Jan Hladík

český grafik, ilustrátor, malíř a výtvarník From Wikipedia, the free encyclopedia

Jan Hladík
Remove ads
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Hladík (rozcestník).

Jan Hladík (21. května 1927 Praha[1]3. června 2018 Praha)[2] byl český grafik, textilní výtvarník, malíř a ilustrátor.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...
Remove ads

Život

V letech 1942–1944 studoval na Státní grafické škole v Praze u prof. Jaroslava Vodrážky a prof. Karla Müllera[1], jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka, Mikuláš Medek.[2] V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde si jej pak do svého ateliéru užité malby a textilního výtvarnictví vybral prof. A. Fišárek. Se studenty jeho ateliéru podnikl r. 1947 měsíční poznávací zájezd za současným francouzským a světovým uměním do Paříže a Bretaně. Studia ukončil roku 1950 diplomovou prací - kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku.

Po komunistickém převratu 1948 byla rodina pronásledována.[2] Jan Hladík byl povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka později zatčen a vězněn. Po úrazu elektrickým proudem během vojenské služby a návratu do civilu i přes podporu prof. Fišárka těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby. Privátně tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy.[2]

Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 (1958) utkal první tapiserie[2] s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvoří grafické listy (dřevořezy, linoryty, lepty a zejména kombinované techniky využívající asambláže), kresby temperou a olejomalby.

V roce 1960 byl přijat do Svazu československých výtvarných umělců (SČVU) a vystavoval textilní díla na trienále v Miláně. Roku 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne[2], kam pak byl vybrán ještě v letech 1967, 1969, 1977 a 1979. Stal se jedním ze zakladatelů Assotiation Pierre Pauli (1979).[1] Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami (Tomášová, Tříska).

Grafickou tvorbu poprvé vystavil roku 1970 (členem SČUG Hollar od r. 1967)[1], těsně před likvidačním zásahem režimu do činnosti spolku a uzavřením výstavní síně.[3] Jeho druhá samostatná výstava grafiky se uskutečnila po pádu komunistického režimu roku 1989 až v roce 2002.[2]

Remove ads

Dílo

Grafika, kresba, malba

První kresby a grafické listy vytvořené koncem války na střední škole byly studiemi kubistických principů malby a konstrukce obrazu[1], ovlivněné zejména B. Kubištou. Monografii Bohumila Kubišty přinesl v roce 1944 Janu Hladíkovi jeho spolužák Mikuláš Medek.[4] Cesta do Paříže r. 1947 a přímá zkušenost s výtvarnými díly surrealistů, Picassa, Braqua a dalších malířů vedla k postupnému uvolnění výtvarného projevu a koncem 50. let vznikají vedle figurálních kreseb a malby i první abstraktní grafické listy.

Od poloviny 60. let lze Hladíkovy práce zařadit do proudu nové figurace s přesahy směrem k materiálové abstrakci. Tehdy vznikla ucelená série rozměrných monotypů kombinujících malbu olejem s útržky textilu a jiných materiálů, často na nekonvenčních kovových matricích (zrezivělé kusy plechu, kruhové terče značek)

Motivy grafik i temperových kreseb sahají od existenciálních situací (Stopy, Propast, Rozpad) a podivných figur (Požírači, Velký a malý, Groteska) až k abstraktním motivům (V kruhu, V ploše, Jizva, Kompozice).

V 70. letech Jan Hladík tvorbu grafiky přerušuje a vrací se k ní opět až po roce 1989, převážně technikou suché jehly. V té době vzniká také řada olejomaleb na grafických matricích.

Textilní tvorba a tapiserie

Svůj původní obor textilního výtvarnictví uplatnil Jan Hladík v absolventských serigrafiích na textilu, návrzích dekoračních látek a šátků s motivy silně stylizovaných figur a zejména na rozměrné abstraktní kompozici (15 x 3,5 m) pro Expo Montreal roku 1967.

