Jan Holzer

Jan Holzer (* 1969) je český politolog, historik, publicista a vysokoškolský pedagog.

prof. PhDr. Jan Holzer, Ph.D.
Narození	1969 (55–56 let)
Alma mater	Masarykova univerzita
Povolání	politolog a historik
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Studium

V roce 1992 získal magisterský titul v oboru historie a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1998 získal doktorský titul v oboru politologie a o rok později získal v rámci rigorózního řízení také titul doktora filozofie, v obou případech již na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V roce 2004 se habilitoval a v roce 2012 byl jmenován profesorem politologie.^[1]

Kariéra

V letech 1993 až 1996 působil jako odborný asistent na Katedře ekonomiky a sociálních věd Fakulty ekonomiky obrany státu VVŠ Vyškov. V letech 1996 až 1997 byl poté odborným asistentem na katedře politologie brněnské filozofické fakulty, která se v roce 1998 zařadila pod nově vzniklou Fakultu sociálních studií, a na které Holzer jako odborný asistent působil až do roku 2004, kdy se stal docentem.^[1]

Od září 2000 do února 2002 působil jako proděkan FSS pro zahraniční vztahy. Od února 2004 do ledna 2010 byl pak na fakultě proděkanem pro studium a v letech 2010 až 2011 byl proděkanem pro vnější vztahy. V letech 2005 až 2011 navíc působil jako vědecký pracovník institutu pro srovnávací politologický výzkum. V lednu 2012 začal pracovat jako výzkumný pracovník Mezinárodního politologického ústavu. V září 2021 se stal předsedou České politologické společnosti. V minulosti působil či dodnes stále působí v řadě oborových komisí různých univerzit či v redakčních radách různých společenskovědních časopisů.^[1] Je také autorem či spoluautorem celé řady publikací, např. titulů Postkomunistické nedemokratické režimy (spoluautor se Stanislavem Balíkem), Politické strany Ruska či Demokratizace a lidská práva.

V rámci své výzkumné činnosti se zabývá mj. teorií nedemokratických a hybridních režimů, zvláště pak v regionu střední a východní Evropy s důrazem na postkomunistickou demokratickou transformaci zemí bývalé Varšavské smlouvy.^[2]