března 1996 se stal jeho prvním exarchou a titulárním biskupem akalissenským. Exarchát zahrnuje 25 farností a 35 kněží.

Jeho Přeosvícenost Vladyka Msgre. Ivan Ljavinec
Titulární biskup akalissenský 1. apoštolský exarcha v České republice
Církev	rusínská řeckokatolická
Diecéze	Apoštolský exarchát v České republice
Sídlo	Praha
Jmenování	13. března 1996
Nástupce	Ladislav Hučko
Heslo	„Můj Ježíši, milosrdenství[1]“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	28. července 1946 světitel bl. Pavel Peter Gojdič
Biskupské svěcení	30. března 1996 světitel Miroslav Štefan Marusyn 1. spolusvětitel Giovanni Coppa 2. spolusvětitel Irenej Bilyk
Osobní údaje
Země	Česko Česko
Datum narození	18. dubna 1923
Místo narození	Volovec Československo Československo
Datum úmrtí	9. prosince 2012 (ve věku 89 let)
Místo úmrtí	Žernůvka Česko Česko
Národnost	rusínská
Denominace	řeckokatolická církev
Vyznání	řeckokatolické
Povolání	katolický kněz, básník, kněz a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho nástupcem je od roku 2003 Ladislav Hučko, Ivan Ljavinec byl emeritním exarchou.

Životopis

Znak biskupa Ivana Ljavince

Narodil se ve Volovci na Podkarpatské Rusi. Jeho otec byl učitel, v rodině bylo 9 dětí. Ljavinec maturoval na ruském gymnáziu v Mukačevě. Teologii studoval v Užhorodě a ve Vídni, na kněze byl vysvěcen 28. července 1946 prešovským řeckokatolickým biskupem Pavolem Gojdičem.

Protože se po druhé světové válce nemohl vrátit na Podkarpatskou Rus, zůstal v Prešově. Stal se sekretářem biskupa Gojdiče. Jako redaktor působil v časopisech Blahovistnik a Zorja. V září 1949 byl jmenován spirituálem prešovského kněžského semináře.

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve v Československu komunistickým režimem v roce 1950 a po uvěznění biskupa Gojdiče internovaný světící biskup prešovský Vasiľ Hopko jmenoval Ljavince k tajnému působení generálním vikářem s mimořádnými pravomocemi. V roce 1955 byl Ljavinec zatčen a roku 1956 spolu s dalšími 16 obžalovanými odsouzen, a to ke 4 rokům vězení. Protože dostal též zákaz pobytu v košickém a prešovském kraji, po propuštění pracoval v Praze v dělnických profesích, například jako popelář, topič, průvodčí. Přitom pokračoval ve svém poslání od řeckokatolické církve. Byl blízký spolupracovník Felixe Davídka, z jehož rukou přijal 24. 3. 1968 biskupskou konsekraci.^[3] S pražským arcibiskupem Tomáškem organizoval v roce 1968 celostátní petiční akci na obnovu činnosti řeckokatolické církve, petice byla úspěšná.

V dubnu 1969 byl jmenován farářem řeckokatolické farnosti u sv. Klimenta v Praze (jeho předchůdcem od obnovení farnosti v roce 1968 byl Emanuel Hlaváč). Po ustanovení českého řeckokatolického vikariátu se stal biskupským vikářem, po ustanovení českého apoštolského exarchátu se stal prvním apoštolským exarchou řeckokatolické církve v České republice. A byl sub conditione znovu konsekrován biskupským svěcením 30. března 1996 v Římě v bazilice svatého Klimenta.^[4]