První autorské tapiserie, tkané od roku 1959 podle návrhů vytvořených nejprve jako grafické listy a kresby (Blíženci, monotyp 1965, tapiserie 1967) se námětově pohybují od figur s postkubistickým tvaroslovím (Štítonoš, 1968, Tokyo) k abstraktním motivům ve formě znaku[1] (Stéla-Jizva, 1970). V polovině 70. let nastává v tvorbě tapiserií radikální obrat k figurální tvorbě dílem (Jidášův) Polibek ze Saint-Gilles (1974) podle románského reliéfu. Klasická gobelínová technika, uchopená autorsky a subjektivně, umožňuje Hladíkovi při tkaní aktivně prožít každý detail a vyjádřit psychický výraz.[5]

Následuje série expresivních scén s herci Divadla za branou, tkaná podle fotografií Josefa Koudelky[6] (Marie, Setkání-nesetkání). Hladíkova tapiserie interpretující fotografii představovala významný nový fenomén[1] a byla oceněna na Mezinárodním bienále tapiserie v Lausanne roku 1977 a na následujícím bienále roku 1979 (Někteří z nás).[7] Hladíkovým motivem není pouhá figura, ale "výrazné lidské city, jejich setkávání a míjení"[8]

Jana Hladíka inspirují také detaily postav klasických děl (Jan Vermeer, Botticelli), které cituje, ale zachází s nimi svobodně,[9] zachycení pohybu (Tanečník, scéna Slepci dle Brueghela) nebo psychologické studie tváří (Franz Kafka, Samuel Beckett, Křik).

Vrcholnou prací z roku 1977 je obtížné převedení perspektivy obrazu ležícího Krista dle Andrea Mantegny.

Výstavy

Autorské

Společné

  • 1965–1979 2.,3.,4.,8.,9. Biennale Internationale de la Tapiserie, Lausanne
  • 1966 Československá tapiserie 1956-1966, Jízdárna Pražského hradu
  • 1967 50 let SČUG Hollar, Národní galerie v Praze
  • 1968 grafika, autorsky tkaná tapiserie, Heilbronn, Kunstverein
  • 1968 Mezinárodní výstava soudobé tapiserie, Dům Kazatelů, Praha
  • 1969 Tapiserie 15-20. století, Grenoble
  • 1969 Incisori Cecoslovacci, Galleria I Portici, Cremona, Bologna
  • 1969-1970 Experiment v textilním umění, Madrid, Barcelona
  • 1970 Künstlergruppe Hollar, Galerie Metternich, Koblenz
  • 1970-1971 Soudobá československá tapiserie, Amiens, Rems, Macon, Angera, Mulhouse
  • 1971 Velká výstava SČUG Hollar, Mánes, Praha
  • 1971-1972 Československá tapiserie 1966-1972, Královský letohrádek Pražského hradu
  • 1972 Soudobá Československá tapiserie, Paříž
  • 1975 Tapiserie v architektuře, Dům umění města Brna
  • 1976 International tapestry exhibition, Baruch gallery, Chicago
  • 1978 Trienále světové tapiserie, Lodž
  • 1981-1982 Textilkunst, Linz, Wien
  • 1982 Československá tapiserie 20. století, Emauzy, Praha
  • 1985 100 let Uměleckoprůmyslového musea
  • 1992 Dialogues avec Lurcat, Normandie
  • 1993 Mezinárodní trienále tapiserie a textilního umění, Tournai
  • 1995 Členská výstava SČUG Hollar, Mánes, Praha
  • 1995 Česká grafika, Galerie města Bratislavy, Bratislava
  • 2000 Alfa 2000 Omega, Národní dům na Smíchově, Praha
  • 2000 Art Textile Contemporain - Collection de l'Association Pierre Pauli, Lausanne
  • 2001 International Millenial Contemporary Exhibition, Szépmüvészeti museum, Budapest
  • 2002 Omago alla collezione P. et M. Magnenat,Como
  • 2002 Půl století proměn české moderní grafiky, Mánes, Praha
  • 2003-4 Umělecká beseda 1863 - 2004,GHMP, Praha
  • 2007 Pocta Václavu Hollarovi, Clam-Gallasův palác (Praha)

Vyznamenání a ceny

  • 1966 Cena SČVU za užité umění
  • 1967 Čestné uznání za účast na EXPO 67, Montreal
  • 2007 Cena nadace Hollar

Zastoupení ve sbírkách (tapiserie)

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads